NPD documents search: Váž. civ., 3 (1921)

Čís. 15137.

K § 1487 obč. zák.
Tříletá lhůta promlčecí § 1487 obč. zák. platí i pro žalobu na vydání dědictví z důvodu, že zůstavitel nebyl pro předcházející dědickou smlouvu oprávněn poříditi o celé pozůstalosti.
(Rozh. ze dne 18. dubna 1936, R I 343/36.)
Žalobou podle § 823 obč. zák. domáhá se žalobce vydání tří čtvrtin dědictví (hereditatis petitio) na žalovaném, jemuž pozůstalost po Antonii W. byla odevzdána na základě závěti ze dne 29. května 1922, opíraje ji také o dědickou smlouvu ze dne 15. září 1909. Žalovaný namítl promlčení žalobního nároku. Prvý soud z toho důvodu žalobu zamítl. Odvolací soud uložil prvému soudu nové jednání a rozhodnutí. Důvody: Žalobce opírá svůj žalobní nárok o dědickou smlouvu a tvrdí, že má dědické právo silnější než žalovaný, který opírá je o poslední pořízení zůstavitelky Antonie W. Není tedy zde předpokladem důkaz neplatnosti zmíněného pořízení čili zvrhnutí jeho a žaloba není obmezena tříletou promlčecí lhůtou § 1487 o. obč. z., nýbrž platí tu promlčecí lhůta třiceti, příp. čtyřicetiletá dle § 1487 a 1485 o. obč. z. (viz rozhodnutí nejv. soudu čís. 10712 sbírky Vážného).
Nejvyšší soud uložil odvolacímu soudu nové rozhodnutí o odvolání. Důvody:
Podle § 1487 obč. zák. jest do tří let uplatňovati práva zvrhnouti poslední pořízení, jinak práva ta jsou promlčena. Žalobce se sice přímo podle žalobní prosby nedomáhá zvrhnutí posledního pořízení, avšak od neplatnosti, pokud se týče bezúčinnosti sporné závěti co do tří čtvrtin pozůstalostí žalovanému odevzdané podle odevzdací listiny okresního soudu v z 24. února 1926 závisí domnělé silnější právo žalobcovo, takže předpokladem úspěchu podané žaloby podle § 823 obč. zák. jest nezbytně zvrhnutí posledního pořízení co do tří čtvrtin pozůstalosti. Z toho zřejmo, že tříletá promlčecí lhůta § 1487 obč. zák. musí platiti i pro žaloby, kterými se uplatňuje, že zůstavitel pro předcházející dědickou smlouvu nebyl více oprávněn poříditi o celé pozůstalosti (srov. Klang § 1487 B/b), jak tomu jest v tomto případě. Tato tříletá lhůta počíná se ode dne prohlášení poslední vůle (srov. rozh. čís. 10712 Sb. n. s.). Ježto v tomto případě byla poslední vůle prohlášena dne 11. prosince 1926 a žaloba byla podána až 5. září 1934, jest zažalovaný nárok, pokud se opírá o ustanovení § 823 obč. zák., promlčen podle § 1487 obč. zák. Jest proto opačný náhled mylný a nebylo příčiny zrušovati rozsudek prvního soudu, pokud žalobní nárok se opírá o ustanovení § 823 zák. (rozhodnutí čís. 10712 Sb. n. s.), jehož se napadené usnesení dovolává, není v rozporu s tímto rozhodnutím. Na odvolacím soudu bude, by při novém svém rozhodnutí se vypořádal také s dalším právním důvodem, o nějž žalobce žalobní nárok opírá, s nímž se odvolací soud dosud nezabýval.

Citace:

Čís. 15137. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 465-466.