Č. 4044

Horní právo. — Administrativní řízení: O úkolech a mezích horní policie a o některých náležitostech horně-policejního řízení.

(Nález ze dne 21. října 1924 č. 16 030.)
Prejudikatura: 3073 adm.
Věc: Obec Ch. (adv. Dr. Vil. Klauber z Teplic-Šanova) proti báňskému hejtmanství v Praze (vl. rada Dr. Frt. Kňourek) (za súč. těžařstvo .... v L. adv. Dr. Emil. Rindskopf z Teplic-Šanova) o bezpečnostní opatření pro školní budovu.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.

Důvody: V r. 1907 postavila obec Ch. na pozemku č. kat. 41 a 99/1 v Ch. obecnou školu. Již při komisionelním řízení povolovacím upozornilo těžařstvo ... v L., jakožto majitel jámy Himmelfürst, jejíž dolové míry jsou kolkolem rozloženy, že jde o staveniště ne dosti bezpečné, poněvadž leží bezprostředně při výchozu hnědouhelné sloje, kde ode dávna dolováno, takže není vyloučeno, že pod staveništěm mohou býti stará díla. K podnětu báňského revírního úřadu byly tehdy provedeny na staveništi samém 4 vrtné díry, jimiž zjištěna v nadloží silná vrstva štěrku a pak několik uhelných slojí o rozmanité mohutnosti, dutých prostorů však nenalezeno. Na základě těchto výsledků vyslovil tehdy báňský revírní úřad názor, že jde o území bezpečné, pročež úřední povolení ke stavbě uděleno. Po sedmi letech objevily se na školní budově trhliny, jež pak v letech 1920 — 1921 se ještě zvětšily. Dne 11. dubna 1921 oznámil obecní úřad v Ch. revírnímu báňskému úřadu v Mostě, že na uvedené škole ukazují se trhliny, jež mohou pocházeti jedině od dolování, a žádal tímto podáním jakož i zejména podáním dalším z 5. října 1921 v podstatě za bezpečnostní opatření vůči účinkům přítomného dolování prováděného těžařstvem . . . Revírní báňský úřad provedl na to komisionelní šetření za přibrání stran jakož i znalců z oboru stavebního a horního, na jehož podkladě vydal pak v dohodě s osp-ou rozhodnutí z 18. února 1922, jímž nalezl, že 1) k nějakým opatřením v provozu hor na jámě »Himmelfürst« není důvodu, 2) náklady místního ohledání z 18. listopadu 1921 a 10. ledna 1922, jichž výše bude později oznámena, ponese obec Ch. Odvolání z rozhodnutí toho stěžující se obcí podané žal. úřad nař. rozhodnutím zamítl. O stížnosti do rozhodnutí toho podané uvážil nss toto: Nař. rozhodnutí jest konečným vyřízením žádosti podané obcí dne 5. října 1921 na revírní báňský úřad, kterážto žádost v podstatě domáhala se toho, aby zjištěny byly účinky přítomného dolování težařstva... v L., ohrožující školní budovu, ať již přímo nebo nepřímo a aby byla učiněna bezpečnostní opatření k zachování této budovy a k ochraně osob, v ní se zdržujících. Úřední opatření, o nějž tu stěžující si obec žádala, jeví se tudíž jako opatření bezpečnostně policejní a spadá, ježto namířeno jest proti dolování, do oboru policie horní, svěřené úřadům báňským. Tím dána jsou hlediska rozhodná pro přezkoumání nař. rozhodnutí nss-em. Horně-policejní moc úřední, jak vymezena jest v horním zákoně, zvláště v jeho § 220, obsahuje v sobě jakožto policie m. j. úkol odvraceti nebezpečenství, ohrožující bezpečnost osob a majetku, jakožto policie horní. Směřuje proti oněm nebezpečenstvím, jež vycházejí z provozování hor. Provozováním hor nelze však rozuměti pouze jednotlivé druhy činnosti hornické, jako ku příkladu vlastní porub, nýbrž veškerý provoz hor v plném rozsahu. I nad tuto hranici byl úkol horní policie rozšířen positivními předpisy zákona (§ 266 všeob. zák. horního) potud, že horní policie