NPD documents search: Váž. tr., 6 (1924)

Čís. 6434.

Zamítl-li soud prvé stolice žalobu o obnovu rozsudkem, ač ji měl vzhledem k § 543 с. ř. s. odmítnouti usnesením, a odvolací soud napadený — Čís. 6434 —
1588
rozsudek potvrdil, jest dovolání vzhledem k § 528 c. ř. s. nepřípustným.
(Rozh. ze dne 3. listopadu 1926, Rv I 1384/26.)
Žalobu o obnovu procesní soud prvé stolice po ústním líčení rozsudkem zamítl, maje za to, že byla podána opožděně. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Důvody: V tomto sporu jest rozhodovati jen o důvodu a přípustnosti obnovy (§ 541 prvý odstavec c. ř. s.) a stačí pouhá možnost, že by nové skutečnosti a průvody, ať samy, ať v souvislosti s tím, co bylo ve hlavním sporu již uvedeno, byly způsobily žalobci příznivější rozhodnutí. To však je v tomto případu vyloučeno již proto, že se nově uvedené skutečnosti a průvody vůbec netýkají věci, o niž tu jde. Jak již první soud uvedl, byl žalobcův nárok na náhradu za kuřivo, zničené ohněm, oduznán proto, že žalobce již 29. listopadu 1924 bez důvodu odstranil zbytky po shořelém kuřivu, čímž jednal proti předpisu § 17 poj. podm. a ztratil proto nárok na náhradu tohoto kuřiva podle § 19 poj. podm. Ve hlavním sporu šlo tudíž o žalobcovo jednání ze dne 29. listopadu 1924 a týž uvádí za důvod obnovy skutečnosti, které se staly dne 30. listopadu 1924, ač nejsou v příčinné souvislosti se ztrátou jeho nároku. Zároveň však žalobce doznal, že o skutečnostech a průvodech těch věděl již 30. listopadu 1924. Pak ale je podle vlastního přiznání žalobcova žaloba podána po uplynutí lhůty §u 534 čís. 4 c. ř. s. tedy pozdě, neboť žalobce mohl nové skutečnosti přednésti a nových důkazů použíti již ve hlavním sporu. Neznal-li jména a bydliště svědka, mohl si vyžádati lhůtu k jeho vypátrání. První soud měl podle §u 543 c. ř. s. odmítnouti žalobu usnesením. Poněvadž ji zamítl rozsudkem, musel odvolací soud, nemoha ji dodatně odmítnouti a dospěv k přesvědčení, že žalobní nárok není po právu, vyříditi odvolání rozsudkem.
Nejvyšší soud odmítl dovolání.
Důvody:
Odvolací soud správně rozpoznal, že žaloba o obnovu podána byla žalobcem po uplynutí lhůty §u 534 čís. 4 c. ř. s., tedy opožděně, a že z toho důvodu měla býti odmítnuta prvním soudem podle §u 543 c. ř. s., ale mylně se domnívá, že, když prvý soud žalobu zamítl rozsudkem, musí odvolání, nemoha prý už dodatně žalobu odmítnouti, a shodnuv se s právním názorem rozsudku prvého soudu, podle kterého žalobní nárok není po právu, vyříditi rozsudkem. Tím nemůže se dostati dovolateli širšího práva na opravný prostředek, než jaké by mu příslušelo, kdyby jeho žaloba vyřízena byla zákonitým způsobem. V tomto případě šlo by o rekurs proti rozhodnutí druhé stolice, kterým bylo potvrzeno napadené usnesení prvního soudu. Pokud je tedy dovolání správně rekursem, je tento nepřípustný podle §u 528, prvý odstavec, c. ř. s., a měl jako takový podle téhož předpisu odmítnut býti už soudem první stolice. Jelikož se tak nestalo ani ve druhé stolici, zůstalo to na dovolacím soudu. Ostatně i dovolání bylo by nepřípustné a to podle §u 502, třetí odstavec c. ř. s., ve znění článku IV. zákona ze dne 8. června 1923, čís. 123 sb. z. a n., neboť podle tohoto předpisu není dopuštěno dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu, když sporný předmět, o němž rozhodl odvolací soud, nepřevyšuje na penězích 2 000 Kč. Podle §u 507 prvý odstavec c. ř. s. má býti nepřípustné dovolání odmítnuto už soudem prvé stolice, a když se tak nestane ani ve druhé stolici, musí tak učiniti dovolací soud.

Citace:

č. 6256. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 203-204.