Čís. 6592.

Otázku, zda postup pohledávky mezi manžely vyžaduje formy notářského spisu, dlužno posuzovati podle základního právního jednání, jež poskytlo právní důvod k postupu. Notářského spisu jest třeba, je-li v postupu obsaženo uznání dluhu mezi manžely.
(Rozh. ze dne 16. prosince 1926, Rv I 1349/26.)
Žaloba manželky, jíž domáhala se na žalovaném zaplacení pohledávky, jež prý jí byla manželem postoupena, byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
S hlediska dovolacího důvodu dle čís. 4 §u 503 c. ř. s. jest řešiti otázku, zda postup zažalované pohledávky manželem žalobkyně na ni uznati jest za platný přes to, že nestal se ve formě notářského spisu. Nižší soudy vyřešily otázku tuto záporně a nejvyšší soud neshledává důvodu, by tento jejich právní názor uznal za vadný. V §u 1 zákona ze dne 25. července 1871, čís. 76 ř. zák. jsou uvedena právní jednání mezi manžely, k jichž platnosti se předpisuje forma notářského spisu. O postupu se sice tento zákonný předpis nezmiňuje, avšak z toho nelze ještě pro stanovisko žalobkyně nic odvozovali, ježto otázku, zda i postup pohledávky mezi manžely podléhá formě notářského spisu, posuzovati jest dle základního právního jednání, které poskytlo právní důvod k tomuto postupu. V této příčině uvedla žalobkyně ve sporu v první stolici, že se postup stal úplatně, t. j. k vyrovnání nároků, které má proti manželi. Které to nároky jsou, o tom žalobkyně ve sporu podrobnějšího přednesu neučinila a, vytýká-li nyní dovolání s poukazem na § 180 třetí odstavec c. ř. s. vadu řízení proto, že procesní soud tohoto důvodu podrobněji neobjasnil, není v právu, ježto bylo povinností žalobkyně, by učinila k této okolnosti určitější přednes, mínila-li, že to může sloužiti k opodstatnění popřeného jejího žalobního oprávnění, a procesní soud nebyl dále povinen přes toto odmítavé chování se žalobkyně dále naléhati na podrobnější objasnění onoho právního poměru, který k postupu podnět zavdal. Právem proto odvolací soud odmítl další k této okolnosti teprve v odvolání uplatněná tvrzení jako nepřípustnou novotu. Ostatně je to pro rozhodnutí této otázky i nepodstatno a stačí, že jde o postup úplatný. Je-li tomu tak, jest obsaženo v tomto postupu uznání dluhu mezi manžely, který právě tímto postupem zažalované pohledávky má býti uhražen nebo zajištěn, a s tohoto hlediska dlužno se tedy na právní důvod postupu dívati jakožto na uznání dluhu mezi manžely a trvati na tom, že postup z tohoto důvodu uskutečněný potřebuje ve smyslu shora citovaného zákona ku své platnosti nutně formy notářského spisu. Vývody dovolání, že notářského spisu není třeba, jako ho není třeba, když jde o pouhé placení nebo dání na místo placení a podobně, a že v tomto případě rovněž postup stal se jenom za účelem dání na místo placení, nelze uznati za správné, neboť při vyjmenovaných úkonech projevuje se vůle manželů na venek zpravidla skutečným hmotným odevzdáním, kdežto při postupu v tomto případě jde o pouhý smluvní projev vůle manželů, jímž manžel na manželku svou převádí určité právo a tento ústní projev, poněvadž právě je učiněn mezi manžely, vyžaduje ku své platnosti na venek a vůči třetím osobám, by byl osvědčen formou notářského spisu, jak to citovaný zákon předpisuje. (Srov. ostatně judikát čís. 142 a rozhodnutí čís. 2015 sb. n. s.).

Citace:

č. 6592. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 845-846.