NPD documents search: Boh. adm., 7 (1925), sv. 2

Č. 5175.

Četnictvo: Bývalý uherský četník, který po převratu sloužil dále v maďarském četnictvu, byl maďarským státem pensionován a nebyl nikdy ve službách státu čsl., nemá vůči čsl. státu nároku na požitky zaopatřovací, třebas je čsl. státním občanem a proto nepožívá pense od státu maďarského.
(Nález ze dne 3. prosince 1925 č. 22879).
Věc: Jiří H. ve St. proti ministerstvu vnitra stran nepřijetí do služby četnické a odepření výslužného.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Podáním z 20. června 1922, řízeným na min. pro Slov., domáhal se st-l opětného přijetí do čsl. služby četnické, případně přiznání výslužného, uváděje, že jest čsl. státním občanem, že od roku 1907 do 26. dubna 1919 sloužil v býv. uh. četnictvu a že konal v posléz zmíněný den jako velitel četnické stanice službu v P. Toho dne přišlo tam české vojsko a st-l prý se hlásil s celým mužstvem u jakéhosi blíže mu neznámého nadporučíka a den na to u majora, jenž byl plukovním velitelem. Byl však odzbrojen a převezen do zajateckého tábora v Josefově. Ještě tam se hlásil do čsl. četnické služby, nedostal však žádného vyřízení.
Konaným šetřením bylo zjištěno, že st-l jest skutečně čsl. státním občanem, že přísluší právem domovským do obce K., že po svém propuštění ze zajateckého tábora v Josefově odešel do Maďarska, kdež vstoupil do činné služby četnické, že byl však maďarskými úřady ku dni 1. ledna 1922 dočasně pensionován, leč vyplácení výslužních požitků že bylo učiněno závislým na tom, bude-li optovati pro Maďarsko. St-l však toho neučinil a navrátil se do čsl. republiky.
Nař. rozhodnutím zamítl žal. úřad, vycházeje ze zjištění, že st-l byl maďarským státem trvale pensionován, jeho žádost, pokud se jí domáhal přiřknutí výslužného z důvodů, že není zákonné normy, která by dopouštěla výplatu pense na vrub čsl. státu osobám, jež konaly ještě po státním převratu služby cizím státům a byly těmito státy přeloženy do výslužby.
O stížnosti proti tomu podané uvažoval nss takto: ---
Pokud stížnost vytýká, že žal. úřad neprávem nepřiznal st-li výslužné, sluší poukázati na konstantní judikaturu tohoto soudu, podle níž může nárok toho druhu vznésti s účinkem toliko osoba stojící k čsl. státu v poměru zaměstnaneckém, ač-li positivní normou zákonnou není stanovena výminka.
St-l nebyl nikdy zaměstnancem tohoto státu, jak správními spisy jest doloženo, st-l také opak netvrdí. Výminku pak právě zmíněnou stanoví sice § 76 zák. č. 153/23, dopouštějící přiznání požitků výslužebních osobám četnickým, které čsl. státu nikdy nesloužily, ovšem, mimo jiné, za předpokladu, že jim takové požitky byly přiznány již býv. státem rak. neb uh. Předpoklad ten není však dán u st-le, neboť není sporu o tom, že nepožívá zaopatřovacích požitků od býv. království uherského, nýbrž že sloužil, jak sám doznává, nejen před převratem, ale i po té až do svého pensionování v maďarském četnictvu, tedy nynějšímu maďarskému státu. Při tom je nerozhodno, zdali toto pensionování bylo trvalým nebo dočasným, a nelze proto uznati za podstatnou vadu řízení správního, jestliže nař. rozhodnutí vycházelo ze zjištění nedoloženého správními spisy, že st-l byl maďarským státem pensionován trvale. Irelevantní jsou dále okolnosti a pohnutky, jež snad byly příčinou toho, že st-l vstoupil do služeb státu maďarského, a nelze činiti žal. úřadu důvodných výtek proto, že okolnosti tyto nezjišťoval, nehledě ani k tomu, že jejich existenci vůbec nepopřel.
Z těchto důvodů bylo stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 5175. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 620-621.