Čís. 4075.

Jest důležitým důvodem k okamžitému propuštění (§ 1162 obč. zák.), vystupoval-li člen divadelního sboru za zdravotní dovolené pohostinsky na jiném jevišti.
(Rozh. ze dne 29. července 1924, Rv I 867/24.)
Žalobkyně byla přijata žalovaným divadelním spolkem jako herečka, výpověď byla umluvena tříměsíční. Ježto žalobkyně za své zdravotní dovolené vystupovala na cizí scéně, byla žalovaným spolkem okamžitě propuštěna. Žalobě o zaplacení gáže za tři výpovědní měsíce oba nižší soudy vyhověly. Nejvyšší soud žalobu zamítl.
Důvody:
Dovolatel spatřuje nesprávné právní posouzení v tom, že odvolací soud ve zjištěném jednání žalobkyně, která, byvši členem sboru žalovaného spolku a obdrževši od něho podle lékařského vysvědčení dne 6. února 1923 šestitýdenní dovolenou zdravotní, kterou, hravši ještě dne 8. února 1923 z ochoty na své scéně, skutečně nastoupila a již se neúčastnila zkoušek, kteroužto dovolenou obdržela, jak bylo zjištěno, na základě nervového rozrušení, — svědek Josef V. potvrdil výslovně, že když přál žalobkyni, aby se zdráva vrátila, tato mu odpověděla rozčileně, že by v tom divadle sešílela, jak má nervy rozrušeny, (totiž dne 6. února 1923) že nechce o divadle ani slyšeti, — za této zdravotní dovolené beze svolení žalovaného spolku absolvovala dne 10. (v neděli) a 11. února 1923 dvě pohostinské hry na cizí scéně, tedy v tomto zjištěném jednání žalobkyně nespatřoval důležitého důvodu ku okamžitému propuštění podle §u 1162 obč. zák. Právní názor odvolací sto- lice nelze sdíleti. Zákon sice nepraví v předpisu §u 1162 obč. zák., za jakých předpokladů dlužno pokládati důvod, ze kterého došlo k okamžitému propuštění, za »důležitý«, ponechávaje slušnému uvážení soudcovskému v této příčině volné pole, ale je řada zákonů zvláštních (horní zákon (§ 203), zákon o obchodních pomocnících (§ 27), živnostenský řád (§82), zákon o statkových úřednících ze dne 13. ledna 1914 čís. 9 ř. zák. (§ 29), jichž obdobné, předpisem §u 7 obč. zák. v tomto případě odůvodněné použití poskytuje soudu dosti opory pro řešení onoho pojmu. Z těch i nejstarší (srovn. § 203 horn. zák.) i nejnovější zákony ovládány jsou zásadou, že zaměstnanec je povinen vůči zaměstnavateli věrností, což je arci pojmem v prvé řadě spíše mravního, než právního řádu. Žalobkyně, která sama se považuje v dovolacím sdělení za přední sílu divadelní společnosti a klade důraz na divadlo jako na kulturní podnik, nesnášející porovnání se živnostmi, podléhajícími ustanovením živnostenského řádu, měla a musila býti proniknuta vědomím svých zvláštních povinností nejen uměleckých, nýbrž i povinností ku podniku, kterému věnovala uměleckou činnost, musila býti proniknuta vědomím věrnosti nejen umění, nýbrž i divadlu, které, aby mohlo existovati a prospívati, musí míti ve svém členském sboru kázní ovládané těleso, neboť i divadlo, jak to nejlépe vystihuje lidové rčení, nemůže se státi holubníkem, z něhož by směl každý a třeba i závažný umělec podle nálady a na základě na čtyry dny k sešílení ochořelých nervů, jak se to přihodilo žalobkyni, dle libosti vylétnouti. To vše dobře uvážil šedesátiletý řiditel divadla žalovaného spolku, jenž praví na konci své svědecké výpovědi, že, když žalobkyně dostala zdravotní dovolenou, neměla vůbec vystupovati, zejména pohostinsky, a že, když tak přes to učinila, že tím hrubě porušila stavovskou povinnost a smlouvu vůbec, a že to je důvodem ku okamžitému propuštění ze souboru. Dovolací soud uznal, že žalobkyně svým zjištěným jednáním stala se vůči dovolateli jako svému zaměstnavateli ve výkonu svých uměleckých služeb nevěrnou, že hrubým porušením umělecké a stavovské věrnosti stala se nehodnou dovolatelovy důvěry, což přes všechny omluvy, kterých se jejímu jednání dostalo v nižších stolicích, sluší považovati s hlediska §u 1162 obč. zák. za důležitý důvod ku okamžitému propuštění.

Citace:

č. 4075. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 130-131.