Čís. 8647.

Ochrana nájemců (zákon ze dne 28. března 1928, čís. 44 sb. z. a n.).
Do usnesení rekursního soudu o svolení k výpovědi jest podle § 4 (5) zák. nepřípustným dovolací rekurs, ať jest napadené usnesení obsahu jakéhokoliv.
(Rozh. ze dne 24. ledna 1929, R I 9/29.)
Soud prvé stolice odmítl pro tentokráte návrh na soudní svolení k výpovědi jako nepřípustný, an týž výpovědní návrh týmž termínem výpovědním byl již zamítnut. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Dovolací rekurs rekursní soud odmítl jako nepřípustný vzhledem k § 4 (5) zák. čís. 44/1928.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu do odmítacího usnesení.
Důvody:
Marně poukazuje stěžovatelka na předpis § 16 nesp. ř., by odůvodnila přípustnost dovolací stížnosti do usnesení rekursního soudu v řízení výpovědním podle zákona o ochraně nájemníků. Tento zákon má v § 4 (5) zvláštní předpis o opravných prostředcích, takže tu neplatí všeobecný předpis § 16 nesp. ř. Podle § 4 (5) zákona ze dne 28. března 1928, čís. 44 sb. z. a n., lze do usnesení prvního soudu podati stížnost ke sborovému soudu první stolice a jest jiný opravný prostředek vyloučen. Zákon nerozeznává (jak se stěžovatelka snaží dovoditi), zda první soud rozhodl o návrhu na svolení k výpovědi věcně (buď že ji připustil nebo nepřipustil), či zda návrh odmítl, neboť usnesení, zmíněné v § 4 (5) má na mysli rozhodnutí o návrhu podle § 4 (1), ať bylo obsahu jakéhokoliv. Nejvyšší soud vyslovil již opětovně, že úmyslem zákona jest, by rekursní soud rozhodl s konečnou platností a by pořad soudních stolic skončil ve stolici druhé (srov. na př. rozh. čís. 2395, kde byl dovolací rekurs odmítnut prvním soudem, čís. 3837, kde byl dovolací rekurs odmítnut rekursním soudem, též čís. 5575 a j.). Stížnosti jest sice přisvědčiti, že v mimosporném řízení mají nižší soudy předložiti opravné prostředky i tehdy, když je pokládají za nepřípustné, protože § 14 druhý odstavec nesp. říz. nařizuje odmítnutí dovolacího rekursu soudem první stolice jen ve příčině útrat, nebo znaleckých poplatků a protože § 4 (5) zák. o ochr. náj. nemá předpisu, že by již první soud měl stížnost odmítnouti (srv. rozh. čís. 6638 sb. n. s.).

Citace:

8647. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 111-111.