NPD documents search: Váž. civ., 18 (1936)

Čís. 15309.

Len tie výmery správy železničného podniku môžu sa stať pominutím sťažnosti pravoplatnými, ktorých opravy alebo zmeny možno sa domá- hať pokračováním, ktoré sa pokládá za pokračovanie správne. To platí podľa § 47 vl. nar. č. 96/1930 a § 70 vl. nar. č. 15/1927 Sb. z. a n. len pre výmeru alebo výplatu služebných alebo penzijných platov, nie však pre služebný alebo penzijný pomer sám. 1
(Rozh. z 18. júna 1936, Rv III 745/35.)
Žalobník vstúpil do služieb Čs. št. železníc 3. marca 1919 a členom penzijného fondu sa stal 1. decembra 1924. Výmerom riaditerstva čs. štátnych železnic v B. č. 15614-I-1933 bol žalobník daný 1. decembra 1933 do trvalej výslužby podľa § 115, odst. 3, lit. c) služebnej pragmatiky. Proti žalobe, ktorou sa žalobník domáhal vyslovenia bezúčinnosti penzionovania a platenia aktívnych požitkov, bránil sa žalovaný čs. štát medzi iným aj tým, že žalobník bol daný do trvalej výslužby na základe § 115, odst. 3, lit. e) služ. pragm., a nie podľa lit. c), ako je omylom vo výmere žalobníkovi doručenom uvedené, preto, lebo v záujme služby bolo, aby žalobník pre nahluchlosť bol zo služby odstránený a nebolo ho možná v inom obore zamestnať. Súd prvej stolice žalobe vyhovel. Odvolací súd rozsudok súdu prvej stolice zmenil a žalobu zamietol. Najvyšší súd rozsudok odvolacieho súdu rozviazal a tomuto súdu uložil, aby v pojednávaní sporu pokračoval, skutkový stav náležite zistil a potom znova rozhodol.
Dôvody:
Jen ty výměry správy železničního podniku mohou se státi pominutím stížnosti pravoplatnými, jejichž opravy nebo změny možno se domáhati řízením, které se pokládá za řízení správní.
To platí podle § 47 vl. nař. čís. 96/1930 a § 30 vl. nař. čís. 15/1927 Sb. z. a n. jen pro výměru nebo výplatu služebních nebo pensijních platů, nikoli však pro služební nebo pensijní poměr sám, a proto o pravoplatnosti přeložení do výslužby s toho stanoviska, jak je uznává odvolací soud — nebyl-li výměr napaden správním řízením — nemůže býti řeči.
Neobstojí ani druhý zamítavý důvod odvolacího soudu, že žalobce se spokojil s přeložením do výslužby, poněvadž to z jeho stížnosti z 22. listopadu 1933, příl. D, vyvoditi nelze.
Nutno proto rozhodnouti o oprávněnosti žalobního nároku ve věci samé na tom podkladě přeložení do výslužby, jak se ve svém skutkovém ději ukázal ve sporu, totiž na tom, že žalobce byl při prohlídce železničním lékařem dne 13. dubna 1932 pro nedoslýchavost uznán schopným jen pro službu kancelářskou, nikoliv však pro výkonnou službu na trati a že proto byl v zájmu služby přeložením do pense z ní odstraněn podle § 115, odst. 3, písm. e) služ. řádu, a na ten důvod také opraven jeho pensijní dekret sdělením ze dne 28. listopadu 1934 čís. 1317-5-I-1934. Důvody pro přeložení železničních zaměstnanců do výslužby z moci úřední jsou pevně vypočteny ve 3. odst. § 115 služ. ř. pod písmeny a) až e). Z obsahu a slohové úpravy tohoto §u je zřejmo, že každý důvod je o sobě samostatným, má svůj vlastní skutkový podklad a že, není-li skutkový podklad toho důvodu, kterého dráha užila proti svému zaměstnanci, naplněn, je přeložení do výslužby bezprávným a proto bezúčinným. Proto v dosah právního posouzení soudu náleží také zařaditi důvod dráhou uvedený podle jeho skutkového podkladu pod příslušný předpis služebního řádu a posouditi jej podle této jeho pravé podstaty.
Jak již uvedeno, stojí dráha na tom, že žalobce byl přeložen do výslužby pro nedoslýchavost a řadí tento důvod pod § 115, odst. 3, písm. e) služ. řádu, to jest že služební zájem žádá, aby zaměstnanec byl odstraněn ze služby, zvláště není-li možno zjednati nápravu přeložením zaměstnance na jiné služební místo stejného druhu.
Je zřejmo, že nedoslýchavost — tělesná vada — není důvod kryjící se s pojmem služebního zájmu uvedeného v § 115, odst. 3, písm. e), jak vysvítá zejména z dodatku k tomuto ustanovení »není-li možno zjednati nápravu přeložením na jiné služební místo stejného druhu, neboť je-li vedle tohoto důvodu také dalším samostatnými důvodem neschopnost ke službě (písm. a) a nemoc překážející službě, pak pod služební zájem nemůže býti řaděná tělesná vada, o kterou tu ve skutečností jde.
Vada ta spadá bez každé pochyby pod 3. odst., písm. a), a tak dochází k řešení otázky, je-li žalobcova nedoslýchavost takovou, že činí ho neschopným ke službě a je vyloučeno, že opět nabude služební schopnosti.
Touto otázkou se odvolací soud pro svůj mylný právní názor nezabýval a její skutkový stav nezjistil, a proto bylo napadený rozsudek rozvázati s úpravou shora uvedenou.

Srovnej Úr. sb. č. 2216.

Citace:

Čís. 15309.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 708-710.