má povinnost skýtati ochranu také proti nebezpečenství, hrozícímu z dolů již opuštěných, při čemž arci může příkazy své říditi jen proti »dřívějšímu vlastníku«, leda že by opuštěných děl; novým podnikatelem« bylo pro jeho nový porub použito, ať již přímo či nepřímo a stará díla byla takto učiněna součástkou nového dolování (srovnej nález býv. správního soudu Budw. 9668 A). Z pojmu takto vymezeného se podává, že úkolem policie není starati se o náhradu horních škod způsobených dolováním, jakožto takových. Okol její záleží toliko v obraně proti nebezpečím a poruchám hrozícím. Projevila-li se již jednou taková porucha, buď že potřebná policejní ochrana byla zameškána, buď že byla vůbec nemožnou (§ 170 všeob. zák. hor., slovo »co možná«) a přestala-li již příhoda v dolech bezpečnost osob a majetku ohrožující působiti, není již pro horní policii, jejíž činnost je toliko obranná, žádného úkolu. Nař. rozhodnutím báň. hejtmanství odepřelo provésti horně-policejní ochranná opatření, požadovaná obcí Ch. k ochraně její školní budovy. Stížnost formuluje proti rozhodnutí tomu celou řadu stižných bodů, jimiž mu vytýká jednak vadnost řízení, jednak porušení zákona. Po stránce materielní namítá v prvé řadě, že báňské úřady odepřely vyšetřiti příčinnou souvislost škod na školní budově vzniknuvších s provozováním hor, neprávem majíce za to, že zjištění takové přesahuje úkol jim svěřený. Pokud zde snad stížnost tvrditi chce — a vzhledem k jejím vývodům zdá se, že skutečně tomu tak jest —, že jest úkolem báňské policie vyhledati příčinu každé škody, jež na povrchu se projeví v území dolovém a zjistiti takto, zda škoda není snad způsobena z provozování hor, jest námitka tato bezdůvodná. Neboť nehledě k tomu, že stěžující si obec domáhala se zřejmě horně-policejních opatření pouze proti nynějšímu podnikateli hor a že ve své stížnosti ani slovem netvrdí, že stará díla dosud snad existující byla učiněna součástí nynějšího provozu, jest dle toho, co svrchu vyloženo, povinností báňských úřadů při provádění horní policie čeliti pouze takovému ohrožování, jež vychází v provozu hor. Pojmový předpoklad horně-policejního zakročení jest tedy dán jen tenkráte, když ohrožení vychází z provozu hor. Zda-li tomu tak jest, čili nic, není však otázkou právní, nýbrž otázkou skutkovou a mohlo se tedy jednati jen o to, zda-li v daném případě jest se skutečně obávati ohrožení řečeného povrchového objektu provozem hor a to provozem přítomným. V tomto směru nutno dáti ovšem stížnosti potud za pravdu, že vyšetření příčinné souvislosti mezi škodami již nastalými a přítomnými provozem hor, mohlo by býti způsobilým prostředkem k vyjasnění otázky, zda lze se strany tohoto provozu očekávati nějaké ohrožení školní budovy, neboť zjištění pravé příčiny objevivších se škod, bylo by zajisté podalo vysvětlení, zda škody ty jdou na vrub přítomného provozu hor, či vězí-li příčina jejich někde jinde, a výsledek ten by za okolností umožnil i úsudek o tom, zda-li je třeba obávati se ohrožování školní budovy se strany provozování hor. Než tato cesta není jedinou, kterouž může báňský úřad zjistiti, zda-li stav dolování je takový, aby vyžadoval horně-policejního zakročení. Můžeť započíti se svým šetřením nikoliv od poškozené povrchové budovy, nýbrž od provozu hor samého a s této strany zkoumati, zda provoz tento jest vůbec způsobilý projeviti hrozivé účinky, proti nimž by bylo třeba nějakého policejního opatření. Touto posléze zmíněnou