NPD documents search: Boh. adm., 7 (1925), sv. 2

Č. 11327.

Elektrisace: * Projednání změny konsentovaného projektu elektrického díla nestojí v cestě okolnost, že kolaudační výměr původně konsentovaného díla nenabyl ještě právní moci.
(Nález ze dne 6. června 1934 č. 777/31.)
Věc: Rudolf S. a spol. v B. proti ministerstvu veřejných prací o stavební povolení ke změně elektrovodu.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Zem. úřad v Praze udělil výměrem ze 4. března 1929 Liberecké přespolní elektrárně, zaps. spol. s r. o., jež byla svého času podle § 4 zák. č. 438/1919 Sb. prohlášena za podnik všeužitečný, stavební povolení podle §§ 16 a 19 cit. zák. ke zřízení primární přípojky o napětí 3300 volt a transformační stanice pro fu A. E. v B., zamítnuv při tom námitky, jež proti povolení elektrovodu vznesli někteří majitelé pozemků, přes než elektrovod ten měl býti veden, mezi nimi též dnešních st-lů. Také odvolání, jež st-lé z výměru toho podali, bylo rozhodnutím min. prací ze 7. května 1929 zamítnuto.
Při provádění tohoto projektu se ukázalo, že bude třeba různých změn; ježto však majitelé pozemků nechtěli použití svých pozemků k uskutečnění změněného projektu propůjčiti, postavila žadatelka prozatím vedení přibližně tak, jak bylo schváleno, provedši samostatně jen některé menší úchylky, pozůstávající ve zvýšení několika sloupů, v odchylné jich konstrukci a v posunutí jednoho z nich asi o 25 cm do polní cesty, při čemž však trať vedení podle schváleného projektu dodržena. Ač při kolaudačním jednání z 12. listopadu 1929 byly tyto úchylky znalcem kon- statovány, udělil zem. úřad výměrem z 31. ledna 1930 povolení k provozování elektrovodu. Odvolání, jež st-lé také z tohoto výměru podali, nebylo do podání přítomné stížnosti vyřízeno a není vyřízeno ani dodnes.
Zatím předložila Liberecká elektrárna podáním ze 14. září 1929 — tedy ještě před provedením kolaudačního jednání — nový projekt na změnu projektu jíž pravoplatně schváleného, kterážto změna — ponechávajíc dosavadní trasu nedotčenu — měla spočívati v tom, že na místě dosud projektovaných 7 sloupů mělo jich býti postaveno 8, a to tak, že tento další sloup měl býti vsunut mezi sloupy označené v plánu č. 1 a 2, že následkem toho tyto dva sloupy měly býti poněkud posunuty dále, že několik sloupů mělo býti zvýšeno a následkem toho také provedeno v jiné konstrukci, t. j. místo přímého zarážení t. zv. A sloupů do země měly býti zasazeny do betonových kleští.
O tomto pozměňovacím projektu provedeno bylo komisionelní jednání dne 26. listopadu 1929, načež zem. úřad výměrem z 2. února 1930 vyslovil v základě § 16 elektr. zák. přípustnost navržených změn a povolil provedení jich podle § 19 téhož zák. — Nař. rozhodnutím odmítl žal. úřad odvolání, jež z výměru toho podali st-lé Adolf Sch. a Josef W., jako nepřípustné, odvolání Rudolfa S. a Otty A. pak zamítl pro bezdůvodnost.
Jednaje o stížnosti do rozhodnutí toho podané, uvažoval nss následovně:
Odvolání Adolfa Sch. a Josefa W. odmítl žal. úřad jako nepřípustné z toho důvodu, že tito st-lé při komisionelním jednání z 26. listopadu 1929 podle protokolu o jednání tom sepsaném námitek nevznesli a proto nejsou ani oprávněni podati odvolání. Proti právnímu základu tohoto odůvodnění, založeného zřejmě na ustanovení § 18 bodu 1 elektr. zák. a § 29 živn. ř., že v řízení o schválení elektrovodu, projektovaného podnikem všeužitečným, dlužno všechny námitky proti projektu vznésti nejpozději při komisi pod následky prekluse, stížnost námitek neformuluje, nýbrž snaží se jen dovoditi, že i st-lé Adolf Sch. a Josef W. při komisi z 26. listopadu 1929 proti projektovaným změnám námitky vznesli, že však námitky ty protiprávně do protokolu pojaty nebyly.
Také na tuto námitku, vznesenou zástupcem st-lů již během řízení odvolacího — při komisi z 29. dubna 1930, tedy až po uplynutí lhůty odvolací — odpověděl žal. úřad v nař. rozhodnutí poukazem na to, že správnost protokolu nebyla st-li popřena již v odvolání samém, nýbrž až po uplynutí lhůty odvolací, následkem čehož žal. úřad nemohl k výtkám těm přihlížeti.
