NPD documents search: Váž. civ., 21 (1939)

Čís. 14214.

»Vysazením z práce« rozumí se všeobecně přerušení pracovního poměru bez nároku na mzdu. Byl-li zaměstnanec vysazen proti své vůli, má nárok na mzdu za celou dobu, co byl vysazen.
(Rozh. ze dne 1. března 1935, Rv I 115/35.) Žalobce domáhá se na žalované firmě, by mu zaplatila mzdu i za dobu, po kterou byl proti své vůli vysazen z práce. Žalobě bylo vyhověno soudy všech tří stolic, nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Žalobce uvádí v žalobě, že od 8. srpna 1932 do 3. října 1932 byl neoprávněně »vysazen« z práce a žádá za tuto dobu »náhradu« ve výši 2076 Kč. »Vysazením« z práce rozumí se všeobecně přerušení pracovního poměru bez nároku na mzdu. Poukázal-li žalobce výslovně k tomu, že byl »neoprávněně« vysazen zaměstnavatelem, dal tím zřetelně na jevo, že se vysazení nestalo s jeho souhlasem, ba naopak proti jeho vůli. Z tohoto přednesu i z dalšího tvrzení, že »vysazení« z práce se v tomto případě rovná poskytnutí nucené dovolené, je zřejmé, že žalobce požaduje mu příslušející mzdu u žalované firmy po dobu 8 týdnů v celkové výši 2076 Kč. Nebylo třeba, by žalobce blíže rozváděl a vysvětloval, jakou mzdu požíval u žalované firmy, když její výše je patrna z částky, kterou žalobce požaduje za osm týdnů vysazení. Není tudíž důvodnou námitka, že žalobní nárok nevyplývá ze skutkového přednesu žalobcova, ježto žalobce uplatňuje, že se mu nedostalo sjednané mzdy, ač jeho pracovní poměr nebyl rozvázán ani výpovědí, ani propuštěním.

Citace:

č. 14214. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 215-216.