NPD documents search: Boh. adm., 16 (1934), sv. 1

Čís. 14615.

Případ neplatnosti směnečného závazku.
Bylo-li podkladem vydání směnky právní jednání neplatné podle předpisu § 1 b) zákona ze dne 25. července 1871 čís. 76 ř. z., nevznikl mezi stranami platný závazek směnečný.
(Rozh. ze dne 11. října 1935, Rv I 1794/35.)
Proti směnečnému platebnímu příkazu namítl žalovaný (manžel žalobkyně), že zažalovaná směnka jest neplatná, poněvadž ji vůči žalobkyni akceptoval jako potvrzení o zápůjčce, kterou mu žalobkyně poskytla. Smlouvy o zápůjčkách mezi manželi potřebují k platnosti notářského spisu. Směnka byla vystavena na žádost žalobkyně dlouho po poskytnutí této zápůjčky a sice pouze k tomu účelu, aby v případě smrti žalobkyně její dcera měla v rukou nějakou listinu o pohledávce ze zápůjčky. Směnka byla žalobkyni předána jako bianco směnka pouze ke krytí. Prvý soud směnečný platební příkaz zrušil. Důvody: Podkladem zažalované směnky, jakož i ostatních směnek byla zápůjčka, poskytnutá žalobkyní (manželkou žalovaného) žalovanému. Účelem vydání směnek bylo, by žalobkyně měla pro případ rozvodu v rukách nějakou listinu o tom, že žalovanému dala spornou částku zápůjčkou, případně, by měla proti dceři z prvního manželství pro případ úmrtí žalovaného nějaké zajištění. Podkladem směnky je tudíž potvrzení v zápůjčce a uznání dluhu mezi manžely. Pro nedostatek notářského spisu ve smyslu zákona ze dne 5. července 1871 čís. 76 ř. z. je zažalovaná směnka bezúčinná. Odvolací soud potvrdil rozsudek prvého soudu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
43* Důvody:
Účelem zažalované směnky bylo, aby žalobkyně měla v případě rozvodu manželství něco v ruce, a v případě úmrtí žalovaného, aby měla zajištění proti dceři žalovaného z prvního manželství. Žalobkyně nedbá těchto zjištění, nýbrž snaží se z časového rozpětí mezi vyplacením zápůjčky a podepsáním směnky dovoditi, že vystavení směnky pravděpodobněji mělo sloužiti zajištění nároku z obohacení, ježto strany, byvše mezi tím poučeny, patrně poznaly, že smlouva zápůjčková je neplatná. Jde tu tedy o pouhé domněnky bez věcného podkladu. Vychází-li se ze svrchu uvedeného skutkového zjištění, je jedině možný úsudek, že právním jednáním tvořícím podklad vydání směnky, byla zápůjčka, po případě uznání dluhu ze zápůjčky, tedy právní jednání neplatné podle § 1 lit. b) zák. ze dne 25. července 1871 čís. 76 ř. z. Z tohoto neplatného právního jednání nemohl však v poměru obou stran vzejíti platný závazek směnečný (rozh. čís. 10099 sb. n. s.).

Citace:

č. 14425. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 478-480.