Pokud st-lé proti zjištění, na němž je nař. rozhodnutí v tomto bodě založeno, snaží se dovoditi, že st-lé již ve svém odvolání vznesli takové námitky, jež měly žal. úřadu, zavdati podnět ke zkoumání, zda protokol o komisionelním jednání je úplný, nelze jim dáti za pravdu. Ani zcela všeobecná výtka, že celé dosavadní řízení je vadné, ani povšechné tvrzení, že námitky byly vzneseny zúčastněnými — čímž prý bylo vyjádřeno, že byly vzneseny všemi čtyřmi odvolateli — nemohly žal. úřadu poskytnouti dostatečný podklad pro zkoumání, zda úředně sepsaný a podepsaný protokol je úplný, či nikoli.
Stížnosti však nelze přisvědčiti ani v tom, že žal. úřad byl povinen o úplnosti komisionelního protokolu zavésti šetření přes to, že zástupce st-lů námitku tohoto obsahu vznesl sice teprve po uplynutí odvolací lhůty, přece však ještě během řízení odvolacího. Zástupce st-lů při komisi z 29. dubna 1930 ani netvrdil, že by byli st-lé Sch. a W. nějaké námitky skutečně přednesli. Uvedl pouze, že vznesli protest a pak se vzdálili, nevyčkavše sepsání protokolu. Za této situace nebyl žal. úřad s hlediska procesních předpisů ani oprávněn tuto opožděně přednesenou skutečnost vyšetřovati a učiniti ji předmětem svého odvolacího rozhodování. Bránil mu v tom v procesu se dvěma stranami, o jaký v daném případě šlo, předpis § 79 spr. ř. č. 8/28 Sb., podle něhož pouze tenkráte, byly-li v odvolání uvedeny nové skutečnosti nebo navrženy nové důkazy, má úřad o tom vyrozuměti odvolatelovy odpůrce a dáti jim příležitost, aby se k tomu vyjádřili.
Jsou proto námitky, vznesené ve stížnosti proti této prvé, odmítavé části nař. rozhodnutí, bezdůvodný.
Projednávaje stížnost Rudolfa S. a Otty A., musil nss předem jako nedostatečně formulované a proto podle § 18 zák. o ss nepřípustné odmítnouti námitky, v nichž se stížnost zcela povšechně odvolává na rekursy, jež tito st-lé podali proti schvalovacímu výměru z 2. února 1930 a proti kolaudačnímu výměru z 31. ledna 1930 — aniž opisy těchto rekursů připojuje — a v nichž zcela paušálně vytýká, že námitky tam obsažené nebyly v podstatě vyvráceny, zejména pak vytýkané vady odstraněny. K dalším námitkám těchto st-lů dlužno zdůrazniti, že první schvalovací výměr zem. úřadu ze 4. března 1929 vešel zamítnutím odvolání z něho podaného v moc práva, a že odvolání, podané proti kolaudačnímu výměru téhož úřadu z 31. ledna 1930, jímž bylo uděleno užívací povolení v příčině elektrovodu provedeného na základě onoho pravoplatného prvního schvalovacího výměru, nebylo dosud žal. úřadem vyřízeno, takže se nss žádným z těchto dvou výměrů v dnešním stadiu zabývati nemohl, a to prvním proto nikoli, že může rozhodnutí a opatření úřadů správních přezkoumávati jen tenkráte, byla-li u něho napadnuta stížností v zákonné lhůtě 60denní, druhým pak proto nikoli, že výměr ten není konečný. To platí zejména o námitkách, že elektrovod ani podle původního projektu, ani v provedení, jakého se mu skutečně dostalo, není proveditelný.
Dále třeba poznamenati, že úprava elektrovodu, jež došla schválení rozhodnutím nař. stížností dnes projednávanou, není totožná s onou úpravou, v jaké byl původně schválený projekt ve skutečnosti proveden a podroben přezkoušení při kolaudační komisi z 12. listopadu 1929. Pokud se tedy stížnost snaží dovoditi vadnost rozhodnutí dnes naříkaného z toho, že nebylo přihlédnuto k výsledkům kolaudačního řízení ze 12. listopadu 1929, zejména k posudku znalce tehdy vyslechnutého, a že tento znalec nebyl v přítomném řízení znovu slyšen, jsou tyto námitky bezpodstatné, neboť předmět nař. rozhodnutí je jiný než ten, o němž bylo dne 12. listopadu 1929 konáno kolaudační řízení. Rovněž nemá smyslu námitka, že kolaudace elektrovodu původně schváleného byla provedena o 14 dnů dříve než bylo zahájeno řízení o žádosti za schválení projektu změněného. Totéž platí pak i o celém dalším souboru námitek vadnosti a nezákonnosti, jež se stížnost snaží zkonstruovati z toho, že zúčastněná elektrárna zažádala o schválení změny elektrovodu, nevyčkavši prý pravoplatnosti schválení, resp. kolaudace původního projektu. Tak jako ni- komu nemůže býti bráněno, aby si nevyžádal povolení ke změně elektrovodu pravoplatně již schváleného, postaveného a pravoplatně kolaudovaného, není zákonné překážky, aby ten, kdo si vymohl konsens ke zřízení elektrovodu, neupustil od jeho faktického provedení ve stadiu kterémkoli, tedy i před pravoplatností konsensu toho, a nevyžádal si schválení projektu jiného. Při tom je naprosto nerozhodno, z jakého důvodu chce žadatel provésti změnu, třebas tedy i proto, že seznal, že původní projekt je z té či oné příčiny neproveditelný, neboť schválením projektu dostává se žadateli pouze práva projekt ten provésti, nevzniká mu však povinnost tak učiniti, zejména pak neobsahuje takovýto konsens judikátní výrok, že projekt ten nesmí — ani se schválením příslušného úřadu — býti proveden jinak.
