NPD documents search: Váž. civ., 9 (1927), sv. 2

— Čís. 7512 —
Čís. 7512.

K tomu, by bylo uznáno o nároku na vrácení věna se nevyžaduje pravomoc rozvodového rozsudku. Majetkové otázky mezi manžely lze řešiti jediným sporem zároveň s rozvodem.
(Rozh. ze dne 12. listopadu 1927, Rv II 114/27.)
Manželka domáhala se žalobou na manželi rozvodu manželství od stolu a lože z viny žalovaného, jakož i, by žalovaný byl uznán povinným platiti žalobkyni výživné měsíčních 1 500 Kč a vrátiti jí věno 20 000 Kč. Procesní soud prvé stolice vyhověl žalobě potud, že uznal na rozvod manželství od stolu a lože z viny žalovaného, že ho uznal povinným platiti manželce výživné měsíčních 350 Kč a zaplatiti zpět věno 20 000 Kč. Odvolací soud k odvolání žalovaného změnil napadený rozsudek potud, že uznal na rozvod manželství od stolu a lože z viny obou stran, zamítl žalobu o placení výživného a pro tentokráte zamítl žalobu o vrácení věna. V tomto směru uvedl v důvodech: Pokud jde o vrácení věna, jest nezbytným předpokladem takové žaloby, by rozvod od stolu a lože byl vysloven s konečnou platností. Podle ustanovení § 1264 obč. zák. může sice manželka žádati o zrušení smluv svatebních, leč tento nárok vzejde teprve pravoplatným soudcovským výrokem o rozvodu, na němž buď ona vůbec viny nemá, neb oba manželé vinu mají. Proto zamítl odvolací soud v tomto směru žalobu pro tentokráte.
Nejvyšší soud k dovolání žalobkyně zrušil napadený rozsudek a uložil odvolacímu soudu, by, doplně řízení, znovu rozhodl. V otázce, o niž tu jde, uvedl v
důvodech:
Nesprávně posuzuje odvolací soud otázku předčasnosti žaloby o vrácení věna. § 1264 obč. zák. ovšem stanoví, že manžel může žádati o zrušení smlouvy svatební, když bylo rozsudkem uznáno na rozvod a vinu nenese žádný z manželů neb oba, a že soud se má pokusiti o smír. Ale tím zákon nestanoví formální podmínku nároku, tedy že by podmínkou bylo pravoplatné rozhodnutí o rozvodu, nýbrž stanoví jen jako hmotnou podmínku rozvodový rozsudek. Stačí také existence a splatnost nároku při vynesení rozsudku. (§ 405 c. ř. s.). Prvý soud uznal na rozvod a v důsledku toho také hned rozhodl o nároku na vrácení věna. Zákon — Čís. 7513 —
v § 1264 obč. zák. nežádá pravomoc rozsudku rozvodového, nežádá, že sporu o vrácení věna musí předcházeti spor o rozvod. To plyne ze srovnání § 1264 a 1266 obč. zák. i z ustanovení § 108 a 117 obč. zák. § 1266 stanoví zrušení smluv svatebních samým rozsudkem, kdežto § 1264 jenom na žádost manželovu, a z toho důvodu uvádí jenom jako podmínku nároku rozsudek o rozvodu. Podle § 1264 obč. zák. má se soud vždy pokusiti o smír a má podle § 108 obč. zák. strany poukázati, nedojde-li ke smíru, na pořad práva. To nevylučuje, by se majetkové otázky mezi manžely neřešily jediným sporem zároveň s rozvodem, jak bylo již odůvodněno v nálezu nejvyššího soudu čís. 156 sb. n. s. Není také vnitřního důvodu, by se nepřipouštělo spojení žaloby o zrušení svatebních smluv se žalobou o rozvod. Naopak mluví pro ně procesní hospodárnost a také ohled na oba manžele, mezi nimiž má býti zjednán klid co možno nejdříve, bez překážek, jakou by bylo, kdyby se napřed musel prováděti spor rozvodový a teprve po něm následovati spor o výživné, nebo případný spor o zrušení svatebních smluv. Tato tendence jest zřejmá i z § 108 obč. zák.

Citace:

č. 7512. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/2, s. 511-512.