NPD documents search: Váž. civ., 18 (1936)

Čís. 7691.

Zákonný dědic, jenž se dosud k pozůstalosti nepřihlásil, není oprávněn domáhati se splnění domnělého nároku zůstavitele.
(Rozh. ze dne 12. ledna 1928, Rv II 492/27.)
Po smrti Františky K-ové domáhal se její manžel Jakub K. a její dcera nezl. Anna K-ová na žalovaném otci Františky K-ové zaplacení 10000 Kč, jež se prý žalovaný zavázal vyplatiti Františce K-ové věnem. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl. Důvody: Nesporným zůstalo mezi stranami, že Františka K-ová zemřela dne 20. listopadu 1925, že pozůstalost pro nedostatek jmění projednávána nebyla, k návrhu žalující strany za dodatečné projednání pozůstalosti ohledně zažalovaného věna bylo sice, jak u notáře tak i u pozůstalostního soudu jednáno o dohodu se žalovaným, k dohodě však že nedošlo a dále že se v pozůstalosti nejednalo a dědická přihláška učiněna nebyla. Soud zamítl žalobu pro nedostatek aktivní legitimace, aniž bylo potřebí zabývati se otázkou, zda smlouva o zřízení věna mezi Františkou K-ovou a žalovaným byla uzavřena, čili nic a zda, byla-li smlouva uzavřena, jest platná či neplatná pro nedostatek zákonité formy notářského spisu, neboť, jak zůstalo mezi stranami nesporným, zemřela Františka K-ová bez posledního pořízení, žalobci se k její pozůstalosti dosud jako dědicové nepřihlásili, pozůstalost jim tudíž odevzdána nebyla, takže se jedná o hereditas iacens, v kterémžto případě nejsou žalobcové jako zákonití dědici oprávněni pozůstalost zastupovati, nýbrž musela by býti zastoupena opatrovníkem (§§ 547, 799 obč. zák., § 78 nesp. říz. a § 8 c. ř. s.). Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Důvody: Mezi stranami je nesporno, že pozůstalost po Františce K-ové nebyla pro nedostatek jmění projednána (§ 72 nesp. říz.) a že se žalobci nepřihlásili jako zákonní dědicové k pozůstalosti ani v řízení zahájeném k žádosti Jakuba K-a o dodatečné projednání pozůstalosti (§ 179 nesp. říz.). Nárok dcery na zřízení věna podle § 1220 obč. zák. jest právem ryze osobním, které uhasne smrtí dceřinou. Jinak arci tomu je, když rodiče slíbí dceři, že jí bude dáno určité věno a dcera tento slib přijme, jak se stalo v tomto případě podle obsahu žaloby. Tu k nároku ze zákona — Čís. 7691 —
přistoupil ještě závazek smluvní. Proto tento nárok ze smlouvy jsa děditelným a převoditelným spadá do pozůstalosti dceřiny (§ 531 obč. zák.). Tím není ještě řešena otázka ve smyslu názoru odvolatelů, že zákonní dědicové jsou bez dalšího oprávněni uplatňovati tento nárok. Jak řečeno, tvoří tento nárok součást pozůstalostního jmění (§ 531 obč. zák.). V tomto případě nedošlo k projednání pozůstalosti pro nedostatek jmění. Tento nárok podle tvrzení žalobních nově se vyskytnuvší tvoří tedy hereditas iacens, ježto pozůstalost ohledně tohoto nového jmění nebyla dosud projednána. K zastoupení této pozůstalosti jsou tedy oprávněni toliko dědicové přihlásivší se k dědictví (§§ 547, 799 obč. zák.) a, dokud se tak nestalo, opatrovník pozůstalosti (§§ 78 a 128 nesp. říz. a § 8 c. ř. s.), jak prvý soud správně dovodil. Ježto se pak žalobci, jak nesporno, dosud k dědictví nepřihlásili, právem zamítl první soud žalobu pro nedostatek aktivní legitimace žalobců. Tato závada nebyla by odstraněna ani tím, kdyby pozůstalostní soud, jak se tvrdí v odvolání, byl dal žalobcům zmocnění k vedení sporu, hledíc k shora uvedeným předpisům zákona. Ostatně podle pozůstalostních spisů udělil okresní soud v H. Jakubu K-ovi jako otcovskému opatrovníku nezl. Anny K-ové toliko opatrovnické zmocnění k vedení tohoto sporu (§ 152 obč. zák.).
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolání, jež uplatňuje dovolací důvody podle § 503 čís. 2 a 4 c. ř. s., jest bezdůvodné a vývody jeho nejsou způsobilé, by vyvrátily správné odůvodnění napadených shodných rozsudků nižších stolic, na něž se poukazuje а k nimž se vzhledem na obsah dovolání pouze dodává: Jest mylným názor dovolatelů, že jsou k této žalobě oprávněni přes to, že dosud dědické přihlášky nepodali, ježto prý pozůstalost dosud právně neexistuje a teprve tímto sporem má býti zjištěno, že žalovaný jest povinen pro pozůstalost složiti zažalovaných 10000 Kč a odevzdati do ní sedm měřic pole a oni z tohoto důvodu dědickou přihlášku dosud podati nemohli. Žalobci uplatňují žalobou nárok, který dle jich tvrzení vzešel Františce K-ové proti žalovanému a který, když Františka K-ová mezi tím zemřela, patří do její pozůstalosti a tvoří nyní její pozůstalost (§ 531 obč. zák.). Jde-li žalobcům o to, by tento domnělý nárok byl pozůstalostí splněn, bylo na nich, by způsobem v zákoně předepsaným projevily, že se této pozůstalosti mocí svého zákonného dědického práva ujímají. Tímto prostředkem jest pouze dědická přihláška a teprve dědickou přihláškou nabývají dědického práva na pozůstalost, stávají se dědici a představují vzhledem na pozůstalost zůstavitelku (§§ 547, 799 a násl. obč. zák.). Tím teprve nabývají zákonného oprávnění za pozůstalost jednati a jménem pozůstalosti o splnění tohoto domnělého nároku žalovati; okolnost, že jim přísluší ze zákona právo dědické, propůjčuje jim jen právní možnost, by se dědickou přihláškou stali dědici. Před podáním přihlášky nejsou však k tomu oprávněni, by o splnění tohoto nároku žalovali vlastním jménem, jak v dovolání tvrdí. Až do dědické přihlášky nemají k onomu nároku nižádného právního vztahu.

Citace:

č. 7691. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 54-56.