Konečně nutno ještě poukázati na to, že žádostí, jež došla vyřízení rozhodnutím dnes naříkaným, domáhala se zúčastněná elektrárna pouze schválení některých změn na projektu již pravoplatně schváleném, aniž se však na trase projektu něco změnilo. Jen tyto změny byly také úřadem učiněny předmětem řízení a také jen tyto změny došly naříkaným rozhodnutím schválení. Jsou proto nepřípustný všechny námitky stížnosti, jimiž tato brojí proti trase projektovaného elektrovodu, která byla pravoplatným konsensem již schválena. To platí zejména též o námitce, že ani změněný projekt není proveditelný, a to z té příčiny, že nad domem st-le A. má elektrovod býti veden pouze ve výši 2 1/2 m. Neboť ani tato stížností vytýkaná domnělá závada nebyla podle spisů přivoděna teprve změnou projektu, konsentovanou rozhodnutím dnes naříkaným, nýbrž objevovala se již v projektu původním, schváleném pravoplatně již rozhodnutím min. prací ze 7. května 1929.
Zbývá tedy jen námitka, jež poukazujíc na ustanovení § 8 bodu 4 elektr. zák., podle něhož při výkonu užívacích práv nutno co nejvíce šetřiti použité nemovitosti a práv vlastníka, vytýká, že v daném případě se sloupy staví přímo do pole, při čemž zabírají přílišnou plochu, takže dochází ke značnému znehodnocení pozemku. Ani tato námitka není důvodná, a to již proto nikoli, že se ustanovení cit. § 8 bodu 4 na daný případ vůbec nehodí, neboť předpis ten se vztahuje jen na výkon užívacího práva již propůjčeného a nikoli na vymezení rozsahu takového práva, jež se teprve zakládá. Než i kdyby zásady v předpisu tom vyslovené bylo lze považovati za všeobecné pravidlo platné pro každý nucený zásah do cizího vlastnictví, tedy pro každý zásah s povahou vyvlastnění, a kdyby tedy bylo lze zásad těch použíti i na zřízení práva užívacího, nelze uznati, že by žal. úřad byl v daném případě vybočil z mezí daných mu zákonem, nebo že by při zjišťování rozhodných skutečností byl něco podstatného opominul. Že k určitému zásahu do cizího vlastnictví dojde při každém zřizování práv užívacích, plyne prostě z povahy těchto práv.
Že pak zásah ten může po zákonu přivoditi i poškození vlastníka služebného pozemku, to vyplývá z ustanovení § 14 elektr. zák., jenž škodu takovou jako přípustnou přímo předpokládá a na odškodnění pamatuje. Nemůže tedy okolnost, že pozemky dnešních st-lů budou zřízením elektrovodu poškozeny a že se tak při změněném provedení stane měrou značnější, než, jak bylo původně projektováno, býti sama o sobě překážkou schválení těchto změn. Konkrétní zásah, jak byl v daném případě projektantce povolen, mohl by tedy býti označen za nezákonný jen tenkráte, kdyby k provedení změn původního projektu nebylo třeba takového resp. tak značného zásahu do majetkové sféry dnešních st-lů. Že by však v daném případě takováto potřeba nebyla dána, tedy konkrétně, že projektovaných změn k řádnému uskutečnění projektu nebylo vůbec zapotřebí, dále, že změny ty vyžadovaly, aby umístění nového sloupu a přemístění obou dříve již schválených nebylo provedeno tak, jak projektantka navrhovala, nebo, že při změněném projektu — to jest při zvýšení sloupů — nebylo zapotřebí zakotviti tyto sloupy v betonových patkách těch rozměrů, jak byly schváleny, st-lé během celého řízení nikdy nenamítali a nenamítají ani ve stížnosti. Ale pak nelze nalézti žádnou vadu řízení v tom, že žal. úřad míru poškození pozemků dnešních st-lů blíže nevyšetřoval a že snad neprotokoloval prohlášení, jež v tom směru učinili zemědělští znalci, přibraní ke komisi z 29. dubna 1930.
Ježto tedy žádná z námitek přednesených st-li S. a A. nebyla shledána důvodnou, slušelo také stížnost těchto dvou st-lů zamítnouti.

Citace:

Č. 11327. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 1166-1170.