NPD documents search: Váž. civ., 12 (1930), sv. 1

Č. 7908.

Vojenské věci: I. Převzetí vojenského gážisty býv. branné moci rak.-uh. do čsl. armády v hodnosti gážisty ve výslužbě nezakládá samo o sobě právního nároku na přiznání zaopatřovacích požitků čsl. — II. Nárok takový není založen ani tím, že zaopatřovací požitky byly poukázány voj. pensijní likvidaturou ani tím, že býv. gážista rak.-uher. jest podle vl. nař. č. 470/20 veden v evidenci jako gážista ve výslužbě. — III. Byl-li býv. rak.-uher. vojenský gážista převzat před 17. zářím 1920 definitivně jako gážista ve výslužbě, může býti — nebyl-li mu později nárok na zaopatřovací požitky přiznán, a podléhá-li vzhledem k svému stáří ještě branné povinnosti — vlastnosti gážisty ve výslužbě zbaven a do zálohy zařazen pouze dodatečným přeložením do zálohy, nikoliv změnou původního rozhodnutí o jeho převzetí.
(Nález ze dne 29. dubna 1929 č. 13513/27.)
Prejudikatura: Boh. A. 4760/25, 5460/26.
Věc: Gerhard F. v L. proti ministerstvu národní obrany o nárok na výslužné a převzetí do zálohy.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud se jím st-l přejímá do čsl. vojska jako gážista v záloze, dále pokud se jím mění vyřízení přihlášky st-lovy a zrušuje jeho převzetí do výslužby, zrušuje se pro nezákonnost. V ostatním se stížnost zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-1, narozený roku 1885, sloužil v býv. armádě rak.- uher. jako gážista z povolání, byl dekretem likvidujícího min. války ve Vídni z 25. ledna 1919 přeložen dnem 1. února 1919 do výslužby a přihlásiv se dne 30. března 1919 o převzetí do čsl. armády v hodnosti gážisty ve výslužbě, byl osobním věstníkem mno ze 7. února 1920 převzat jako kapitán ve výslužbě. Přípisem z 21. října 1926 hlásila voj. pensijní likvidatura v Praze, že vyplácí st-li voj. zaopatřovací požitky na základě výn. býv. min. ... od 1. červnu 1919, resp. s 80% zvýšením od 1. ledna 1920, že však výměra těchto požitků nebyla dosud mno schválena. Výnosem mno z 18. prosince 1922 byl sice st-l vyzván, aby předložil žádost o přiznání zaopatř. požitků, ale když doručení výnosu toho nebylo zjištěno, byl k podání této žádosti vyzván znovu výnosem z 19. července 1926. St-l tak učinil podáním z 26. října 1926, mimo to pak žádal přihláškou z 18. listopadu 1926 o úpravu zaopatř. požitků dle zák. č. 288/24.
Po návrhu meziministerského poradního sboru bylo nař. rozhodnutím vysloveno: »Na Vaše hlášení z 26. října 1926 rozhoduje mno, že nemáte nároku na voj. zaopatř. požitky podle zák. č. 194/20, jelikož jste jako býv. voj. gážista z povoláni v přihlášce o přijetí do svazku čsl. armády žádal o převzetí do stavu čsl. voj. gážistů z povolání ve výslužbě. Neucházel jste se tedy o převzetí do stavu čsl. voj. gážistů z povolání v činné službě, nepatříte do kategorie býv. voj. gážistů z povolání do čsl. činné služby voj. nepřevzatých a nemáte proto nároku na zaopatř. požitky (odbytné) podle ustanovení § 2 zák. č. 194/20 a prov. nař. k němu vydaného. Ježto nemáte nároku na voj. zaopatř. požitky, nemůžete zůstati čsl. gážistou ve výslužbě — jak znělo původně vyřízení Vaší přihlášky v předpokladu, že máte nárok na zaopatř. požitky — a proto mno mění vyřízení Vaší přihlášky v ten smysl, že se přijímáte do čsl. vojska jako gážista v záloze, a Vaše přijetí »ve výslužbě« ve věstníku osobním 1920 č. 12 str. 93 se zároveň zrušuje. Mno ukládá zároveň voj. pens. likvidatuře, aby zastavila další výplatu zaopatř. požitků, jež Vám vyplácela toliko prozatímně na základě likvidačního listu odevzdaného jí vídeňskou voj. pens. likvidaturou. Tím vyřizuje se zároveň Vaše přihláška z 18. listopadu 1926 o úpravě zaopatř. požitků podle zák. č. 288/24.«
