Čís. 15046.

Byla-li vyrovnací splátka již splatna a uplatňoval-li vyrovnací dlužník započtení teprve dopisem pozdější doby, nebylo započtení uplatněno včas podle § 57 vyr. ř. jako zaplacení splátky.
(Rozh. ze dne 13. března 1936, Rv I 1144/34.)
Žalobce provedl k příkazu žalované obce stavby a složil kauci, sloužící stavebníkovi jako zástava za veškeré nároky proti němu. Účet žalobcův za tuto stavbu byl mu obcí upraven částkou 506700 Kč. Žalobce neskončil stavbu včas, byl žalován na zaplacení penále 15299 Kč a odsouzen k jeho zaplacení. Začátkem června 1925 zažádal žalobce o zavedení vyrovnacího řízení o svém jmění. Žalovaná přihlásila k tomuto vyrovnání svou pohledávku proti žalobci v částce 83806 Kč, kterou žalobce uznal, i svou pohledávku na penále. Žalobce domohl se vyrovnání na 35% přihlášených pohledávek a bylo vyrovnání to potvrzeno. K vyrovnacímu řízení přihlásila svoji pohledávku též Česká komerční banka v L. v částce 18800 Kč, kterou částku žalobce jí dlužil, ale kterou zaplatiti byla odsouzena žalovaná, poněvadž pohledávka ta byla zabavena bankou a jí k vybrání přikázána, obec však částku tu žalobci nestrhla, nýbrž mu ji postupně vyplatila. Poněvadž žalobce neměl peněz na zaplacení materiálu ke stavbě, vyplatila žalovaná obec jednotlivé účty dodavatelů za souhlasu žalobcova a vyplatila tak žalobci, resp. jeho dodavatelům celkem 511347 Kč. Poněvadž žalovaný vyrovnací kvoty žalované obci nezaplatil, obživly pohledávky obce v plných částkách a proto je v zažalované výši 41270 Kč proti žalobci žalobou navzájem uplatňuje. Proti tomuto tvrzení žalované obce namítl žalobce, že vyrovnací kvoty zaplatil jak komerční bance, tak i obci a že pohledávky této neobživly v celé své výši. Prvý soud nevyhověl žalobě na vydání záruční listiny (kauce), vydané žalobcem žalované a uznal žalobce ve sporu navzájem podaném žalovanou povinným zaplatiti žalované 34356 Kč. V otázce, o niž tu jde, uvedl v důvodech. Žalobce udává sám, že kvoty vyrovnací v penězích nezaplatil, nýbrž že podal žalované obci své vyúčtování dopisem ze dne 29. dubna 1926. Tento dopis, obsahující zároveň vyúčtování žalobcem sepsané a končící částkou 49024 Kč 58 h k jeho dobru, resp. jeho zaslání žalované obci, nelze však pokládati za placení kvot ve vyrovnání s věřiteli uzavřeného a to tím méně, že žalobce v hotovosti nezaplatil ve skutečnosti nic. Prvé kvoty měly býti zaplaceny 10% za 1 měsíc po potvrzení vyrovnání, tedy 6. listopadu 1925 a 10% dne 31. prosince 1925, žalobce však vyúčtování zaslal dopisem ze dne 29. dubna 1926. Poněvadž tedy žalobce jako vyrovnací dlužník potvrzené vyrovnáni nesplnil, pozbyl výhod slev vyrovnáním mu poskytnutých a obživly pohledávky žalované obce proti němu v celé své výši (§ 57 vyr. ř. ze dne 10. prosince 1914 čís. 337 ř. z. ve znění čl. III. zák. čís. 99/23 Sb. z. a n.). Porovnají-li se vzájemné pohledávky žalované obce proti žalobci v částce 545682 Kč 07 h a jeho proti obci v částce 511325 Kč 64 h, zbývá ve prospěch žalované obce částka 34356 Kč 43 h, za niž žalobcem složená kauce slouží, jak shora vylíčeno, jako zástava. Důsledkem toho bylo žalobní žádání, znějící