Čís. 14389.
Právní účin abonentního pojištění sjednaného prohlášením majitele časopisu, že pojistil u pojišťovny předplatitele časopisu pro případ smrtelného jich úrazu.
(Rozh. ze dne 22. května 1935, Rv I 883/33.)
Podle prohlášení, uveřejněného v časopisu M.-Sch. T., jehož je žalovaný majitelem, byl každý předplatitel časopisu pojištěn žalovaným u pojišťovny S. pro případ smrtelného úrazu na 4000 Kč. Obnos ten vymáhají na žalovaném žalobkyně, poněvadž jejich otec utrpěl smrtelný úraz a byl v roce, kdy k nehodě došlo, předplatitelem časopisu žalovaného, zaplativ i předplatné. Nižší soudy uznaly podle žaloby.
Nejvyšší soud žalobu zamítl.
Důvody:
Jde o abonentní pojištění, tedy o pojištění zájmů, jež v pojišťovací smlouvě jsou označeny jen svým druhem a nikoliv individuelně, tedy o tak zvané běžné pojištění (§ 166 zákona o pojišťovací smlouvě č. 501/1917 ř. z.). Smluvními stranami jsou pojišťovna a pojistník, t. j. žalovaný majitel nakladatelství. Předplatitelé časopisu »M.-Sch. T.« jsou osobami obmyšlenými nebo pojištěnými, a jest smlouva pojišťovací v poměru k nim smlouvou ve prospěch osob třetích (§ 881 obč. z.), o níž platí podle § 167 č. 26 zákona o pojišťovací smlouvě a vládního nařízení č. 652/19 sb. z. a n. účinná ustanovení § 132 zákona o pojišťovací smlouvě, jež v odstavci prvém praví, že obmyšlená osoba nabývá, není-li ve smlouvě ustanoveno jinak, nároku na plnění pojistitele dostavením se pojistné příhody. Než otázku tu netřeba v souzeném sporu řešiti, ano jde v něm jen o to, k jakému plnění se zavázal pojistník (žalovaný) proti obmyšlené osobě. Pro tu otázku jest rozhodným pouze obsah smlouvy, uvedený v předloženém časopisu. Podle toho prohlásil žalovaný, že pojistil u pojišťovací akciové společnosti S. předplatitele časopisu pro případ smrtelného úrazu předplatitelů na 4000 Kč, a slíbil pozůstalým, že jim pojišťovna S. podle pojišťovací smlouvy vyplatí do 14 dnů pojištěnou jistinu. Nezavázal se tudíž sám k osobnímu zaplacení pojistné jistiny, ba ani neprojevil', že ručí předplatitelům za výsledek, totiž za to, že pojišťovna pojistnou sumu pozůstalým vyplatí. Nejde tudíž ani o záruční smlouvu podle § 880 a) druhá věta obč. zákona. Ale i kdyby o ní šlo, plynula by z ní jen povinnoist žalovaného k plnému zadostiučinění, když pojišťovna neplní, nikoliv povinnost ik přímému osobnímu zaplacení pojištěné jistiny. — Plné zadostiučinění jest náhradou škody (§ 1323 obč. zák.), ale o tu žalující strana nežaluje, nýbrž požaduje zaplacení pojistné sumy tak, jako by se byl žalovaný sám přímo k placení zavázal. Onu záruku by nebylo lze ani výkládati bezpodmínečně v tom smyslu, že žalovaný ručí za výsledek i tehdy, když pojišťovna důvodně odepře placení. Neboť smlouva pojistníka s předplatiteli, otištěná v časopise, se výslovně odvolává na pojišťovací smlouvu, a bylo lze proto záruku za výsledek, kdyby o ní šlo, vyložiti jen tak, že pojistník jest povinen plným zadostiučiněním jen tehdy, když pojišťovna v odporu s podmínkami, ujednanými v pojišťovací smlouvě, se zdráhá plniti. Že pojišťovna odepírá plnění bezdůvodně, nebylo ani tvrzeno.