Ve stížnosti k nss podané vytýká st-l rozhodnutí tomuto nezákonnost z těchto důvodů: St-l byl vídeňským min-em přeložen do výslužby dnem 1. února 1919, tedy ještě před podáním své přihlášky o převzetí, byl do výslužby převzat ještě před vydáním zák. č. 194/20 a byly mu voj. zaopatř. požitky vypláceny ode dne pensionování nejprve čsl. vyslanectvím ve Vídni, pak voj. pens. likvidaturou v Praze a ani převzetí, ani vyplácení zaopatř. požitků se nestalo s výhradou, že jest jen provisorním — jest tedy převzetí st-le do výslužby rozhodnutím zakládajícím pro něho určitá práva, zejména právo na zaopatřovací požitky, a toto rozhodnutí jest pravoplatné a nezměnitelné, jeho změna, vyslovená nař. rozhodnutím, jest nezákonná, poněvadž není tu podmínek, za nichž lze pravoplatná rozhodnutí měniti. Názor žal. úřadu, projevený v nař. rozhodnutí, že st-1 pozbyl vzhledem k ustanovení § 2 zák. č. 194/20 nároku na zaopatř. požitky proto, že se přihlásil pouze do výslužby, jest změnou původního jeho právního názoru, ale změna právního názoru neopravňuje úřad, aby pravoplatné rozhodnutí měnil, názor ten jest mimo to i v rozporu se zákonem, neboť úřad přehlíží, že st-1 byl do výslužby přeložen již od 1. února 1919, že tedy byl již gážistou ve výslužbě, když přihlášku o převzetí podal a § 9 vl. nař. č. 470/20 stanoví, že gážisté do výslužby převzatí i gážisté do 28. říjnu 1918 přeložení mají býti vedeni v evidenci jako voj. gážisté ve výslužbě; mimo to stanoví § 5 zák. č. 194/20, že osobám, kterým byly zaopatřovací požitky přiznány býv. státem rak. nebo uher. nebo mocnářstvím rak.-uher., poskytne čsl. republika tyto voj. požitky a § 16 vl. nař. č. 514/20 stanoví, že gážistům přeloženým do výslužby před 28. říjnem 1918 přísluší zaopatř. požitky i v případu, že do čsl. armády převzati nebyli, bylo tedy původní rozhodnutí v souhlase se zákonem; a poněvadž konečně podle § 6 vl. nař. č. 514/20 přihlášky, vyřízené rozhodnutím mno až do dne působnosti tohoto nařízení (17. září 1920) definitivně, nemají býti znovu projednávány, nýbrž osoby, o jejichž přihlášce bylo kladně rozhodnuto, platí za převzaté, jest nezákonným i zařádění do zálohy a zastavení další výplaty zaopatřovacích požitků.
Nss uvážil o stížnosti toto:
Brojíc proti výroku, jímž se st-li odepírá nárok na voj. požitky zaopatř., buduje stížnost své námitky v prvé řadě na názoru, že rozhodnutím mno o převzetí st-le do čsl. armády v hodnosti gážisty ve výslužbě, byl pro něho založen právní nárok na voj. zaopatř. požitky, že tu tedy jde o právo nabyté; míníc, že žal. úřad nař. výrokem vyslovil, že st-l pozbyl tohoto již přiznaného nároku, dovozuje stížnost, že úřad k takovéto změně svého rozhodnutí dřívějšího nebyl oprávněn. Tyto názory stížnosti nejsou správné.
Jak nss již opětně, zejména v nál. Boh. A 4760/26 vyslovil, nezakládá převzetí voj. gážisty býv. branné moci do čsl. armády v hodnosti gážisty ve výslužbě samo o sobě právního nároku na přiznání zaopatřovacích požitků (srovn. též Boh. A 5460/26).
