NPD documents search: České právo, 2 (1920)

Č. 11813.

Vodní právo. — Řízení správní. — Řízení před nss-em: I. Kdo je účastníkem vodoprávního řízení konsensního? — II. Působnost obce v oboru policie zdravotní sama o sobě nezakládá pro obec postavení strany v tomto řízení.
(Nález ze dne 27. března 1935 č. 8017/33.) Prejudikatura: srov. Boh. A 327/20, 10964/33.
Věc: Město O. proti ministerstvu zemědělství o zásobování dráhy vodou.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Ředitelství státních drah v Olomouci udělil zem. úřad v Brně ve smyslu § 86 mor. vod. zák. z 28. srpna 1870 č. 65 z. z. vodoprávní povolení k odběru vody z řeky Moravy a zamítl jako neodůvodněné námitky hlav. města Olomouce, jimiž bylo vytýkáno, že stav vody v řece Moravě, zejména v době sucha, je nápadně nízký a ohrožuje zdravotní stav zastavěného okolí města a také zájmy estetické trpí nízkým stavem vody v hustě zastavěné části města podél vodního toku.
Odvolání městem Olomoucem z tohoto rozhodnutí podané, v němž byly uplatňovány veřejné zájmy zdravotní, zamítlo min. zeměď. pro nedostatek legitimace, poněvadž hájiti veřejný zájem jsou povolány podle § 79 úvod a ad c) a § 81 mor. vod. zák. výlučně vodoprávní úřady samy, kdežto obec je oprávněna uplatňovati jen svá subjektivní práva.
Do tohoto rozhodnutí podána jest stížnost pro porušení zák. k nss-u, jenž o ní uvážil toto:
Stížnost města Olomouce vyvozuje z ustanovení § 28 bodu 2 a 3 obec. zříz. a § 64 bodu 5 svého obecního statutu (č. 18/1862 z. z. mor.), podle nichž policie zdravotní náleží do samostatného oboru působnosti obce, že obec jest ve smyslu §§ 82 a 83 zák. o pr. vod. účastníkem v řízení vodoprávním a že má proto i právo námitek proti vodoprávnímu projektu a právo na odvolání proti udělenému vodoprávnímu konsensu. Stížnost dovolává se pro sebe též nálezu býv. ss-u Budw. 4376 A. Jediným předmětem sporu jest otázka legitimace obce k instančnímu opravnému prostředku na ochranu zdravotního zájmu veřejného. Nss nemohl však vývodům stížnosti přisvědčiti a stěžující si obci spornou legitimaci přiznati.
Z ustanovení §§ 82, 83, 84 a 87 zák. o vod. právu č. 65/1870 z. z. mor. vyplývá, že postavení procesní strany v konsensním řízení vodoprávním přísluší účastníkům. Pojem »účastníků« není sice v zákoně výslovně vymezen, ale z ustanovení § 78 lit. d), § 82 odst. 1, § 84 odst. 1 a j. lze vyčisti, že zákon má na mysli oprávněnce vodní a jiné zájemníky, jejichž práva jsou zamýšleným podnikem dotčena (§ 78 lit. d), do jejichž práv zamýšleným podnikem může býti zasaženo (§ 82 odst. 1), jejichž práva jsou takové povahy, že je možno újmu, kterou podnikem vodoprávním utrpí, vyrovnati odškodněním (§ 84 odst. 1, § 87 odst. 1). Proto také byli judikaturou ss-u zpravidla uznáváni za účastníky řízení vodoprávního jen ti, jejichž práva jsou bezprostředně neb prostředečně podnikem dotčena, tedy ti, kdož sami mají práva vodní nebo jiná oprávnění (srov. Budw. A 1075, 1450, 5120 a j.). Úřední příslušnost stěžující si obce ve věcech policie zdravotní, založenou ustanovením § 64 bod 5 jejího obecního statutu, nelze však klásti do jedné řady s právy, jež mohou býti vodoprávním podnikem dotčena, třeba že jde o příslušnost spadající do oboru samostatné působnosti obce. Neboť právo obce na příslušnost mohlo by býti dle své povahy dotčeno jen aktem, jímž se obci příslušnost jejího samostatného oboru působnosti upírá nebo do ní nezákonným způsobem zasahuje. Než nehledě k tomu, že policie zdravotní podle zák. č. 332/1920 Sb. (srv. zejm. §§ 1, 14, 15) nenáleží již k samostatné působnosti obce, nemohlo ani před účinností tohoto zák. býti rozhodnutím vodoprávního úřadu, jímž se udílí vodoprávní konsens, zasaženo do působnosti obce ve věcech policie zdravotní, poněvadž podle §§ 79, 81 a 88 je to úřad vodoprávní, jemuž přísluší posouditi vodoprávní projekt s hlediska zájmů veřejných, tedy i s hlediska veřejného zájmu zdravotního, kdežto obci výkon policie zdravotní příslušel podle úvodní věty § 64 obec. statutu a shodné s ní úvodní věty § 28 mor. ob. zříz. toliko v mezích zákonů říšských i zemských, tedy i zem. zák. o vodním právu.
Nemůže-li však jíti o zásah do práva obce na její příslušnost a ne- uplatňuje-li nijakého práva vodního, jakým jest na př. právo plynoucí z §§ 19 a 36 zák. o právu vodním, neb práva jiného, do něhož by vodo- právním podnikem mohlo býti zasaženo, musilo by její postavení, jakožto procesní strany a spojené s ním právo na opravné prostředky v řízení vodoprávním býti založeno předpisem zákonným. Leč zákon o právu vodním neobsahuje na rozdíl od III. hlavy živn. řádu a na rozdíl od předpisů řádů stavebních žádného ustanovení, jež by obci jako takové postavení strany v konsensním řízení vodoprávním všeobecně propůjčovalo.
Legitimace stěžující si obce k opravnému prostředku v řízení vodoprávním na ochranu veřejného zájmu hygienického nemá tedy v zákoně základu, jak ostatně nss již v nál. Boh. A 327/20 a obdobně pro řízení před nss-em v nálezu Boh. A 10964/33 byl vyslovil. Odchylné stanovisko nálezu Budw. A 4376, jehož se stížnost dovolává, není po úvahách svrchu podaných s to, aby nss přesvědčilo o správnosti názoru opačného.

Citace:

Č. 11813. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/1, s. 693-695.