Č. 691.

Řízení před nejv. správ. soudem: Zrušila-li vyšší instance ke stížnosti poplatníkově platební příkaz I. stolice o dávce a nařídila-li jí, aby vyměřila správný poplatek dle určitého předpisu zákonného, je stížnost proti rozhodnutí tomu k nejvyššímu správ. soudu, potírající jen povinnost stěžovatelovu k placení dávky vůbec, dle § 5, odst. 1 zák. o správ. s. nepřípustná.
(Nález z 1. února 1921 č. 1339.)
Věc: Dr. Rudolf K. v Hodoníně proti zemskému správnímu výboru v Brně o stočné.
Výrok: Stížnost se odmítá jako nepřípustná.
Důvody: Naříkaným výnosem zemský výbor rozhoduje o stížnosti Dra. K. proti vyměření poplatku za nářez kanálový z domu čp. 269 v Hodoníně stížnosti té vyhověl, naříkané usnesení zrušil a uložil městskému zastupitelstvu v Hodoníně, aby vyměřilo správný poplatek za nářez kanálový dle §u 27 mor. stav. řádu pro venkov.
Stížnost tímto rozhodnutím vyřízená směřovala proti výměrům vládního komisaře, tehdy v Hodoníně dosazeného k vedení obecní správy, obsahujícím upomínky a to: ze dne 30. dubna 1919 na 79 K 82 h za vústění kanálu, ze dne 7. května 1919 na 79 K 82 h za udržování kanálu a ze dne 14. května 1919 na součet obou částek per 159 K 64 h.
Výrokem žalovaného úřadu bylo tedy jednak rozhodnutí první stolice, jímž vyslovena byla povinnost stěžovatelova k zaplacení sporné dávky, odklizeno, jednak městskému zastupitelstvu v Hodoníně uloženo, aby vydalo nové rozhodnutí ve věci a rozhodnutí tomu položilo za základ předpis § 27 mor. stav. řádu po venkov.
Jedině proti této druhé části naříkaného rozhodnutí byl by stěžovatel mohl stížností vznésti námitky, kdyby podle jeho názoru neměla sporná otázka býti posuzována podle předpisu v naříkaném výnosu označeného, nýbrž podle normy jiné. V tom směru však stížnost nějaké námitky neobsahuje. Obsahem stížnosti jsou toliko námitky věcné povahy, jimiž stěžovatel dovozuje, že k zaplacení dávky kanálové povinen není. Jest ovšem připustiti, že vývody pojaté do důvodů naříkaného výnosu nasvědčují, že žalovaný úřad uznává stěžovatele za povinna k placení dávky a toliko způsob vyměření dávky první stolicí nepokládal za správný. Avšak tento názor ve výroku samém nedošel výrazu, neboť žalovaný úřad zrušil rozhodnutí první stolice v celém rozsahu, i bude tudíž úkolem městského zastupitelstva v Hodoníně, aby vydávajíc ve smyslu naříkaného výnosu nové rozhodnutí na základě normy tam vyznačené, nejen stanovilo výši dávky, nýbrž řešilo dříve také otázku, je-li stěžovatel subjektem k placení dávky povinným.
Poněvadž dle toho, co právě vyloženo, námitky stížnosti týkají se výhradně otázky, která v pořadí stolic správních dosud konečně vyřízena nebyla, musila stížnost býti odmítnuta jako nepřípustná.

Citace:

č. 691. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 153-154.