Čís. 14798.

Třebas prvý soud nepojal do svého rozsudku doložku podle čl. IV odst. 2 zák. čís. 251/34 Sb. z. a n., byl Odvolací soud oprávněn zkoumati, zda jde o spor pracovní, a rozřešil-li si tuto otázku kladně, byl oprávněn jednati podle předpisů o odvolacím řízení ve sporech pracovních.
(Rozh. ze dne 19. prosince 1935, Rv I 2350/35.)
V žalobě na placení služebních požitků, podané po 1. lednu 1935 u okresního soudu ve V., dovolal se žalobce výslovně předpisu § 42 zák. o prac. soudech. Prvý soud zamítnuv žalobu nepojal do rozsudku doložku podle čl. IV. čís. 2 zák. čís. 251/34 sb. z. a n. Odvolací soud potvrdiv rozsudek prvého soudu nezmínil se v rozsudku, zda posuzuje spor jako spor pracovní, ale jednal a rozhodl v senátě složeném ze tří soudců z povolání, z nichž jeden předsedal, a ze dvou přísedících. Řízení před odvolacím soudem bylo provedeno podle předpisů § 33 zák. o prac. soudech.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání. V otázce, zda šlo o spor pracovní podle §§ 1, 2 a 42 zákona čís. 131/31 sb. z. a n. a zda odvolací soud byl řádně obsazen ve smyslu ustanovení čl. IV. odst. 2 zákona ze dne 11. prosince 1934 čís. 251 sb. z. a n., ježto spor byl zahájen již za účinnosti tohoto zákona (čl. VI. posl. věta), uvedl v důvodech:
Žalobce uvedl v závěru žaloby, že příslušnost okresního soudu ve V. se opírá o § 42 zákona čís. 131/31 sb. z. a n. Ze spisů není zřejmé, že by se byla některá strana domáhala v průběhu rozepře toho, aby řízení bylo prováděno podle předpisů o řádném řízení podle civilního řádu soudního. Otázka, zda jde o spor pracovní podle §§ 1 a 2 zákona čís. 131/31 sb. z. a n., nebyla prvním soudem probírána ani řešena a rozsudek prvního soudu nebyl označen jako vydaný v řízení podle zákona o pracovních soudech, jak to jest předepsáno v čl. IV. odst. 2 zákona čís. 251/34 sb. z. a n. pro rozsudky vydané v pracovních sporech okresními soudy, které jednají na místo pracovních soudů podle § 42 zákona čís. 131/31 sb. z. a n. Ani v odvolání ani v odvolacím sdělení se strany vůbec neobíraly uvedenou otázkou. Odvolací soud se sice v rozsudku nezmínil o tom, zda posuzuje tento spor jako spor pracovní, ale jednal a rozhodoval v odvolání v senátě složeném ze tří soudců z povolání, z nichž jeden předsedal, a ze dvou přísedících. Z protokolu o ústním jednání odvolacím vyplývá také, že byla věc před odvolacím soudem projednána znovu ve smyslu § 33 zákona čís. 131/31 sb. z. a n., a také v hlavě rozsudku se odvolací soud označil jako »odvolací soud ve věcech pracovních«. Z toho jest dostatečně zřejmé, že odvolací soud, třebas se o tom výslovně nezmínil, zkoumal též otázku, zda jde o spor pracovní a že si ji rozřešil kladně, že právě proto jednal a rozhodoval v senátě sestaveném podle § 32 zákona o pracovních soudech, a to způsobem předepsaným v § 33 téhož zákona, a že tento senát uznal svou příslušnost pro jednání a rozhodování o odvolání vzneseném ve sporu pracovním. Tomu nevadila okolnost, že první soud nepojal do svého rozsudku doložku podle čl. IV. odst. 2 zákona čís. 251/34 sb. z. a n., neboť uvedené ustanovení zákona neobsahuje žádné sankce pro takový případ, a jeho patrným účelem jest, aby pracovní spory byly projednávány aspoň v podstatě podle předpisů zákona o pracovních soudech i tehdy, koná-li se řízení o nich u okresních soudů, příslušných podle § 42 zákona čís. 131/31 sb. z. a n., ovšem s vyloučením ustanovení o přísedících v řízení v první stolici. I podle názoru dovolacího soudu jde tu o spor ze služebního poměru založeného soukromoprávní smlouvou, vzniklý mezi žalobcem jako zaměstnancem a žalovanou obcí jako jeho zaměstnávatelkou, a to o spor o služební požitky (§§ 1 a 2 a) zákona čís. 131/31 sb. z. a n. — srov. rozhodnutí čís. 14234 sb. n. s.). Dovolatel sám zdůrazňuje v dovolání, že jde o spor pracovní. Dovolací soud dospěl proto k závěru, že odvolací soud byl řádně obsazen a že napadený rozsudek byl vynesen příslušným odvolacím soudem ve sporech pracovních.

Citace:

č. 14798. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 942-943.