cestou báňský úřad v daném případě skutečně se bral. Zbývá tudíž jen otázka, zda jeho zjištění, že z provozu hor netřeba se v budoucnosti obávati žádného ohrožení školní budovy, spočívá na bezvadném vyšetření všech směrodatných okolností. Touto otázkou dlužno se však zabývati, až budou zkoumány procesně-právní námitky stížnosti. Stížnost vytýká dále jako nezákonnost, že báňské úřady neprávem omezily svá šetření pouze na poměry dolování v užším slova smyslu, to jest pouze na rubáni chodbic a na těžbu, že však nehleděly ku provozu v jeho celistvosti. Než nař. rozhodnutí ničím nedalo na jevo právní náhled, že chce horně policejní ochranu poskytovati jen proti zmíněným hornickým pracím v úzkém slova smyslu. Úřady báňské naopak měly na zřeteli i ostatní poměry v dolech a zabývaly se zejména také poměry vod v dolech. Nelze tedy mluviti o nějakém mylném právním názoru báňských úřadů a spor i zde omezuje se na otázku, zda zjištění skutkové podstaty bylo dostatečné, tedy opětně jen na otázku řízení, o níž bude ještě pojednati. Stížnost namítá dále, že prý báňský úřad vychází z mylného právního náhledu, má-li za to, že jest povinností jeho všímati si jen onoho stavu dolování, jaký jest v době konaného šetření. Stížnost snaží se toto právní stanovisko nař. rozhodnutí vyvrátiti tím, že poukazuje na volné uvážení, jež báňským úřadům ve věcech horní policie přísluší. Lze ponechati stranou otázku, zda-li a do jaké míry báňské úřady vykonávajíce policii horní jsou vskutku oprávněny rozhodovati dle volné úvahy, neboť otázka tato s právním názorem, jejž stížnost chce vyvrátiti, není vůbec v logické souvislosti. Pokud však stížnost touto námitkou snaží se dovoditi, že pro horně-policejní ochranu není směrodatný výhradně stav porubených prací stricto sensu, byla námitka tato již svrchu vyřízena. Pokud pak stížnost požaduje, aby v řízení horně-policejním bylo zjišťováno více, než-li současný stav provozování hor a možnost hrozivých účinků provozování hor na povrch, vybočuje toto její jednání z rámce horní policie, jak v úvodních výkladech byl vymezen, a jest tudíž stížnost v tomto bodu bezdůvodná. Vytýkané vady řízení lze dle jejich obsahové souvislosti shrnouti v následující skupiny: 1) Předpoklad úřadu, že školní budova byla zřízena na poddolovaném území jest v rozporu se spisy, ježto se příčí zjištěním, získaným svého času v řízení stavebním, zejména pak výsledkům tehdy provedených vrteb. Námitka tato vnucuje otázku, zda-li předpoklad žal. úřadu o povaze půdy pod jmenovanou školou vskutku náleží ke skutkové podstatě, na níž žal. úřad své rozhodnutí v pravdě založil. Jen kdyby tomu tak bylo, mohl by rozpor mezi skutkovým předpokladem úřadu a správními spisy uznán býti za podstatnou vadu řízení, a pouze v tomto případě bylo by soudu zkoumati, zda a do jaké míry mají výsledky stavebního řízení svého času provedeného význam pro řízení horně-policejní, resp. zda-li tvrzený rozpor mezi dotčeným skutkovým předpokladem úřadu báňského a výsledky řízení stavebního skutečně existuje. Ježto však nař. rozhodnutí ve skutečnosti spočívá na skutkovém předpokladu, že se strany provozu hor netřeba se obávati nějakého ohrožení školní budovy, jemuž by bylo třeba policejně čeliti, a ježto dále tento skutkový předpoklad jest založen na šetření, zda vůbec nějaké hrozivé účinky se strany provozu hor mohou vzejíti, a ježto konečně, jak shora vyloženo, touto cestou lze dospěti k zjištění skutkové podstaty v daném