NPD documents search: Váž. civ., 2 (1920)

Čís. 705.

Cizí stát, jenž dobrovolně nepodrobil se tuzemské soudní pravomoci, nelze žalovati u tuzemských soudů. Ustanovení § 99 j. n. nelze se tu dovolávati.
(Rozh. ze dne 12. října 1920, R II 211/20.)
Žaloba, podaná u krajského soudu v Olomouci proti rakouskému železničnímu eráru pro nárok z obchodu uzavřeného dne 26. října 1918, byla usnesením prvého soudu odmítnuta, ježto bylo vyhověno námitce žalované, že není zde uplatňovaných důvodů místní příslušnosti dle §§ 87 a), 88, odstavec druhý a 99 j. n. K rekursu žalující strany zrušil rekursní soud napadené usnesení a celé jemu předcházevší řízení jako zmatečné a žalobu odmítl. Důvody: Je uznanou zásadou práva mezinárodního, že cizí stát nepodléhá tuzemskému soudnictví bez ohledu na to, zdali, vstupuje ve sporný právní poměr, jednal ve výkonu moci státní či jako podmět práva soukromého, leč by se jednalo o spory ve příčině nemovitostí, nebo že by se tuzemskému soudnictví dobrovolně po- drobil. Uvedená zásada mezinárodního práva plyne jako důsledek ze vzájemné rovnoprávnosti a neodvislosti státu. Že žalovaný se tuzemskému soudnictví nepodrobil, vysvítá jasně ze stanoviska, jaké ve sporu zaujal. Dle toho, co shora uvedeno, nepatří spor, o nějž tu jde, na pořad práva. K přípustnosti pořadu práva dlužno dle § 240 odstavec třetí c. ř. s. přihlížeti v každém období sporu a bylo proto dle §§ 477, čís. 6, 478, odstavec prvý, 514 odstavec druhý c. ř. s. uznati jak shora uvedeno.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Nejvyšší soud přidává se zúplna ku stanovisku rekursního soudu, vedle něhož není pro tuto rozepři odůvodněna tuzemská soudní pravomoc. Postupujíce v řízení soudním, mají soudové jakožto nositelé justiční výsosti svého státu právo, žádati na stranách procesuální poslušnost a vysloviti při porušení této povinnosti zákonné následky procesuální neposlušnosti. Vše to děje se za konečným cílem rozepře, jímž jest, by uplatňovanému nároku nebo právu dostalo se neodporovatelného formalisování a propůjčila se mu vykonatelnost. Základní podmínkou procesuální moci nařizovací, neodporovatelné formalisace práva nebo nároku a vykonatelnosti soudního nálezu jest procesuální nadřízenost soudu nad stranami a rubem věci posuzováno povinnost stran, by nařizovací moci, formalisaci nároku nebo práva a vykonatelnosti nálezu se podrobily. Vykonávaje soudy práva justiční výsosti osvědčuje stát svou svrchovanost státní. Tato však, pokud nejedná se o právní vztahy k částem tuzemského státního území, nepostihuje jiný stát jakožto samostatný, rovnocenný subjekt svrchovanosti téže jakosti a síly. Naproti jinému státu, jenž dobrovolně nepodrobil se tuzemské soudní pravomoci, nelze použíti procesuální moci nařizovací aniž osvědčiti proti němu tuzemskou justiční výsost ve směrech shora naznačených. Jedná se tudíž jen ještě o to, zda žalovaný erár nepodrobil se dobrovolně tuzemské soudní pravomoci. Právem dal rekursní soud k této otázce odpověď zápornou. Žalovaný erár bránil se v prvé řadě proti tomu, by spor v tuzemsku byl projednáván. O jaké důvody se žalovaná strana při tom opírala, jest lhostejno. Dosti na tom, že dala na jevo, že v tuzemsku nechce býti souzena. Poukazuje-li žalovaná strana k tomu, že procesní soud prvé stolice nemohl předvídati, zda žalovaná strana mlčky tuzemské soudní pravomoci se nepodrobí, a že proto nemohl též žalobu a limine odmítnouti, dlužno k tomu odvětiti, že bylo na žalované straně, by, dříve než pustila se do sporu, prohlásila, že podrobuje se tuzemské soudní pravomoci. Ježto se tak nestalo, byl procesní soud prvé stolice povinen, by zrušil dosavadní řízení a žalobu odmítl. Jest ovšem nesporno, že faktura obsahovala dodatek, naznačený v § 88 odstavec druhý j. n. Než v tom, že příjemce zboží nečinil snad zavčas námitky proti tomuto dodatku, nelze spatřovati podrobení se žalovaného pod tuzemskou soudní pravomoc. Faktura byla vyhotovena krátce před státním převratem a došla-li v čase, míněném v § 88 odstavec druhý j. n., došla v době státního převratu. V této době zmatků a nejasnosti poměrů nelze tvrditi, že by žalovaný erár, jenž v tuto dobu se právě osamostatňoval, byl i jen si uvědomil, že, mlče k doložce na faktuře, podrobuje se pravomoci státu cizího. Zcela nemíst- ným jest posléze poukaz žalující firmy k ustanovení § 99 j. n. Teprve tehdy, kdyby zde bylo podřízenosti žalovaného eráru pod tuzemskou soudní pravomoc, mohlo by vůbec býti otázkou, který z tuzemských soudů jest místně příslušným. Chtíti však nedostatek tuzemské soudní pravomoci nahraditi důvodem místní příslušnosti, jest postupem obráceným a nepřijatelným.

Citace:

č. 705. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 2, s. 587-589.