Čís. 14969.
Zaručil-li se rukojmí za vykonatelnou pohledávku, nemůže uplatňovati námitky plynoucí z původního právního jednání, z něhož ona pohledávka vzešla.
(Rozh. ze dne 19. února 1936, Rv II 395/34.)
Podle přednesu žalobkyně zaručil se žalovaný písemným prohlášením, že zaplatí její vykonatelnou pohledávku proti Josefu G., jež jí vznikla proti Františku Sch.. a, Josefu G. prodejem váhy, la to do určitého dne. Proti žalobnímu nároku na zaplacení této částky namítl žalovaný mimo jiné, že Josef G. byl spolu s Františkem Sch. odsouzen k zaplacení oné ceny za váhu soudem místně nepříslušným podle § 6 zák. o splát. obch.
Nižší soudy zamítly žalobu.
Nejvyšší soud nevyhověv dovolání, uvedl v otázce, o niž
tu jde, v důvodech:
Dovolatel převzal rukojemský závazek za Josefa G-a za vykonatelnou pohledávku s příslušenstvím, že bude do určitého dne žalobkyni zaplacena. Tento rukojemský závazek dovolatelův spočívá na samostatném právním jednání, které s původní koupí váhy jíž není v souvislosti, a dovolatel nemůže proto již uplatňovati námitky vyplývající z oné koupě, zejména námitku, že Josef G. spolu s Františkem Sch. byl odsouzen k zaplacení kupní ceny za váhu soudem místně příslušným vzhledem k § 6 býv. zák. splátkového.