na vydání záruční listiny, resp. na zaplacení částky 22000 Kč jako neodůvodněné zamítnouti a ve sporu navzájem žalobnímu žádání na zaplacení částky 41270 49 h vyhověti částkou 34356 Kč. Odvolací soud schválil tento názor. Z důvodů: Žalobce vytýká, že částka 83806 Kč obcí přihlášená ku vyrovnání, nemohla býti zrušena kompensací, ježto v přihlášce není uvedeno, že by měl žalobce pohledávku navzájem, že také celou touto pohledávkou hlasovala a že tedy musí se obec T. spokojiti s částkou 35%, tedy penízem 29332,13 Kč. V důsledku toho také dovozuje odvolatel, že ze sumy, která dle náhledu prvého soudu patří obci ve výši 545682,07 Kč, nutno odečísti 65% ze přihlášené pohledávky 83806,10 Kč, tedy 53473,97 Kč a že tedy žalobce dne 6. listopadu 1925, kdy nastala splatnost prvé splátky, nebyl povinen zaplatiti první kvotu, ježto stačí, když ve sporu projevil, že kompensuje, neboť takové prohlášení působí ex tunc. Než tomu názoru odvolatele nelze přisvědčiti. Třebas jest správný náhled, že kompensace působí ex tunc, přece nelze na podkladě tohoto názoru dovoditi, že již dne 6. listopadu 1925 bylo se strany žalobcovy placeno. Toho dne žalobce nic nezaplatil a proto toho dne nastalo prodlení na jeho straně a v důsledku toho obživla celá pohledávka obce. Prvý soud správně uvádí, že žalobce dne 6. listopadu 1925 nezaplatil nic a že vyúčtování dopisem, které se stalo teprve dne 29. dubna 1926 nelze pokládati za placení kvot z vyrovnání. Účinky započtení vztahují se sice nazpět k době, kdy se střetly započítatelné pohledávky. Avšak vzájemné zrušení započítatelných pohledávek nenastává o sobě již touto skutečností, nýbrž teprve projevem dlužníkovy vůle, že používá práva k započtení. Proto dne 6. listopadu 1925 nebyla pohledávka obce zrušena vyúčtováním, které teprve nyní ve sporu bylo žalobcem projeveno a uplatňováno a proto sluší míti za to, že žalobce nesplnil »včas a plně« potvrzené vyrovnání, jak to žádá § 57 vyr. ř. z r. 1914 č. 337 ř. z., čímž přivodil zrušení slevy a obživnutí pohledávky obce (žalované).
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Z důvodů:
Není důvodnou výtka dovolatelova, že odvolací soud nesprávně řešil otázku kompensace podle § 1438 obč. zák. Nejde o otázku, zda započtení vzájemné pohledávky může se státi před sporem nebo i za sporu, nýbrž jde o to, zda započtení bylo uplatněno v takové době, že tím byly zavčas podle § 57 vyr. ř. č. 337/14 ř. z. plně zaplaceny splátky vyrovnací kvoty a že důsledkem toho neobživly vyrovnací pohledávky České komerční banky v L. v částce 18808 Kč 12 h a obce v částkách 15229 Kč 81 h a 83806 Kč 10 h ve smyslu čl. III. zákona č. 99/23 Sb. z. a n. Podle zjištění byla první 10% splátka splatna dne 6. listopadu 1925, žalobce nic na ni nezaplatil a započtení uplatňoval teprve dopisem ze dne 29. dubna 1926, v němž vyúčtoval k svému dobru pohledávku na 49024 Kč 58 h, z čehož jest zřejmé, že ani první splátka nebyla zavčas a plně zaplacena. Není proto důvodu k odečtení 65% vyrovnacích pohledávek a k zamítnutí žaloby na vzájem.

Citace:

Čís. 15046.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 328-330.