NPD documents search: Váž. tr., 3 (1921)

Čís. 1882.

Protiprávní sdělení úředních listin úředníkem jiné osobě samo o sobě není zneužitím moci úřední podle §u 102 písm. c) tr. zák., nebylo-li tu úmyslu způsobiti sdělením spisů někomu škodu. Může však býti spoluvinou na zločinu podvodu ve smyslu §u 199 b) tr. zák.
(Rozh. ze dne 29. ledna 1925, Zm I 715/24.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku zemského trestního soudu v Praze ze dne 29. září 1924, jímž uznáno bylo, že soudní dvůr je ku rozhodnutí o obžalobě státního zastupitelství ze dne 11. května 1924, vnesené na Karla Z-a a Vladimíra Z-u pro zločin jednak dokonaného, jednak nedokonaného podvodu podle §§ů 8, 197, 199 b), 200 tr. zák., pokud se týče pro zločin spoluviny na nedokonaném podvodu podle §§ů 5, 8, 197, 199 b), 200 tr. zák. nepříslušným a věc se odkazuje soudu porotnímu, zrušil napadený rozsudek a uložil nalézacímu soudu, by bez ohledu na právní stanovisko jím zaujaté ve věcí samé znovu rozhodl.
Důvody:
Státní zastupitelství podalo na Karla Z-a a Vladimíra Z-u obžalobu pro zločin jednak dokonaného, jednak nedokonaného podvodu podle §§ů 8, 197, 199 b) 200 tr. zák. popřípadě pro zločin spoluviny na nedokonaném podvodu podle §§ů 5, 8, 197, 199 b) 200 tr. zák., jehož se dle obžaloby dopustili tím, že v dubnu 1924 v P. I. Karel Z. a Vladimír Z., nabídnuvše se Karlu M-ovi a Marii V-ové k sepsání rekursu proti vyměření daně z obratu nebo žádosti za slevu této daně, a slíbí vše jim, že svým vlivem vymohou příznivé vyřízení těchto podání, vše to v úmyslu, by je tímto lstivým předstíráním uvedli v omyl, jímž škodu Karel M. ve výši 1000 Kč a Marie V-ová ve výši 100 Kč, tudíž větší než 200 Kč, na svém majetku trpěti měli, předsevzali čin ke skutečnému vykonání vedoucí, zločin však jen pro překážku odjinud v to přišlou a náhodou nebyl dokonán; II. Karel Z., bera na sebe charakter veřejného úředníka, uvedl Jaroslava S-ého v omyl, jímž tento na svém majetku škodu 200 Kč trpěti měl a v této výši skutečně utrpěl; III. Karel Z. nabídnuv se Augustě P-ové, Juliu R-ovi, Gustavu B-ovi, Marii B-ové a Karlu K-mu, k sepsání rekursu proti vyměření daně z obratu nebo žádosti za slevu této daně a slíbí v jim, že svým vlivem vymůže příznivé vyřízení těchto podání, při čemž bral vůči Augustě P-ové na se charakter veřejného úředníka, vše to v úmyslu, by je tímto lstivým předstíráním uvedl v omyl, jímž na svém majetku Karel K. škodu 200 Kč a ostatní v nezjištěné výši trpěti měli, předsevzal čin ke skutečnému vykonání vedoucí, zločin však jen pro překážku odjinud přišlou a náhodou nebyl dokonán; IV. Vladimír Z. zlé skutky ad II. III. uvedené radou a poučením a schvalováním nastrojil, k nim úmyslně příčiny zavdal, k jich vykonání zúmyslným opatřením prostředků pomáhal а k bezpečnému jeho vykonání přispěl a napřed s pachatelem o podíl na zisku se dohodnul.
Nalézací soud prohlásil se k rozhodnutí o této obžalobě nepříslušným a odkázal věc na soud porotní. Dle přesvědčení soudu zakládají skutky, na kterých spočívá obžaloba, zneužití úřední moci podle §u 101 tr. zák., pokud se týče spoluviny na tomto zločinu podle §u 5, 101 tr. zák. Skutkovou podstatu tohoto zločinu spatřuje soud v tom, že Vladimír Z. jako státní úředník proti své úřední povinnosti předával úřední spisy (s daňových záležitostech Karlu Z-ovi a že vyhotovil seznam stran podle úředních spisů, vše to k účelu, by se Karel Z., osoba na daňových záležitostech nikterak nesúčastněná, mohl v jednotlivých daňových případech informovati a od stran pak peníze požadovati, a přichází podle tohoto předpokladu k závěru, že Vladimír Z. v tom úmyslu, by buď státu neb oněm stranám škoda byla způsobena, své úřední moci v úřadě zle užil a že mu Karel Z., jehož náležitě informoval a jenž ho znal, tím, že přejímal od něho úřední spisy, v tomto jeho počínání pomáhal. Proti tomuto stanovisku uplatňuje zmateční stížnost důvod zmatečnosti čís. 6 §u 281 tr. ř. a to právem. Soud má při svém názoru zřejmě na mysli skutkovou podstatu zneužití úřední moci podle §u 102 písm. c) tr. zák., avšak toto zákonné ustanovení předpokládá úmysl, by sdělením úřední listiny byla způsobena někomu škoda. Dle svědectví Josefa K-a a přípisu presidia zemského finančního ředitelství v Praze nebyl Vladimír Z. samostatným referentem, jeho práce podléhala aprobaci přednosty odboru (jeho zástupce), kteří neshledali nikdy, že Z. nějak porušil svou úřední povinnost. Podle hájení se obžalovaných, ničím nevyvráceného, bylo jejich úmyslem, pomoci si k penězům tím způsobem, že se obraceli na obchodníky, podávající stížnosti proti vyměření daně z obratu, nabídli jim vliv na brzké vyřízení a možné odepsání daně a vyžádali si pak na nich za tuto ochotu peněžitou odměnu. K tomuto účelu odevzdal Z. Z-ovi úřední spisy zemského finančního ředitelství, týkající se daňových věcí oněch obchodníků, by se jimi mohl vykázali vůči těmto a aby tak učinil své tvrzení věrohodným. Sdělení úředních listin jiné osobě bylo tudíž Z-ovi jen prostředkem k tomu, by uvedl jiné osoby v omyl a vylákal tak na nich peníze, a nebyla tato jeho činnost v souvislosti s úřední mocí jemu svěřenou. Také osoby, na něž se obžalovaní obrátili, neměly utrpěti škodu protiprávním sdělením úředních listin, nýbrž omylem, který v nich obžalovaní vzbudili tím, že jim nabídli vliv na brzké vyřízení stížnosti a případný odpis daně, ačkoliv Z. ve své úřední činnosti na takové vyřízení vlivu neměl a také své úřední povinnosti v nějakém směru neporušil. Protiprávní sdělení úředních listin jiné osobě samo o sobě nemůže založiti při nedostatku zlého úmyslu vytčeného v §u 1 tr. zák. a §u 101 tr. zák. skutkovou podstatu zločinu zneužití úřední moci, nedostává-li se další náležitosti tohoto zločinu t.j. úmyslu způsobiti takovým sdělením úřední listiny někomu škodu. Naproti tomu nelze tvrdili, že by jednání obou obžalovaných vylučovalo zákonné známky zločinu podvodu po případě zločinu spoluviny na podvodu podle §§ů 8, 197, 199 b), 200 tr. zák., (§ 5 tr. zák.), jak v obžalovacím spise zevrubně jest odůvodněno.

Citace:

č. 1882. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7, s. 84-86.