Čís. 16301.

Řízení ve věcech pracovních (zák. č. 131/1931 Sb. z. a n.).
I. Rozhodl-li soud druhé stolice ve věcech pracovních na žalobcovo odvolání (správně rekurs), napadající jak usnesení prvého soudu, jenž nebylo připuštěno rozšíření žaloby, tak rozsudek ve věci samé, též o rozšířeném žalobním nároku, a to tak, že odmítl žalobu v celém rozsahu (i co do rozšířené části žaloby) pro nepřípustnost pořadu práva, jest jeho rozhodnutí i v tomto směru (co do rozšířeného žalobního nároku) konečné (§ 36, odst. 2, zák. č. 131/1931 Sb. z. a n.), třebaže o rozšíření žaloby nerozhodl ve výroku.
II. Nebylo-li rozhodnutí soudu prvé stolice, jenž uznal výslovně pořad práva pro žalobní nárok, napadeno žalovaným, nýbrž jen žalobcem, nabylo rozhodnutí soudu prvé stolice o této otázce právní moci, a odvolací soud nebyl oprávněn zabývati se z úřadu otázkou přípustnosti pořadu práva, neuznal-li žalobcovo oprávnění k opravnému prostředku v otázce přípustnosti pořadu práva. Učinil-li tak přece a vyslovil-li zmatečnost rozsudku prvého soudu i předchozího řízení a žalobu odmítl, jest proti jeho rozhodnutí rekurs žalovaného přípustný (§ 519 č. 2, c. ř. s.).
(Roizh. ze dme 16. září 1937, R I 939/37.) Srv. rozh. č. 12749, 12258, 12184 Sb. n. s.
Žalobce se na žalované obci domáhá jednak, že žalovaná obec jest povinna zavésti proti němu dodatečně formální předepsané disiciplinární řízení se všemi právy odvolacími cestou instanční a vynésti prostřednictvím obecního zastupitelstva v R. nález, jednak odsouzení žalované obce k zaplacení úhrnné částky 214880 Kč s příslušenstvím. Soud prvé stolice (pracovní soud, v P.) zamítl žalobu co do částky 214880 Kč s příslušenstvím, vysloviv v důvodech, že pořad práva je přípustný, a co do prvého nepeněžitého nároku vůbec nerozhodl, zamitnuv zvláštním usnesením rozšíření žaloby co do této části. Odvolací soud z podnětu žalobcova odvolání zrušil napadený rozsudek i s předchozím řízením pro zmatečnost a odmítl žalobu pro nepřípustnost pořadu práva.
Nejvyšší soud odmítl dovolací rekurs žalované obce co do nároku, že žalovaná obec jest povinna zavésti proti němu kárné řízení a že obecní zastupitelstvo jest povinno vynésti v kárném řízení nález, naproti tomu na rekurs žalované obce zrušil napadené usnesení v další části, týkající se odmítnutí žaloby v příčině zaplacení 214880 Kč s příslušenstvími, a uložil odvolacímu soudu, aby v mezích zrušení dále jednal o odvolání žalobcově a znova o něm rozhodil.
Důvody:
Žalobní žádání se skládalo ze dvou částí. V prvé části se žalobce domáhal rozsudku, že žalovaná obec jest povinna zavésti proti němu kárné řízení a že obecní zastupitelstvo jest povinno vynésti v kárném řízení nález, v druhé části pak navrhl žalobce odsouzení žalované obce k zaplacení úhrnné částky 214980 Kč. Tato úhrnná částka se skládala z těchto dílčích částek: 29880 Kč byl nedoplatek služného, 100000 Kč byla náhrada na místě nemocenské podpory a celkové škody, 35000 Kč alimentace až do ukončení kárného řízení, 50000 Kč náhrada škody pro křivé nařčení ze zpronevěry peněz žalované obce.
Prvý soud nejednal ve věci samé o prvém nepeněžitém, žalobním nároku, ježto měl za to, že žalobce od tohoto svého žalobního nároku upustil, a rozsudkem rozhodl pouze o žalobním nároku peněžitém. Žalobce v odvolání napadl jak usnesení prvého soudu, prohlášené při ústním jednání ze dne 2. února 1937, tak i rozsudek prvého soudu ve věci samé, a to odvoláním., které bylo v části směřující proti právě uvedenému usnesení prvého soudu rekursem, o kterém soud druhé stolice rozhodl jako soud rekursní a nikoli jako-soud odvolací. Soud druhé stolice sice ve výroku napadeného sivého usnesení nevyřkl, že vyhovuje žalobcovu rekursu proti usnesení prvého soudů ze dne 2. února 1937, kterým nebylo připuštěno rozšíření žaloby, avšak z odůvodnění napadeného usnesení plyne nade vši pochybnost, že žalobcovu rekursu vyhověl a že rozšíření žaloby na rozsah, v kterém byla původně podána, povolil, žalobu však i v této části odmítl pro nepřípustnost pořadu práva. Nejde tudíž v této části o usnesení soudu odvolacího, proti kterému by byl dovolen rekurs podle § 519 c. ř. s. i v řízení na soudě pracovními, nýbrž o usnesení tohoto soudu jako soudu rekursního, které jest podle § 36, odst. 2, zák. č. 131/1931 Sb. z. a n. rozhodnutím konečným, ať jest jakéhokoliv obsahu (srv. č. 12258, 12749 Sb. n. s.). Bylo proto odvolací rekurs odmítnouti podle §§ 523, 526 c. ř. s., § 36, odst. 2, zák. č. 131/1931 Sb. z. a n.
Co se však týká další části napadeného usnesení, v které se odvolací soud obíral otázkou přípustnosti pořadu práva pro uplatnění peněžité části žalobního nároku, napadá žalovaná obec tuto část usnesení odvolacího soudu, přípustně, ježto jde o rekurs proti usnesení odvolacího soudu podle § 519 č. 2 c. ř. s., který jest i v řízení ve sporech pracovních přípustný (srv. č. 12258, 12184 Sb. n. s.). Rekurs jest také v této části odůvodněn. Prvý soud rozhodl výslovně otázku přípustnosti pořadu práva a uznal, že jest pořad práva pro uplatnění peněžité části žalobního nároku přípustný. Tento výrok prvého soudu byl napaden pouze žalobcem v odvolání, odvolací soud však neuznal oprávnění žalobcovo, aby mohl napadati rozhodnutí prvého soudu o přípustnosti pořadu práva, ježto prvý soud rozhodl o otázce přípustnosti pořadu práva podle návrhu žalobcova, domáhajícího se na soudě rozsudku o peněžité části žalobního nároku, rozhodl tudíž v jeho prospěch. Neuznal-li odvolací soud odvolání žalobcovo z rozhodnutí prvého Soudu o přípustnosti pořadu práva přípustným, nabylo rozhodnutí prvého soudu o této otázce právní moci a odvolací soud nebyl oprávněn, aby se tou otázkou ještě obíral z úřadu (srv. plen. rozh. č. 3775 Sb. n. s.). Právem proto žalovaná obec uplatňuje, že odvolací soud neměl vysloviti zmatečnost prvého rozsudku a řízení mu předcházejícího a žalobu odmítnouti, nýbrž že měl jednali ve věci samé o žalobě, pokud se týkala žalobního nároku v penězích.

Citace:

č. 16301. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/2, s. 182-184.