NPD documents search: Boh. adm., 5 (1923), sv. 1

Č. 3048.

Státní zaměstnanci: O podmínkách nároku na diety pří přeložení podle usnesení ministerské rady z 9. prosince 1919.
(Nález ze dne 2. ledna 1924 č. 22430/23).
Věc: Václav B. v Karlíně proti ministerstvu spravedlnosti o diety.
Výrok: Stížnost se zamítá dílem jako nepřípustná, dílem jako bezdůvodná.
Důvody: Usnesením min. rady z 24. července 1919 č. 12908/19 m. r. poskytnuto, se zřetelem na panující bytovou nouzi, úředníkům ve všech případech nezaviněného přeložení do jiného úředního místa z moci úřední mimořádné odškodnění pozůstávající z diet a náhrady výloh za stěhování.
Usnesením z 16. listopadu 1919 č. 73761/19 stanovila min. rada, že zásad právě vytčených lze použíti za předpokladů zmíněných v jednotlivých případech dle individuelních osobních a majetkových poměrů na ony zaměstnance, kteří byli přeloženi nebo jmenováni na jiné služební místo k vlastní žádosti, předpokládajíc, že byli k takové žádosti nadřízeným úřadem vyzváni.
Výnosem z 20. prosince 1919 č. 31949 stanovilo min. sprav., odvolávajíc se na usnesení min. rady z 9. prosince 1919, že diety dotčeným úředníkům příslušejí jen individuelně a toliko z titulu vedení dvojí domácnosti, nejdéle však po dobu jednoho roku, vyjma případy zcela výjimečné, kdy nutno postupovati v dohodě s ministerstvem financí.
Výnosem z 9. února 1921 č. 4642 stanovilo totéž min., že diety z titulu dvojí domácnosti smějí býti vypláceny bez dohody s min. financí po dobu jednoho roku, za zvláštních pak předpokladů po dalších 6 měsíců, při čemž stanoveno jednak, že za počáteční den této lhůty jest počítati den nastoupení služby v novém služebním místě, jednak za předpokladu, že nastalo úplné odloučení úředníka od jeho rodiny, kterýžto předpoklad není dán, dojíždí-li zaměstnanec do služby z bydliště své rodiny.
St-1 předložil v říjnu 1922 presidiu zem. civ. soudu v Praze cestovní deník, v němž účtoval diety za měsíc září 1922. Presidium vrch. z. soudu v Praze výnosem z 18. října 1922 odmítlo deník ten upraviti z důvodu, že žadatel byl přeložen k okresnímu soudu v Karlíně ze svého dřívějšího působiště na vlastní žádost.
Stížnost proti tomu podanou zamítlo min. sprav, z důvodů, že od nastoupení st-le v Karlíně, t. j. od 28. února 1921 do 1. září 1922, uplynula doba 18 měsíců, na kterou dle úvodem cit. výnosu může býti výplata diet nejkrajněji povolena.
Rozhoduje o stížnosti uvažoval nss takto:
St-1 vytýká, že žal. úřad vydávaje nař. rozhodnutí, nedohodnul se s ministerstvem financí, jak měl a mohl učiniti ve smyslu úřadem cit. výnosu.
Námitkou tou vytýká stížnost, že žal. úřad nebyl příslušným sám vydati nař. rozhodnutí, a jest ji tudíž přes to, že ji stížnost výslovně označuje jako námitku vadného řízení, chápati jako výtku nezákonnosti.
Názoru zde stížností zastávanému nemohl nss přisvědčiti. Dle §§ 2 a 7 zák. o ss jest předpokladem úspěšné stížnosti, aby konkrétním rozhodnutím správního úřadu bylo porušeno právo určitého subjektu, založené platným právním předpisem, St-1 dovolává se k zdůvodnění výtky vznesené úvodem cit. usnesení min. rady, arciť neprávem. Nehledě k tomu, že věcně dopouští toto usnesení, aby příslušné min. za určitých předpokladů se dohodlo s min. fin. toliko tehdy, zamýšlí-li žádost o diety, tam zmíněné, vyříditi příznivě, a nikoliv zaujme-li k ní stanovisko zamítavé, nemá ani, jmenovitě v oné své části, o niž st-1 svoji výtku opírá, povahy pravotvorné, nýbrž jeví se pouhým interním pokynem charakteru instruktionelního, sledujícího jen ten účel, aby případy určitého druhu byly vyřizovány příslušnými orgány správy státní určitým shodným způsobem. Není proto výtka tato důvodná.
Ve věci samé třeba předem poznamenati, že usnesení min. rady ze 16. listopadu 1919 č. 23761, jehož se stížnost výslovně dovolává, dopouští poskytování diet z titulu vedení dvojí domácnosti za předpokladů blíže tam uvedených v jednotlivých případech dle individuelních, osobních a majetkových poměrů oněch státních zaměstnanců.
Usnesením z 9. prosince 1919 omezeno bylo přiznávání těchto diet zpravidla nejdéle na dobu jednoho roku, počínajícího dnem nastoupení služby v novém úředním místě, avšak zároveň zmocněna jednotlivá ministerstva, aby státním zaměstnancům, ve zcela výminečných případech, za dalších předpokladů, povolovala vyplácení diet, ve shodě s min. fin., i na dobu delší.
V daném případě není po skutkové stránce pochyby o tom, že st-1 službu u okresního soudu v Karlíně nastoupil dne 28. února 1921, že dále sporný nárok na diety neuplatňoval v aobě jednoho roku, t. j. do dne 28. února 1922, nýbrž že tak učinil teprve za měsíc září 1922, tedy v době spadající mimo zmíněnou jednoroční lhůtu. Za tohoto stavu není pro řešení daného případu po právní stránce rozhodným 1. odst. cit. usnesení min. rady: 9. prosince 1919, nýbrž odst. 3. St-1 spatřuje také skutečně v tomto právní normu, o niž svůj domnělý nárok opírá. Tomu názoru nemohl však nss přisvědčiti. Dle znění tohoto odstavce byla zmocněna jednotlivá ministerstva, aby na zvláštní žádost ve zcela výjimečných případech povolovala ve shodě s min. fin. státním zaměstnancům výplatu diet. Tato dikce a okolnost, že nebyly dány žádné směrnice pro posuzování takových žádostí, svědčí nade vši pochybu tomu, že tímto zmocněním bylo zůstaveno jednotlivým ministerstvům, aby, uznají-li ten který případ za výjimečný, zvláštního .tfetele hodný, dle své volné úvahy povolovala od případu k případu výplatu diet, o něž tu jde. Toto pojetí vylučuje ovšem závěr, že by tato část cit. usnesení min. rady zakládala právní nárok jednotlivým zaměstnancům a to i tehdy, když snad splní veškeré předpoklady v něm blíže uvedené.
Jestliže tedy žal. úřad, jednaje v mezích této volné úvahy, žádost st-le odmítl, nelze shledati, že by byl proti zák. zasáhl ve sféru jeho subjektivních práv.

Citace:

Nález č. 1994. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 560-561.