NPD documents search: Váž. civ., 12 (1930), sv. 1

Č. 3081.

Stavební právo: I. * Komisionelní řízení o povolení ke stavbě podle § 35 a násl. stav. řádu pro Čechy — venkov nemá se konati dříve, dokud pozemek, na kterém se má stavěti, nebyl pravoplatně uznán za pozemek stavební. Nešetření této zásady může zájemník s úspěchem vytýkati pro zkrácení svých práv procesních. — II. I podle zák. o stav, ruchu č. 45/1922 musí býti, než se může jednati o povolení ke stavbě, příslušným k tomu orgánem v řízení parcelačním zkoušena a zjištěna zastavitelnost pozemku.
(Nález ze dne 9. ledna 1924 č. 83.)
Prejudikatura: Boh. 1791 adm.
Věc: Městská obec Plzeň (adv. Dr. Alfr. Meissner z Prahy) proti zemské správě politické v Praze (za zúčastněné Stavební družstvo adv. Dr. Rud. Rábí z Prahy) o stavbu rodinných domků v D.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Podáním z 8. listopadu 1921 požádalo Stavební družstvo pracujícího lidu pro Plzeň a okolí obecní úřad v D., aby mu bylo na pozemku č. kat. 349/1, jehož parcelace byla výměrem obecního úřadu z 12. října 1921 povolena, ve smyslu zák. o stavebním ruchu z 11. března 1921 č. 100 Sb. povoleno postaviti 12 rodinných domků. K žádosti té stanovena na 17. listopadu 1921 stavební komise, k níž jako soused pozvána též obec plzeňská.
Při této komisi technický znalec se vyjádřil, že proti stavbě samotné nebylo by námitek ani z důvodů veřejných ani po stránce technické, bude-li dbáno předpisů stavebního řádu a podmínek daných parcelačním povolením obecního zastupitelstva z 12. října 1921, schválených regulačních čar a výškových bodů. Vytýká však projektu, že těmto podmínkám nevyhovuje, neboť bylo opomenuto náležité opatření, pokud se týče odvádění splaškových vod a dešťových srážek, a rovněž nebylo náležitě zakresleno umístění studen a projektovaných kurníků. Dále stanoví ještě řadu podmínek věcných, zejména zřízení samostatných nepropustných žump k zachycení splaškových vod, nepropustných otevřených basinů k zachycení vod dešťových, a rigolů spojujících tyto basiny s oněmi žumpami.
Zástupci obce plzeňské namítli, že parcelační povolení nenabylo dosud právní moci, poněvadž nebylo obci, která při parcelačním řízení vznesla námitky, dosud intimováno, takže nelze přikročiti k řízení stavebnímu, dále pak že plány jsou neúplné a nerespektují podmínek stanovených parcelačním povolením, a protestovali proti konání komise. Když k námitkám těm připojil se také zástupce osk-e a žádal odročení komise, prohlásili zástupci obce D., že si vyhrazují dodatečně sděliti podmínky k stavebnímu povolení při pokračování komise, načež komise se usnesla, aby stavební plány byly družstvu vráceny k doplnění, a aby obecní úřad dodatečně intimoval obci plzeňské i osk-i parcelační výměr z 12. října 1921.
Na to komise skončena a plány vráceny Družstvu k doplnění. O tom vydán Družstvu výměr obecního úřadu z 19. listopadu 1921 s upozorněním, že po opětném předložení plánů bude nutno konati novou komisi. Podáním z 24. listopadu 1921 Družstvo předložilo doplněné plány. Ježto však obec plzeňská podala zatím odvolání z povolení parcelačního, bylo prozatím Od konání nové komise stavební upuštěno a Družstvo o tom vyrozuměno výměrem z 2. prosince 1921.
Když záležitost parcelace pozemku č. kat. 349/1 byla vyřízena kladně rozhodnutím zsv-u z 13. září 1922, zsp vyzvala obecní úřad, aby Družstvu udělil žádané stavební povolení. Na to obec výměrem ze 14. října 1922, vyhovujíc dle § 43 zák. z 27. ledna 1922 č. 45 Sb. žádosti Družstva z 27. prosince 1921, udělila Družstvu povolení k stavbě rodinných domků na pozemku č. kat. 349/1 s tím, že vyhoví všem podmínkám stanoveným v protokole ze 17. listopadu 1921 a provede stavbu 12 rodinných domků přesně dle předložených plánů.