případě potřebné, může se jednati jen o to, zda předpoklad žal. úřadu, jímž bylo popřeno, že by provozování hor mohlo budovu školní ohrožovati, jest dostatečně podepřen výsledky konaných šetření. Nemá však významu; zda nějaká, pro bezpečnost školy snad důležitá, při řízení horně-policejní však lhostejná okolnost, báňským úřadem byla vzata za prokázánu ve shodě se spisy čili nic. Tím dostává se odpovědi také oněm vývodům stížnosti, jimiž se vytýká báňským úřadům nesprávné hodnocení výsledku shora zmíněných vrteb, jakož i výtce, že nebyl k řízení horně-policejnímu přibrán znalec z oboru geologie, jehož dobré zdání stížnost pohřešuje, jen proto, že vrtby provedené před stavbou školy, byly prý báňskými úřady nesprávně posouzeny. V úzké souvislosti s námitkami právě uvedenými jest také námitka, kterouž se báňskému úřadu vytýká, že nechal nepovšimnutým námět státního technika »na prozkoumání půdy pod školní budovou provedením příčných rýh«. Neboť státním technikem doporučované zkoumání směřovalo právě k tomu, aby byla zjištěna příčina škod na školní budově. Bylo již svrchu vyloženo, že tato cesta není jediná, která vede ke zjištění, zda-li je dána možnost ohrožování, o kteréž horní policie má se starati. Báňským úřadům nelze ukládati, aby šetření prováděly zcela určitým, vlastníku povrchových staveb z jakéhokoliv důvodu snad vítaným způsobem. Úřad může naopak určiti postup svých šetření dle vlastního uvážení, musí arci postupovati vždy takovým způsobem, aby zjistil veškeré předpoklady, jimiž závěry jeho jsou podmíněny, Tím padá také námitka, že báňský úřad proti spisům uznal za nebezpečné ono zkoumání, jež stavební znalec doporučil a takto za nezávadné pro bezpečnost budovy školní prohlásil. 2. Námitkou neúplnosti řízení jest v podstatě své výtka, že šetření ohledně tak zvané Josefské dědičné štoly zůstalo kusým zejména z toho důvodu, že horní znalec, jenž popřel vliv dědičné štoly na odvodňování spodiny pod štolou poukazem na mělké její uložení pod povrchem, štolu tu vůbec neshlédl a své dobrozdání založil na pouhých domněnkách. Nss vyslovil již opětně ve svých nál. (zejména v nál. Boh. 3073 adm.) právní názor, že nepřísluší mu přezkoumávati odborné úsudky znalců, nemohl tedy také zkoumati, zda-li momenty, které tento znalec po ruce měl, dostačují, aby umožnily znalecký úsudek o situaci pomocné štoly. Pochybovati o logičnosti tohoto úsudku, neměl soud již proto příčiny, že o niveau ústí zmíněné štoly nebylo pochybnosti a že bylo také jisto, že z ústí tohoto voda někdy vytéká, z čehož i laik může souditi, že štola nemůže býti uložena příliš hluboko pod povrchem. 3. Další vadu řízení shledává stížnost v tom, že báňské úřady odepřely vyhověti návrhu st-lkou již ve správním řízení vznesenému, aby byly předloženy a přezkoumány nivellementy povrchu. Tato neúplnost činí dle názoru stížnosti řízení vadným. Leč návrh ten vztahoval se na vyšetření účinků porubu na povrch a měl v podstatě za účel provésti kontrolu znalcova výpočtu a stržného úhlu. Stížnost béře tudíž v pochybnost metodu, kterou horní znalec dospěl k početním svým výsledkům ohledně stržného úhlu. Než i to jest otázka čistě odborná, jejíž posouzení vymyká se kognici nss-u, nehledě ani k tomu, že také znalec, jejž si stěžující si obec ke správnímu řízení jako odborného poradce sama byla přibrala, otázku vlivu přítomného porubu na Ch. školu posoudil zcela shodně se znalcem úředním, a že obec Ch. ve svém vyjádřeni z 25. ledna 1922 i sama připojila se v tom beze všech výhrad ke svému odbornému poradci, takže již proto nemůže v řízení před nss ustoupiti od stanoviska, jež zaujala v tom směru před úřady správními. 