Čís. 5803.


Rozsah příslušnosti nejvyššího soudu jako soudu zrušovacího. Zrušovací soud není povolán rozhodovati o stížnosti do usnesení vrchního soudu jako sborového soudu druhé stolice.
(Rozh. ze dne 26. ledna 1937, N II 9/37.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací odmítl stížnost obhájce obžalovaných do usnesení vrchního soudu jako sborového soudu druhé stolice, jímž jeho stížnost do usnesení krajského soudu, kterým mu bylo uloženo, by do 8 dnů předložil zmocnění podle § 9, odst. 2 zák. čís. 130/1936 Sb. z. a n., byla jako řádná stížnost odmítnuta a jako dohlédací stížnosti jí nebylo vyhověno.
Odůvodnění:
Činnost nejvyššího soudu jako soudu zrušovacího je stanovena § 16. tr. ř., který předpisuje, že nejvyšší soud je povolán rozhodovati o zmatečních stížnostech podle tr. ř. přípustných. Pokud mimo to je zrušovací soud povolán rozhodovati v jiných případech, stanoví se v trestním řádu výčetmo (§§ 33, 54, 63, 64, 74, 341, 362, 364, 410, 411 a 427 tr. ř.), po případě, pokud je to ve zvláštních zákonech výslovně stanoveno. K takovým případům nenáleží souzený případ, kde jde o stížnost do usnesení vrchního soudu jako sborového soudu druhé stolice. Paragraf 16 tr. ř. nemluví o dohlédacím právu zrušovacího soudu a § 15 tr. ř. obmezuje se všeobecně na soudy druhé stolice; rozšiřovali předpis tento na soud zrušovací z důvodů všeobecného práva dohlédacího nelze.
Poněvadž podle toho, co uvedeno, není zrušovací soud povolán rozhodnouti o stížnosti do usnesení vrchního soudu jako sborového soudu druhé stolice, bylo stížnost jako nepřípustnou odmítnouti.
Citace:
čís. 5803. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1937, svazek/ročník 19, s. 74-74.