Čís. 1581.
Prohlášení kupitele, jemuž věc byla již odevzdána, že bude ji až do zapravení kupní ceny držeti jménem prodatele, má jen tehdy v zápětí zpětný převod vlastnictví na prodatele, opírá-li se o platný titul.
(Rozh. ze dne 28. března 1922, Rv I 1006/21.)
Antonín Sch. prodal a také odevzdal Karlu K-ovi staršímu pár koní, načež oba učinili novou úmluvu, dle které Karel K. st. prohlásil, že koně zůstávají až do úplného zaplacení kupní ceny vlastnictvím Antonína Sch-a. Když pak Karel L. vedl proti Karlu K-ovi mladšímu exekuci zabavením movitostí, mezi nimiž byl i zmíněný pár koní, domáhali se Karel K. starší a Antonín Sch. žalobou dle § 37 ex. ř. prohlášení nepřípustnosti exekuce ohledně onoho páru koní. Procesní soud prvé stolice žalobě vyhověl, uznav aktivní legitimaci obou žalobců, odvolací soud zamítl žalobu ohledně Antonína Sch-a, maje za to, že mu nepřísluší právo, vylučující exekuci, ježto prohlášení Karla K-a stalo se v době, kdy bez skutečného odevzdání nemůže založiti převod vlastnického práva.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání žalobce Antonína Sch-a. Důvody:
Poněvadž žalovaný proti rozsudku druhé stolice, pokud jím rozsudek prvého soudu, vyhovující žalobě Karla K-a, byl potvrzen, dovolání nepodal a poněvadž jest tím právoplatně vysloveno, že exekuce žalovaným proti Karlu K-ovi ml. zabavením páru koní vedená pro nároky Karla K-a st. jest nepřípustnou, jde v řízení dovolacím již jen o otázku, byl-li také Antonín Sch. k podání žaloby oprávněn. Obě nižší stolice zjistily, že Antonín Sch. prodal a také odevzdal Karlu K-ovi st. pár koní, o něž jde, a že pak oba po tomto odevzdání koní učinili novou úmluvu, podle které Karel K. st. prohlásil, že koně zůstávají až do úplného zaplacení kupní ceny vlastnictvím Antonína Sch-a. Odvolací soud má za to, že Antonín Sch. nemá žádného z práv v § 37 ex. ř. uvedených, zejména ne práva vlastnického, poněvadž uvedené prohlášení vzhledem k době, kdy bylo vydáno, a bez odevzdání nemůže založiti vlastnické právo. Dovolání žalobce uplatňuje proti rozsudku odvolacího soudu dovolací důvody § 503 čís. 3 a 4 c. ř. s. Důvod čís. 3 § 503 c. ř. s. spatřuje v tom, že prý napadený rozsudek má výslovně za zjištěno, že Karel K. st. má jen podmínečné právo na vlastnictví koní, že rozsudek uznává, že toto právo mělo býti zahájenou exekucí ztraceno, že dále uznává, že dle § 37 ex. ř. k doložení žalobního práva není ani potřebí důkazu vlastnictví, že však přes to odvolací soud zamítl žalobu Antonína Sch-a s odůvodněním, že nedokázal vlastnictví; tím ocitá prý se rozsudek v rozporu sám s sebou a se zjištěním obou stolic. Tu však dovolání přehlíží, že odvolací soud ve svém rozsudku výslovně uvádí, že Karel K. st. nabyl vlastnictví koní, že ovšem jeho disposiční právo nad nimi jest obmezeno jistými podmínkami, a že Antonínu Sch-ovi nepřísluší žádné z práv v § 37 ex. ř. uvedených, zejména ne právo vlastnické. Nelze tudíž nahlédnouti, v čem by spočíval rozpor, dovoláním tvrzený. Dovolání není také odůvodněno, pokud uplatňuje důvod nesprávného právního posouzení věci dle § 503 čís. 4 c. ř. s. Jak již uvedeno, zjistily obě stolice, že dovolatel Antonín Sch. prodal a odevzdal Karlu K-ovi st. sporný pár koní: tím nabyl Karel K. na základě platného důvodu a odevzdání po případě převzetí (tradice) vlastnictví koní (§§ 424 a 425 obč. zák.). Teprve později došlo mezi stranami k zmíněné úmluvě, podle které Karel K. prohlásil, že koně zůstávají až do úplného zaplacení kupní ceny vlastnictvím Antonína Sch-a. Chtěly-li strany převésti vlastnictví koní opět na původního vlastníka Antonína Sch-a, bylo k tomu potřebí týchž náležitostí, jež vyžaduje zákon pro nabytí práva vlastnického vůbec, tedy platného důvodu (§ 424 obč. zák.), a odevzdání, tradice (§ 425 obč. zák.). Schází-li jedna z těchto náležitostí, nemůže býti o převodu vlastnictví řeči. Pouhé prohlášení Karla К-a jakožto držitele a vlastníka koní, že koně zůstávají až do úplného zaplacení kupní ceny vlastnictvím dřívějšího vlastníka Antonína Sch-a, jest tedy pro otázku vlastnictví bezvýznamným, neboť prohlášení to není důvodem po rozumu § 424 obč. zák., a bez důvodu není zpětný převod vlastnictví na původního vlastníka možným. Prohlášením jedné strany a přijetím prohlášení toho stranou druhou dle § 861 obč. zák. může vzejíti smlouva trhová nebo jiná smlouva, poskytující osobní právo na věc ve smyslu § 859 obč. zák., nikoli však právo vlastnické jakožto věcné právo k věci ve smyslu § 308 obč. zák.; k převodu vlastnického práva s jedné osoby na jinou třeba jest jednak smlouvy nebo jiného titulu, jednak odevzdání. Poukazuje-li dovolání na to, že takové prohlášení, jaké učinil Karel K. st., jest dle § 428 obč. zák. přípustno, dlužno uvésti, že i převod vlastnictví prohlášením zcizovatele, že bude nadále zcizenou věc držeti jménem přejímatele, (constitutum possesorium) předpokládá platný titul. Prohlášení, učiněné podle § 428 obč. zák., nastupuje pouze na místo hmotného odevzdání dle § 426; to vysvítá z jasného a určitého znění § 428 ve spojení s § 426 a s marginální rubrikou §§ 426 až 428 vzhledem na §§ 424 a 425 obč. zák. Platný titul pro nabytí vlastnictví musí tu býti mimo to. Dle jasného znění § 428 přísluší právo ku prohlášení tam uvedenému jen zcizovateli; Karla K-a st. však za daných okolností za zcizovatele považovati nelze. Vlastníkem koní zůstal tedy i po onom prohlášení Karel K. st.; Antonín Sch. se vlastníkem nestal, a ježto mu nepřísluší také žádné jiné právo, jež by provedení exekuce činilo dle § 37 ex. ř. nepřípustným, nelze mu přiznati legitimaci k žalobě dle citovaného ustanovení.