Čís. 14243.

Domněnka čl. 90 § 3 žel. přepr. řádu byla vyvrácena zjištěním, že dobytčata byla poraněna prudkým nárazem při posunováni vlaků. Na žalované dráze bylo, aby prokázala nedostatek příčinné souvislosti mezi uhynutím dobytčat a prudkým nárazem při posunu.
(Rozh. ze dne 15. března 1935, Rv I 569/33.)
Žalobce naložil sám ve stanici V. B. (Podkarpatská Rus) vagon živých krav. Zásilka byla adresována do stanice určení N. S. v Čechách a byl zásilce té podle předpisu po dobu dopravy dán průvodce. Žalobce domáhá se na žalovaném československém státu náhrady škody Způsobené mu prý tím, že prudkým nárazem ve stanici B. při neopatrném posunování byly krávy mrštěny na stěnu vagonu, dvě z nich se poranily a musily býti poraženy. Prvý soud žalobu zamítl zjistiv mimo jiné, že kravám nebylo ve vagoně řádně podestláno, že dobytek dojel do N. S. bez průvodčího a že náraz v B. při posunování byl mírný, obvyklý při posunování. Odvolací soud k odvolání žalobce změnil rozsudek prvého soudu a uznal žalobní nárok důvodem po právu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Podle čl. 90 § 2 žel. přepr. ř. železnice neručí za škodu vzniklou lit. f) ze zvláštního nebezpečí spojeného s přepravou pro živá zvířata a lit. g) z nebezpečí, které má býti odvráceno doprovodem zásilky, a podle § 3 čl. 90 žel. př. ř. mohla-li podle okolností škoda vzniknouti z příčin pod lit. f) a g) uvedených, platí domněnka, že z nich vznikla, nedokáže-li oprávněný opak. Na žalobci tedy bylo, aby tuto zákonnou domněnku vyvrátil. Tento důkaz se mu podařil, neboť bylo zjištěno, že obě krávy byly zraněny prudkým nárazem při posunování vlaků ve stanici B. Tím jest s dostatek vyvráceno, že škoda, o jejíž náhradu jde, nemohla vzniknouti ze zvláštního nebezpečí spojeného s dopravou pro živá zvířata, a že naopak tato škoda povstala z hrubé nedbalosti železnice, ježto její zaměstnanci nedbali předpisů čl. 84 § 7 žel. př. ř. a, neprovedli posun vozů se zvířaty se zvláštní opatrností, a že železnice se nevyhnula při posunu zapovězeným prudkým nárazům. Dovozuje-H žalovaná dráha s hlediska dovolacího důvodu č. 4,. že k vyvrácení právní domněnky čl. 90 § 2 lit f) žel. př. ř. byla žalující strana povinna nepochybně dokázati zavinění železnice a příčinnou souvislost mezi zaviněními železnice a způsobenou škodou, jest s ní souhlasiti jen potud, že bylo věcí žalobce vyvrátili shora uvedenou zákonnou domněnku, a tedy dokázati zavinění dráhy, což se také. stalo, na žalované však bylo prokázali, že mezi uhynutím krav a prudkým nárazem' při posunu, a tedy jejím zaviněním, není příčinné souvislosti.

Citace:

č. 14243. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 249-250.