NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 1

Č. 6521.

Lékárny: I. K praxi stran zřizování veř. lékáren. — II. Správnost úsudku úřadu o tom, zda zřízením nové lékárny bude ohrožena existence lékáren dosavadních, může nss přezkoumati jenom s hlediska § 6 zák. o ss.
(Nález ze dne 2. května 1927 č. 8918). Věc: Lina Sch. v Š. (adv. Dr. Bedř. Benda z Prahy) proti ministerstvu veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy (odb. r. Bohumil Zídek) o koncesi ke zřízení nové lékárny v Š.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Podáním z 20. prosince 1923 požádal Mg. Ph. Augustin O., správce voj. lékárny v O., zsp-ou v Brně o koncesi ke zřízení a provozování nové veř. lékárny v Š. se stanovištěm po obou stranách ulice Sch., na celém náměstí Ch., po obou stranách ulice N., U. a tř. G. V řízení o této žádosti zavedeném podali st-lé námitky proti tomu, aby v Š. byla zřízena nová lékárna, dovozujíce, že by tím byly jejich lékárny ve své existenci ohroženy.
Zsp v Brně výnosem z 22. října 1924 žádanou koncesi udělila a námitky st-lů zamítla, prohlásivši, že konaným šetřením bylo zjištěno, že potřeba obyvatelstva vyžaduje zřízení nové lékárny s uvedeným stanovištěm a že existence lékáren st-lů nebude tím nikterak ohrožena.
Proti tomuto rozhodnutí podali st-lé odvolání k min. zdrav., jež nař. výnosem rekursy zamítlo, vymezivši k rekursu Dra E. stanoviště nové lékárny takto: v ulici Sch., a to od třídy G. na východ, na náměstí Ch., po obou stranách ulice N., po obou stranách ulice G. a v U. třídě, a to od třídy S. na jih. — — —
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss takto:
Stížnost především namítá, že žal. úřad nevyřídil řádně námitku uplatněnou v rekursu, že žádost za povolení nové lékárny měla a limine býti odmítnuta, poněvadž neuplynuly ještě dva roky od zamítnutí podobné žádosti Mg. Ph. Karla N. a okr. nemoc, pokladny v Š. Úřad prý na tuto námitku reagoval pouze poukazem na to, že od zamítnutí žádosti Mg. Ph. N. uplynuly více než dva roky, což snad je pravda, nezmínil se však o žádosti okr. nemoc. pokladny, jejíž vyřízení spadá do doby časově bližší.
Námitka tato je bezdůvodná, neboť na výtku týkající se odmítnutí žádosti a limine v základě § 47, odst. 2 lék. zák., kterou vznesl ve svém rekursu pouze Dr. Rudolf E., žal. úřad odpověděl, i pokud vztahovala se na zamítnutí žádosti okr. nemoc. pokladny, prohlásiv, že cit. ustanovení nemá zde místa proto, že šlo tu o lékárnu s jiným stanovištěm, a mimo to, že žádost pokladny byla pravoplatně zamítnuta teprve min. rozhodnutím vydaným současně s rozhodnutím o rekursech st-lů. Není tedy v souhlasu s obsahem spisů tvrzení stížnosti, že úřad nechal bez povšimnutí uvedenou okolnost. Poněvadž stížnost neformuluje věcných námitek proti důvodům, z nichž úřad odepřel odmítnouti žádost uchazeče a limine, nemohl nss vejíti na zkoumání věcné správnosti tohoto výroku žal. úřadu.
Stížnost uvádějíc, že od zamítnutí svrchu uvedených žádostí uplynula doba poměrně krátká, ve které poměry podstatně se nezměnily, namítá, že nynější náhlá změna v nazírání úřadu, který dříve uznal, že by byly ohroženy lékárny st-lů zřízením nové lékárny, musí utvrditi v přesvědčení, že nebylo řádně usuzováno o okolnostech směrodatných.
Na tuto námitku sluší odpověděti, že úřad neodepřel uděliti okr. nemoc. pokladně povolení ke zřízení lékárny proto, že by tím byly ve své existenci obě lékárny dosavadní ohroženy, nýbrž proto, že dosavadními lékárnami je dostatečně postaráno o léky pro členy pokladny a není tedy zapotřebí zřizovati lékárnu ústavní, a uchylovati se tak od pravidla, že potřeba léků má býti hrazena lékárnami veřejnými. Dále sluší uvážiti, že žal. úřad zavedl o žádosti Mg. Ph. O. nové šetření, na jehož základě také o této žádosti rozhodl. Nss může jen zkoumati, zdali naň rozhodnutí má dostatečnou oporu v tomto novém řízení, nemůže však zkoumati, k jakému úsudku úřad dospěl v řízení o žádostech dřívějších. — — —
Konečně se obrací stížnost svými vývody proti úsudku, na němž je nař. rozhodnutí založeno, vytýkajíc, že zřízení nové lékárny ohrozí existenci lékáren st-lů, ježto příjem z nich klesne do té míry, že provoz jejich nebude se vypláceti. Nss neshledal ani tuto námitku důvodnou. Úsudek úřadu o tom, zda zřízením nové lékárny bude ohrožena existence lékáren dosavadních, jest úsudkem povahy skutkové zakládajícím se na hodnocení všech skutečností, jež mají vztah na hospodářské zajištění určité lékárny. Správnost tohoto úsudku nemůže nss přezkoumati po stránce věcné, nýbrž pouze po stránce formální. — — — —

Citace:

č. 6521. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 779-781.