NPD documents search: Váž. civ., 19 (1937), sv. 2

Čís. 16468.

Darování v podobě smlouvy ve prospěch třetího (§ 881 obč. zák.) nevyžaduje formy notářského spisu, není-li smlouva mezi slibujícím (promitentem) a příjemcem slibu (stipulantem) darovacím slibem bez skutečného odevzdání.
Dá-li si otec při postoupení nemovitosti jednomu z dětí slíbiti, že část postupní ceny vyplatí přejímatel nemovitosti druhému dítěti, na-
Civilní rozhodnutí XIX. 89 bývá obmyšlené dítě nároku na splnění smlouvy v jeho prospěch sjednané i bez prohlášení své vůle. Nezáleží na tom, že závazek ve prospěch třetího převzatý nebyl pojat do písemné postupní smlouvy.
(Rozh. ze dne 6. listopadu 1937, Rv I 441/36.)
Srv. rozh. č. 5646, 3725 Sb. n. s.
Podle žalobcova přednesu postoupil žalobcův otec Jan K. notářským spisem ze dne 17. ledna 1927 svoji usedlost č. p. 154 v Ch. žalovanému, žalobcovu bratru, za 30000 Kč. Při tom bylo mezi smluvci ústně sjednáno, že žalovaný vyplatí žalobci z postupní ceny jako rodinný podíl po otci částku 10000 Kč. Žalovaný obdržel od otce velmi cennou usedlost za velmi nízkou cenu postupní a právě proto měl vyplatiti onen podíl. Po smrti Jana K. dne 29. srpna 1930 však žalovaný žalobci 10000 Kč nevyplatil, ač byly splatné, neboť měly býti vyplaceny již roku 1927, kdy žalovaný usedlost od otce převzal. Domáhá se proto na žalovaném zaplacení 10000 Kč s přísl. Proti žalobě namítl žalovaný mimo jiné, že i kdyby se nějaké ujednání stalo, šlo by o neplatné darování, ježto nebyl o něm zřízen notářský spis. Nižší soudy zamítly žalobu, odvolací soud z těchto důvodů: Ani po právní stránce nelze odvolateli přisvědčiti. Odvolatel doličuje, že v souzeném případě nemůže jíti o smlouvu ve prospěch třetího, nebo o nějaký dar, nýbrž o poukaz (asignaci), ježto Jan K. dal žalovanému příkaz a poukaz, aby z kupní ceny za realitu vyplatil částku 10000 Kč přímo žalobci. Proti tomu však nutno především uvésti, že tu pro poukaz schází skutkový základ, neboť takový příkaz či poukaz nebyl prokázán. Nehledě však na to, co uvedeno, schází tu náležitost § 1400 obč. zák., neboť ani žalobce sám netvrdí, že by byl žalovaný učinil prohlášení, že poukaz přijímá a že o takovém prohlášení byl žalobce písemně uvědoměn nebo mu ústně projeveno. Bez takovéhoto prohlášení nenabyl však žalobce přímého nároku vůči žalovanému. Je proto žalobcův názor mylný a nelze jeho nárok odůvodňovati asignací. Naopak sluší přisvědčiti názoru prvého soudu, že v ujednání, jak je tvrdí žalobce, bylo by spatřovati smlouvu ve prospěch třetího, neboť jeho názor je ve shodě jak s § 881 obč. zák., tak s rozhodováním nejvyššího soudu. Poněvadž podle tvrzení žaloby Jan K. daroval žalobci 10000 Kč, které žalovaný měl vyplatiti jako rodinný podíl, je správný i další názor prvého soudu, že tu bylo darování bez skutečného odevzdání, které vyžaduje formy notářského spisu. Zákonem není nikde určena povinnost rodičů, aby za svého života vyplatili dětem rodinné podíly, a jestliže tak dobrovolně učiní, musí se v takovém věnování spatřovati darování. Ježto tvrzený dar nebyl odevzdán, pak uvádí prvý soud právem, že podle § 1 zák. z 25. června 1871, č. 76 ř. z. bylo k platnosti takovéhoto darování potřebí formy notářského spisu.
Nejvyšší soud uložil soudu prvé stolice doplnění jednání a nové rozhodnutí. Důvody:
Mylný jest názor nižších soudů, že žalobě nelze vyhověti z důvodu neplatnosti právního jednání žalobcem tvrzeného pro nedostatek formy notářského spisu, ježto šlo o darování bez odevzdání, neboť pro otázku, zda bylo potřebí notářského spisu, je rozhodující toliko poměr uhrazovací, t. j. poměr mezi slibujícím (promitentem) a příjemcem slibu (stipulantem) a nikoliv poměr valutový, t. j. poměr mezi příjemcem slibu (stipulantem) a třetí osobou. Nevyžaduje proto darování ve formě smlouvy ve prospěch osoby třetí notářského spisu, pokud smlouva mezi stipulantem a promitentem není darovacím slibem bez skutečného odevzdání [srv. Klang: Komentář, § 981 VI, 5, — Rouček-Sedláček: Komentář, § 881 V b)], a nemá na závazek žalovaným převzatý vyplatiti částku tu žalobci vlivu to, proč se dostalo žalobci oné částky z vůle otcovy, neboť žalovaný, který převzal usedlost, jest vázán splniti smlouvu i vůči žalobci, který — je-li jeho tvrzení pravdivé — nabyl zažalovaného nároku bez prohlášení své vůle (§ 881, odst. 3, obč. zák., srv. rozh. č. 3725 Sb. n. s.). Že smlouva ve prospěch třetího nebyla pojata do písemného vyhotovení postupní smlouvy, sjednané mezi žalovaným a jeho otcem, by bylo bezvýznamné, neboť tím by nebyla pozbyla své platnosti. Bude proto na nižších soudech, aby se při svém novém rozhodování řídily vyslovenými právními hledisky.

Citace:

Čís. 16468. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/2, s. 533-535.