Rekurs podaný obcí plzeňskou do tohoto povolení zsp nař. rozhodnutím jako neodůvodněný zamítla, přičinivši k stavebnímu povolení některé dodatky a změny, jež dále nepadají na váhu.
Stížnost vytýká, že řízení stavební nemělo býti vůbec zahájeno, dokud nebyla pravoplatně povolena parcelace pozemku č. kat. 349/1. Žal. úřad reaguje na tuto námitku poznámkou, že parcelačním povolením nezměnilo se ničeho na stavebním projektu, jak byl při stavební komisi dne 17. listopadu 1921 projednán, z že předpisům stav. řádu bylo vyhověno tím, že stavební povolení bylo dáno teprve potom, když o parcelačním povolení bylo zsv-em pravoplatně rozhodnuto.
Stanovisko žal. úřadu nelze shledati správným. Nss vyslovil již opětně — tak na př. v nál. Boh. 1791 adm. — že ustanovení § 10 čes. stav. ř. pro venkov zákonem o stavebním ruchu z 27. ledna 1922 č. 45 Sb. nebylo ani výslovně zrušeno ani mlčky derogováno, a že i cit. zák. o stavebním ruchu stojí na stanovisku, že dříve nežli se může jednati o povolení k stavbě, má býti zkoušena a zjištěna zastavitelnost pozemku v řízení parcelačním orgánem k tomu příslušným. Téhož názoru je patrně i žal. úřad, má však za to, že požadavku tomu je vyhověno, když jen povolení stavební nebylo uděleno dříve, nežli se povolení parcelační stalo pravoplatným. Avšak názor ten je v rozporu s ustanovením § 10 stav. ř. Tam se předpisuje, že povolení parcelační nutno vymoci si dříve »nežli se podá žádost za povolení k stavbě budov jednotlivých«. Požaduje se tedy, aby parceiační povolení bylo již uděleno a tedy parcela uznána za parcelu stavební prve nežli se přikročí k řízení stavebnímu, jež podle celé struktury stavebního řádu tvoří samostatné stadium řízení, které předpokládá, že stadium předchozí — uznání pozemku za pozemek stavební — jest již skončeno a výsledky jeho zjištěny. Tomu je však teprve tehdy, když povolení parcelační (ev. jinaké uznání parcely za parcelu stavební) na- bylo již právní moci. Porušení této normy zakládá vadu řízení, a to vadu podstatnou tím spíše, že jest tím dotčena procesní posice strany. Neboť stavební řízení je ovládáno přísnou zásadou koncentrace, takže všechny námitky proti stavebnímu projektu a tedy i námitky čerpané z případných podmínek parcelač. povolení, musí býti pod následky prekluse uplatněny při stavební komisi samé (§ 35 st. ř.). Musí tedy již při této komisi parcelační povolení po qrávu existovati, neboť dokud parcelační povolení je ve stadiu pendentním, nemají interesenti pevného podkladu pro svoje stanovisko k projektu jednotlivé stavby, a nelze jim přece ukládati, aby při stavební komisi činili již do zásoby námitky pro všeliké jm dosud neznámé eventuality, jež vyplynou z možného snad obsahu parcelačního povolení. Již pouhá okolnost, že by námitky čerpané z konečného znění parcelačního povolení byly strany nuceny uplatňovati dodatečně cestou obnovy řízení, zhoršuje jejich procesní posici a kvalifikuje tedy zmíněnou vadu řízení za vadu podstatnou.
V tomto případe stavební komise, na základě níž vydáno nař. rozhodnutí, konala se již 17. listopadu 1921, kdežto povolení parcelační ohledně pozemku č. kat. 349/1 bylo v konečném znění formulováno teprve rozhodnutím osk-e z 13. května 1922 a teprve rozhodnutím zsv-u z 13. září 1922 nabylo právní moci. Z důvodů shora uvedených bylo proto uznati, že stavební konsens nař. rozhodnutím udělený spočívá na řízení podstatně vadném, kterážto vada odůvodňuje zrušení jeho dle § 6 zák. o ss.
Ostatní námitky stížnosti přišly by v úvahu teprve v druhé řadě, když by námitka právě projednaná nebyla důvodná a nemusila vésti ke zrušení nař. rozhodnutí. Jinak stávají se bezpředmětnými a nebylo tedy důvodu jimi se zabývati.

Citace:

č. 3081. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 244-247.