NPD documents search: Váž. tr., 13 (1931)

Čís. 132 dis.

Advokát, který se dá nutiti k plnění zákonných povinností pohrůžkou nadřízeného stavovského úřadu (jehož ochrany se strana musí dovolávati), ba dokonce i trestním zakročením, vzbuzuje nepochybně svým chováním nedůvěru stran a obecenstva k advokátnímu stavu a otřásá jeho vážností.
To, že na advokátu byly příliš horlivě vymáhány daně a poplatky, neospravedlňuje zadržení nebo použití svěřených mu peněz pro vlastní soukromé potřeby.
(Rozh. ze dne 9. května 1931, Ds I 16/30.) Nejvyšší soud jako soud odvolací v kárných věcech advokátů a kandidátů advokacie nevyhověl odvolání obviněného do nálezu kárné rady advokátní komory v Praze ze dne 31. března 1930, jímž byl odvolatel uznán vinným kárným přečinem porušení povinnosti povolání a poškození cti a vážnosti stavu.
Důvody:
Odvolání marně se pokouší dolíčiti, že obviněný byl okolnostmi na jeho vůli nezávislými přímo donucen, že nemohl svému substituentu Dr. Frant. H-ovi najednou a hned vyplatiti částku pro jeho klienty při¬ jatou, a omlouvati zjištěnou skutečnost, že ani své vlastní straně, majitelce časopisu A. nezaplatil z vyúčtování pro ni vyplývající zbytek inkasovaných pohledávek, a že prý se tak stalo jen z neodolatelného donucení (§ 2 g tr. zák.). Napadený nález zjistil, že obviněný, obdržev podle smíru ze dne 15. dubna 1929 od Anežky G-ové koncem dubna 1929 pro Marii M-ovou 8500 Kč a pro Antonína G-a 2.846 Kč (zastoupené Dr. Frant. H-em), výplatu těchto peněz zadržoval, splativ teprve 29. května 1929 na opětovné upomínky jen 5000 Kč, a teprve po oznámení věci výboru advokátní komory a po jejím zakročení zaslal další splátku 2500 Kč dne 19. června 1929. Zbytek 3940 Kč, po srážce svých pal- márních útrat 740 Kč, v částce 3200 Kč uhradil Dr. Frant. H-ovi až 8. srpna 1929, když již dříve k oznámení Dr. H-a bylo proti němu zavedeno trestní vyhledávání pro zločin zpronevěry podle §§ 183 a 184 tr. zák. a když byl výborem advokátní komory několikráte vyzván, by zadržené platy splnil s pohrůžkou, že, nestane-li se tak nejdéle do 7. srpna 1929, bude věc postoupena kárné radě. Vývody odvolání obviněného, že prý nemohl ony výplaty konati včas, any byly na něm příliš horlivě vymáhány daně a poplatky, nemohou ospravedlniti zadržení nebo použití svěřených mu peněz pro vlastní soukromé potřeby, an je měl podle příkazu vyplatiti Marii M-ové a Antonínu G-ovi. Kdyby byl obviněný dbal této povinnosti, měl a musel použiti svěřené mu hotovosti ke splnění příkazu zmocnitele, a lichou jest jeho výmluva na přísné vymáhání daní, ano tu šlo o peníze mu svěřené, by je dále podle příkazu odevzdal. Také zjištěný postup a jednání obviněného ve věci jeho mandantky »A.« ohledně výplaty vyúčtovaného salda 5205 Kč 96 h, jejíž splnění muselo býti vymáháno sporem, končícím vydáním směnek, které obviněný zase včas nezaplatil, tak že musely býti zažalovány a podle platebních příkazů vedena .býti exekuce k jejich vydobytí, jejíž úspěšnému výsledku snažil se obviněný brániti jednak uplatněním vylučovacích nároků své matky na zabavené předměty, jednak vyloučením jich z exekuce z důvodu nezbytné potřeby pro výkon vlastní advokacie. Ve zjištěných skutkových okolnostech, v napadeném nálezu ještě podrobněji vytýčených, shledala důvodně kárná rada v obou případech objektivní i subjektivní skutkovou povahu přečinu porušení povinností v §§ 9 a 11 adv. ř. a § 1009 obč. zák. obviněnému jako advokátu a zmocněnci uložených, i přečinu zlehčení cti a vážnosti stavu, ježto advokát, který se dá nutiti k plnění zákonných povinností pohrůžkami nadřízeného stavovského úřadu (jehož ochrany se strana musí dovolávati), ba dokonce i trestním zakročením, vzbuzuje nepochybně svým chováním nedůvěru stran a obecenstva k advokátnímu stavu a otřásá jeho vážností. Nesejde na tom, zda Dr. H. použil příliš ostrých zákroků proti obviněnému, stačí, že obviněný svým jednáním a vzpíráním se splniti své povinnosti, zavdal k nim důvodný podnět.

Citace:

Čís. 132 dis.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1932, svazek/ročník 13, s. 620-622.