NPD documents search: Váž. civ., 10 (1928), sv. 2

Čís. 8284.

Ujednána-li za sprostředkování zápůjčky odměna pro případ, že skutečně dojde k zápůjčce, jest nárok na dohodné podmíněn skutečným vyplacením zápůjčky.
(Rozh. ze dne 8. září 1928, Rv I 1841/27.) Žalobce domáhal se na žalované bance zaplacení provise za sprostředkování zápůjčky. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Nižší soudy zjistily, že Rudolf W. slíbil žalobci odměnu, prosadí-li v městské radě v K., by komunální zápůjčka, kterou město K. zamýšlelo uzavříti, byla přijata od žalované banky a firmy, předpokládajíc, že k zápůjčce skutečně dojde, že však k ní, ačkoliv se žalobci podařilo prosaditi dotyčné usnesení městského zastupitelstva v K., nedošlo, poněvadž ministerstvo financí k ní nedalo svolení. Žalobce z toho dovozuje, že k uzavření zápůjčky došlo, nikoli však k jejímu provedení. Než neprávem, neboť přehlíží, že podle § 983 obč. zák. jest zápůjčka smlouvou reální a uskutečňuje se teprve dáním zápůjčky, jejím vyplacením vypůjčiteli a nikoliv již smlouvou, že zápůjčka bude dána, pokud se týče přijata. Podmínce odkládací (nikoli rozvazovací), »dojde-li skutečně k zápůjčce«, nemohlo proto býti rozuměno ve smyslu zákonných ustanovení jinak, než, že se má odměna žalobci vyplatiti teprve, až žalovaná banka a firma F. městu K. zápůjčku skutečně vyplatí, neboť před tím nebylo lze mluviti o hotové smlouvě o zápůjčku. Vzhledem k tomu jsou bez významu veškeré vývody dovolatelovy, neboť vycházejí z nesprávného právního názoru, že zápůjčka byla uzavřena již usnesením městského zastupitelstva v K., jímž přijata byla nabídka zmíněných dvou finančních ústavů, že zápůjčku poskytnou. Nebylo zde tedy smlouvy o zápůjčku a nemůže o skutečném poskytnutí zápůjčky v tomto období býti řeči.

Citace:

č. 8284. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 10/2, s. 163-164.