4. Všechny ostatní formální námitky obracejí se proti úřednímu zjištění, že provoz hor není s to přivoditi tak značné odnímání vody ze spodiny pod školou, aby tím bezpečnost této školy mohla utrpěti. Stížnost namítá v prvé řadě, že báňský úřad ponechav nepovšimnutým návrh strany, opomenul vyšetřiti, zda poškození školní budovy nebylo snad způsobeno vodní strží, v poli Ost. IV. z roku 1919 a 1920. Dle toho, co shora řečeno, o úkolech horní policie je námitka tato bezdůvodnou. Neboť zmíněný návrh, jejž báňský úřad odmítl, směřoval v podstatě ke zjištění příčin škod, jež v minulosti již nastaly. V dalším vytýká stížnost, že žal. úřad spokojil se s jedinou prohlídkou hor, kteráž mu stačila k prohlášení, že přítok vody na důl přitékající, jest relativně nepatrný, a že tato voda nepřináší s sebou většího množství zemitých součástek, ač zmíněné šetření stalo se za okolností, jež nepřipouštějí spolehlivého úsudku, ani o množství vodního přítoku, ani o jakosti bahna vodou tou připlaveného. Nespočívá prý tedy ani úřední zjištění, že odnímání vody ze spodiny pod školou, způsobované provozem hor, bezpečnost budovy školní neohrožuje, na spolehlivém podkladě. Stížnost uplatňuje v tom směru ještě, že za účelem objasnění vodních poměrů na dolech bylo zapotřebí ještě opatřiti záznamy o měření vod, těžařstvem periodicky prováděném, a označuje jako vadu řízení, že příslušný návrh st-lčin byl zamítnut. Z nař. rozhodnutí jest patrno, že dle mínění žal. úřadu přítok vod na důl, kdyby množství této vody bylo značnější, a kdyby voda přinášela sebou zemité součástky ve větším množství, mohl by způsobovati odnímání vod ze spodiny pod školou, a to odnímání takové, jež by pro bezpečnost školy býti povážlivé. K tomu přistupuje ještě, že úřední horní znalec, když otázka tato byla mu předložena, prohlásil toliko, že konečný úsudek o ní závisí na zodpovědění celé řady otázek předběžných jím blíže neprecisovaných a omezil se na zjištění, že onomu množství vody, jež té doby, to jest v den komise, na patro 93 přitéká, možnost škodlivého vlivu na budovu školní přiznati nelze. Zůstalo tedy nevyjasněno, zda vodní poměry na dolech jak byly shledány v den komise, jsou poměry normální, a zda odborný posudek není snad založen na nějakém pouze výjimečném stavu, což horní znalec sám připouští, podav své dobrozdání s výhradou, že založeno jest pouze na onom stavu, jaký byl shledán v den komise. Bylo tudíž stížnosti do té míry dáti za pravdu, pokud vytýká, že nebyly v dole zjištěny vodní proudy, a že nebyla jakost přitékajících vod prozkoumána do té míry, která je nutná, aby bylo lze utvořiti si úsudek o nesporně důležité otázce, zda-li provozováním hor odnímá se voda ze spodiny pod školou. Pro tuto vadu bylo nař. rozhodnutí dle § 6 zák. o ss zrušiti. Důsledkem toho bylo třeba pro vady řízení zrušiti i výrok o útratách řízení, ježto otázka, kdo zavdal podnět k řízení ve smyslu § 234 hor. zák. zpravidla, a zejména také v daném případě, může býti řešena teprve po řádném ukončení horně-policejního řízení, toto řízení však, jak shora dovoděno, trpí vadami, které nepřipouštějí, uznati je za řízení řádně provedené a pro něž naopak nař. rozhodnutí musilo býti zrušeno.

Citace:

č. 4044. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 640-645.