Nař. rozhodnutím bylo, jak ze spisů jde, rozhodováno o st-lově nároku na zaopatř. požitky poprvé a nebylo jím vysloveno, že st-l nároku na zaopatř. požitky pozbyl, nýbrž že nároku toho nemá. Také z okolnosti, že st-li byly zaopatř. požitky čsl. voj. orgány, skutečně vypláceny, nelze pro názor stížnosti nic dovozovati, neboť, jak jde z toho, co bylo úvodem řečeno, nedělo se vyplácení ono na základě nějakého právní moci schopného výroku mno, jímž by byly st-li zaopatř. požitky přiznány, nýbrž na základě pouhého kdykoli změnitelného pokladničního poukazu se strany orgánů, pověřených pouze výplatou požitků a nikoliv rozhodováním o nich. Proto se také stížnost nějakého výroku mno v tomto směru nedovolává.
Než důvodnými nejsou ani námitky další, jimiž se stížnost snaží dovoditi nezákonnost výroku o zaopatř. požitcích z důvodů meritorních.
Skutečnost, že st-1 byl dnem 1. února 1919 přeložen do výslužby likvidujícím min-em války ve Vídni, jest pro posouzení věci nerozhodnou, neboť přeložení to se nestalo ani voj. správou býv. říše rak.-uher., ani čsl. správou voj. a nebylo proto pro žal. úřad závazným, když přeložení toho výslovně neuznal nebo svému rozhodování za základ nepoložil. Neprávem dovolává se stížnost ustanovení § 9 vl. nař. z 27. července 1920 č. 470 Sb., jež jedná o vedení evidence, neboť z okolnosti, že gážista tam označený musil dosud býti veden v evidenci jako gážista ve výslužbě, neplyne ještě, že mu nárok na zaopatř. požitky po právu přísluší, když mu nárok ten nepřísluší ani z jeho převzetí ve výslužbě ani z jeho přeložení do výslužby vysloveného po 28. říjnu 1918 orgánem jiným než příslušným k tomu orgánem čsl. státu. Také ustanovení § 5 zák. č. 194/20 a ustanovení § 16 vl. nař. č. 514/20 dovolává se stížnost neprávem, ježto tyto předpisy jednají jen o osobách, které byly dány do výslužby před 28. říjnem 1918 a jímž byly zaopatř. požitky voj. přiznány býv. státem rak. (uher.), a mezi tyto osoby st-l nepatří.
Není tedy stížnost důvodná, pokud brojí proti výroku, odepírajícímu st-li nárok na voj. zaopatř. požitky a důsledkem toho i pokud brojí proti výroku, jímž se nařizuje zastavení další výplaty těchto požitků.
Jinak jest tomu, pokud jde o výrok, jímž se mění a zrušuje st-lovo převzetí do výslužby, vyslovené v únoru 1920, a jímž se znovu vyřizuje jeho přihláška výrokem, že se přijímá do čsl. armády jako gážista v záloze.
Stanovil-li § 6 vl. nař. č. 514/20, že přihlášky, vyřízené rozhodnutím mno až do dne působnosti tohoto nařízení (17. září 1920) definitivně, nemají býti znovu projednávány, nýbrž že osoby, o jejichž přihlášce bylo kladně rozhodnuto, platí za převzaté, jest nutno ustanovení tomu rozuměti tak, že nelze nově s účinností ex tunc rozhodovati nejen o převzetí či nepřevzetí, ale ani o vlastnosti, ve které jest gážistu býv. armády převzíti, a že, byl-li gážista takový převzat před 17. zářím 1920 definitivně jako gážista ve výslužbě, může býti, když mu nárok na zaopatř. požitky nebyl přiznán a když branné povinnosti vzhledem ke svému stáří ještě podléhá, této vlastnosti zbaven a do zálohy zařaděn pouze dodatečným přeložením do zálohy, nikoli však změnou původního rozhodnutí o jeho převzetí. Proto bylo nař. rozhodnutí v tomto bodu zrušiti dle § 7 zák. o ss, ve směrech ostatních však stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 7908. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 668-672.