Čís. 15332.

Jde-li o pravoplatný a vykonatelný nárok proti konkursní podstatě, může vymáhající věřitel vésti exekuci podle § 126, odst. 3 konk. ř. na jmění podstaty přímo bez průkazu, že konkursní podstata stačí ke krytí dluhů podstaty a že správce otálel se splněním nebo je odpíral a že marně byla hledána odpomoc u konkursního komisaře.
Nestačí-li po vzniku exekučního titulu konkursní podstata k úplnému zaplacení všech nároků za podstatou, musí se správce podstaty exekucím pro jednotlivé pohledávky za podstatou brániti žalobou podle § 35 ex. ř.
(Rozh. ze dne 25. června 1936, R II 261/36.)
Prvý soud povolili vymáhajícími věřitelům k jejich návrhu proti povinné konkursní podstatě opětný výkon mobilární exekuce. Rekursní soud návrh vymáhajících věřitelů na povolení opětného výkonu exekuce zamítl. Důvody: Dle § 126, odst. 3 konk. ř. jest nezbytnou podmínkou vymáhání pohledávky proti konkursní podstatě, aby správce podstaty odpíral anebo protahoval uspokojení věřitelů podstaty. Exekuci proti konkursní podstatě lze na základě rozsudku přisuzujícího vymáhanou pohledávku pod exekucí povoliti proti konkursní podstatě jen na průkaz, že stav konkursní podstaty dopouští zaplacení vymáhané pohledávky. Bylo tedy povinností navrhujícího věřitele, aby v návrhu na povolení opětovného výkonu zabavením, uschováním a prodejem svršků listinami veřejnými dle § 7 ex. ř. prokázal, že konkursní podstata stačí k úplnému zaplacení všech pohledávek za podstatou, v kterémžto jediném případě může každý věřitel podstaty dle § 50 konk. ř. bez ohledu na ostatní věřitele úplné zaplacení svých nároků za podstatou po případě i žalobou i exekucí proti konkursní podstatě vymáhati. V daném případě však vymáhající strana tento průkaz povolujícímu soudu nepodala a slušelo proto její návrh na opětovné nařízení výkonu exekuce zabavením, uschováním a prodejem svršků jako nepřípustný zamítnouti.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Právem povolil prvý soud vymáhajícím; věřitelům opětný výkon exekuce zabavením, uschováním a prodejem svršků povinné, poněvadž nárok se opíral o pravoplatný rozsudek, tedy o titul exekuční podle § 1 čís. 1 ex. ř., podle něhož šlo tu o určenou a splatnou pohledávku proti konkursní podstatě, která měla býti zaplacena pod následky exekučními do 15 dnů, a náleželo proto péčí správce podstaty, aby měl pro uspokojení věřitelů podstaty včas po ruce potřebné hotovosti (§ 126 (2) konk. ř.). Zákon v tom: směru nezná při pohledávkách za podstatou nějaké výhody pro správce podstaty, a má tu vymáhajícímu věřiteli býti plněno bez průtahu (rozh. čís. 13586 Sb. n. s.). Poněvadž v souzeném případě šlo o nárok pravoplatně určený a vykonatelný proti podstatě, mohli vymáhající věřitelé vésti exekuci podle § 126/3 konk. ř. na jmění podstaty přímo a žádati úplné zaplacení, a nebylo věcí jejich, aby prokazovali, že konkursní podstata stačí ke krytí dluhů podstaty a že správce otálel se splněním nebo je odpíral a že marně hledána odpomoc u konkursního komisaře, jak mylně za to má rekursní soud. Ovšem kdyby se dodatečně za řízení exekučního objevilo, že konkursní podstata nestačí k úplnému zaplacení všech nároků za podstatou, v kterémž případě mohou věřitelé podstaty býti uspokojeni jen poměrně, je povinností správce podstaty, aby se exekucím pro jednotlivé pohledávky za podstatou bránil po případě žalobou podle § 35 ex. ř. (Dr. Voska, Konkursní, vyrovnací a odpůrčí řády, str. 215—216). To povinná strana dosud neučinila a pokud uvádí ve stížnosti, že konkursní podstata ve skutečnosti nemá dosud pražádných prostředků sebe menší pohledávku zaplatiti, nelze z toho již usuzovati, že tím jsou tvrzeny skutečnosti, jež nastaly po vzniku titulu exekučního, které by návrh vymáhajících věřitelů zrušovaly nebo zastavovaly (§ 35 ex. ř.), ba spíše se zdá, že míní tím uplatňovali nepostačitelnost podstaty již pro dobu vzniku titulu exekučního. V tomto smyslu však námitka taková, teprve nyní uplatněná, je opožděná.

Citace:

č. 15332. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 735-736.