Čís. 4228.Pro posouzení otázky, zda byl pozastaveným článkem uražen list (periodický tiskopis) jako takový (§ 27 tisk. nov.), či zodpovědný redaktor (jiní členové redakce), jest přihlížeti nejen k souvislosti jednotlivých míst soukromou obžalobou pozastavených, nýbrž i k souvislosti s nepozastaveným obsahem článku; rozhoduje způsob, jak nepředpojatý čtenář listu při rozumném výkladu bude chápati, kdo byl vlastně uražen.(Rozh. ze dne 30. července 1931, Zm I 638/30.)Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti dvaadvaceti soukromých obžalobců do rozsudku krajského soudu trestního jako soudu kmetského v Praze ze dne 28. května 1930, pokud jím byl obžalovaný zproštěn podle § 259 čís. 3 tr. ř. z obžaloby pro přečin proti bezpečnosti cti podle §§ 488, 491 tr. zák., pokud se týče pro přestupek podle § 6 zákona z 30. května 1924, čís. 124 sb. z. a n., zrušil napadený rozsudek, pokud jím byl obžalovaný zproštěn podle § 259 čís. 3 z obžaloby ohledně odstavců b) a c) obžalovacího spisu, a věc vrátil témuž soudu prvé stolice, by ji v rozsahu zrušení znovu projednal a o ní rozhodl.Důvody:Výrok, že se pozastavená místa článku nedotýkají cti žalujících redaktorů Č. S., nýbrž jen periodického tiskopisu Č. S. (§ 27 tisk. nov. čís. 124/24), odůvodňuje kmetský soud poukazem k nadpisu »List, který nelže « a k poslední větě dodatku »Zaslána«, v němž se mluví o »listě«. Pokud jde o místa, jsoucí předmětem soukromé obžaloby (b) výroku), spokojuje se kmetský soud s poukazem k tomu, že se ve článku výrazů »list« a »redakce« užívá střídavě (promíseně), a že v »Zaslánu« při zmínce o nedodržování kolektivních smluv pisatel nemíní redakci, nýbrž vydavatelstvo časopisu. § 27 tisk. nov. čís. 124/24 dává oprávnění k obžalobě i periodickému tiskopisu, ač vlastně není osobou ani fysickou ani právnickou. Zákon uznává, že i periodický tiskopis má čest, a stanoví v § 27 cit. zák., kdo jej zastupuje jako obžalobce. Zástupcem tím jest po případě i (zodpovědný) redaktor. Skutečnost, že vztah zodpovědného redaktora k periodickému listu jest těsný, dále, že čest listu jest zpravidla i osobní ctí toho, kdo jako zodpovědný redaktor vykonává rozhodující vliv na obsah listu, zkoumá a kontroluje články a statě časopisu co do jejich nezávadnosti před trestním zákonem, a za list také před zákonem zodpovídá, a posléze, že se i ve veřejnosti většinou čest listu posuzuje jako čest jeho redaktora, — ukládá kmetskému soudu povinnost, by výrok o tom, proti komu směřuje pozastavený článek, zda proti tiskopisu samému (podle § 27 cit. zák.), či proti jeho zodpovědnému redaktoru (redaktorům), byl nejen jasný a určitý a odpovídal zásadám logického myšlení, nýbrž by zejména a hlavně obsahoval náležité odůvodnění (§ 270 čís. 5 tr. ř.), z něhož lze seznati, jakým logickým postupem dospěl soud od doslovu článku k úsudku o jeho smyslu a k závěru o tom, čí cti se článek dotýká, při čemž jest přihlížeti nejen k souvislosti jednotlivých míst soukromou obžalobou pozastavených, nýbrž i ke spojitosti a nepozastaveným obsahem článku; při tom bude rozhodovati způsob, jak nepředpojatý čtenář listu při rozumném výkladu bude chápati, kdo vlastně jest uražen, zda list jako takový, či snad zodpovědný redaktor, nebo snad i jiní členové redakce. Zprošťující rozsudek kmetského soudu nevyhovuje tomuto požadavku, a zmateční stížnost soukromých obžalobců právem mu podle § 281 čís. 5 tr. ř. vytýká formální vadu chybějících důvodů, pokud se týče důvodů tak nedostatečných, že jest tomu tak, jakoby vůbec důvody nebyly uvedeny. Tak rozsudek ponechává zcela mimo zřetel to, že článek »List, který nelže « (Zasláno) již prvou větu prvého odstavce začíná podmětem »Redakce Č. S uveřejnila sdělení,« a že i začátek druhého odstavce mluví o neseriosností redakce Č. S. Soukromou obžalobou pozastavená místa třetího a čtvrtého odstavce mluví výslovně o tom, že »slavná redakce Č. S. hodila blátem po odborové organisaci, — že je více než ironií, když redakce Č. S. píše .....«, rovněž i další nezažalovaná věta odstavce čtvrtého, »že redakce Č. S. měla by postupovati seriosněji .....«. Soud kmetský tato místa nevztahuje ha redakci Č. S.. nýbrž na list sám, neukazuje však, kde se v místech těch mluví střídavě (promíseně) též o listu samém, a dluhuje vůbec logický důkaz o tom, že tu — ač výslovně třikráte po sobě vyjádřena — přece vůbec není míněna redakce, což jest vzhledem k rozporu, ba pravému opaku úsudku kmetského soudu k doslovu článku tím důležitější a nutnější, by po této stránce bylo přezkoumání rozsudku možné. Rozsudek také přehlíží a neuvažuje, že i Zasláno i dodatek mluví o senátoru P-ovi, jenž jest, jak tvrzeno, též členem redakce Č. S. a soukromým obžalobcem. Tyto nedostatky a vady činí rozsudek zmatečným podle § 281 čís. 5 tr. ř. Bylo proto odůvodněné zmateční stížnosti vyhověti, napadený rozsudek zrušiti a dále rozhodnouti podle § 288 čís. 1 tr. ř., jak se stalo.