Čís. 15834.

Odporovatelnost kupní smlouvy o nemovitostech, byl-li pravým kupitelem nemovitosti úpadce a žalovaný byl jako kupitel jen nastrčen, aby úpadcovi věřitelé byli zkráceni. Proti nároku na vydání nemovitosti do konkursní podstaty není na oko vystupující kupitel oprávněn ani namítati své vzájemné pohledávky, ani si nemůže věc zadržovati.
(Rozh. ze dne 18. února 1937, Rv I 2936/36.)
Žalující správce konkursní podstaty přednes), že úpadce Josef Š. st. v době, kdy již byl stíhán četnými exekucemi, koupil dne 2. března 1933 od Vojtěcha B-a nemovitosti, a to tak, že formálně jako kupitel těchto nemovitostí byl uveden jeho bratr Václav Š., pro něhož bylo vlastnictví k nemovitostem těm také knihovně vloženo. Úpadce, na jehož jmění byl dne 13. ledna 1934 prohlášen konkurs, učinil tak zřejmě v úmyslu zkrátili své věřitele a úmysl ten byl také Václavu Š-ovi znám. Žalující správce domáhá se proto výroku, že skutečným nabyvatelem těchto nemovitostí jest úpadce, že žalovaný Václav Š. jest povinen to uznati a vydati žalobní listinu vkladu schopnou, aby mohlo býti vlastnictví ke koupeným nemovitostem zapsáno knihovně úpadci, jinak že se tak stane podle rozsudku v této žalobě vydaného. Nižší soudy uznaly podle žaloby.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
jestliže podle úmyslu prodatele a pravého kupitele mělo vlastnictví sporných pozemků býti převedeno na úpadce Josefa Š. st. a jestliže úpadce v úmyslu, aby zkrátil své věřitele, za souhlasu prodatelova, jenž v tom směru neměl žádný protichůdný zájem, nastrčil žalovaného, srozuměv se s ním, jako formálního kupitele, pro něhož prodatel dal vlastnictví to zapsati, pak jde i o právní jednání mezi úpadcem a žalovaným. A tímto právním jednáním byl umožněn převod vlastnictví, s prodatele na žalovaného, takže jest z uvedeného důvodu odporovatelné. Ježto prodatel Vojtěch B. měl na celé věci arciť pouze ten zájem, aby dostal ujednanou kupní cenu, aniž mu záleželo na tom, pro koho nemovitost bude knihovně zapsána, a ježto zaplacením kupní ceny svého cíle dosáhl, netýká se tento spor jeho osoby. Vždyť v tomto sporu jde pouze o to, zdali žalovaný jest skutečným vlastníkem sporných nemovitostí, či pouze vlastníkem nastrčeným od úpadce za účelem zkrácení věřitelů. V listině, o které je řeč v rozsudkovém výroku soudu první stolice (odst. 2), musilo by ovšem býti označeno jako právní důvod novějšího převodu nemovitosti právní jednání mezi žalovaným a úpadcem uvedené v odst. 1 téhož výroku. Není věcí soudů, aby rozhodovaly o povinnosti poplatkové, vzniklé z převodu nemovitostí na žalující stranu. Stačí dovolatele v tom směru odkázati na § 43, odst. 2, konk. ř. Na tom, zda a kolik žalovaný snad věnoval na kupní cenu, v souzené věci vůbec nezáleží. Činí-li si žalovaný nárok na vrácení nějaké částky z této koupě proti úpadci nebo proti konkursní podstatě, mohl by jej ovšem uplatňovati, ale teprve po splnění žalobního nároku, musil by tedy tak učiniti zvláštním sporem. Žalovaný nemá proto ani zadržovacího práva v tom směru. Není tedy možné, aby žalovaný byl odsouzen jen proti současnému vrácení nějaké peněžité částky. Ježto bylo nižšími soudy zjištěno, že pravým kupitelem nemovitostí byl úpadce a že žalovaný byl nastrčen pouze jako formální kupitel za účelem zkrácení věřitelů, má žalující strana nárok na vydání nemovitostí a nikoli pouze na zaplacení nebo vrácení nějakých peněz.

Citace:

Čís. 15834. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/1, s. 201-203.