Č. 6231.Administrativní řízení: Úřad je oprávněn a povinen rozhodovati o určitém nároku jen tehdy, jestliže rozhodování o tomto nároku bylo positivní normou do příslušnosti jeho přikázáno.(Nález ze dne 18. ledna 1927 č. 489).Věc: Adolf Sch. v T. proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska o náhradu válečných škod.Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.Důvody: Podáním de pres. 22. srpna 1925, řízeným na min. pro Slov., domáhal se st-l náhrady škody v částce 27876 Kč, kterou utrpěltím, že dne 8. června 1919 příslušníci pěšího pluku č. 54 vyrabovali st-lův byt a obchod. Nař. rozhodnutím vyslovil žal. úřad, že žádost st-lovu o náhradu za vál. škodu, vzešlou za bolševického vpádu na Slov., odmítá z nepříslušnosti, neboť není zákonného předpisu, který by žal. úřadu ukládal povinnost rozhodovati o nároku v žádosti uplatněném.Stížnosti uplatňuje, že žal. úřad byl povinen o st-lově žádosti meritorně rozhodovati, poněvadž v jiných obdobných případech skutečně věcně rozhodoval, takže opačné nazírání žal. úřadu jeví se nekonsekventním.Nss o stížnosti uvážil takto: Příslušnost, jakožto právo a na druhé straně i povinnost správního úřadu rozhodovati věcně o nárocích in judicum jeho vznesených, zakládá se vždy na positivní právní normě, jež rozhodování o určitých nárocích nebo právních poměrech do působnosti úřadu přikazuje. Dle toho možno o příslušnosti a tudíž i o povinnosti správního úřadu, rozhodovati věcně o konkrétním nároku před něj vzneseném, mluviti pouze tenkráte, jestliže positivní právní normou rozhodování o tomto nárokubylo do působnosti dovolaného úřadu správního přikázáno.V daném případě odmítl žal. úřad projednati věcně nárok st-lův na náhradu škody, vycházeje z právního názoru, že není právní normy, jež by příslušnost jeho k rozhodování o tomto nároku zakládala. Proti tomuto názoru žal. úřadu nedovolává se stížnost žádné positivní normy,neuvádějíc, kterým právním předpisem byla založena, příslušnost a tedy i povinnost žal. úřadu rozhodovati věcně o uplatňovaném nároku, a normy takové ani nss neshledal.Není-li však normy takové, nemůže skutečnost, že správní úřad v jiném případě o určitém nároku věcný výrok vydal, býti podkladem, na němž by příslušnost tohoto úřadu k věcnému rozhodování o dalších nárocích téhož druhu mohla býti konstruována, a nemůže tedy býti anidůvodem, pro nějž by odepření úřadu o nárocích těchto věcně rozhodovati mohlo býti označeno za nezákonné.