NPD documents search: Váž. tr., 11 (1929)

Čís. 2066.

Skutková podstata přestupku §u 320 písm. f) tr. zák. předpokládá v subjektivním směru úmysl klamati osobu třetí, t. j. vzbuditi zdání, že nepravé osvědčení v listině pochází od jiného, než kdo je do listiny vepsal. (Rozh. ze dne 1. září 1925, Zm II 306/25).
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném zasedání zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského jakožto nalézacího soudu v Jihlavě ze dne 20. března 1925, jímž byl stěžovatel uznán vinným přestupkem podle §u 320 písm. f) tr. zák., zrušil napadený rozsudek a vrátil věc příslušnému okresnímu soudu, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Zmateční stížnost dovolává se důvodů zmatku čís. 9 a) a b) §u 281 tr. ř. vytýkajíc zejména, že není zjištěna skutková podstata přestupku podle §u 320 písm. f) tr. zák. co do úmyslu, oklamati třetí osobu, najmě dráhu, že není zjištěno, že obžalovaný měl vědomost, že jméno stanice T. bylo do osvědčení vepsáno úřadem (okresní politickou správou v D.) a že není zjištěno, zda by byl obžalovaný opravu jména stanice provedl i v tom případě, kdyby byl věděl, že bylo vepsáno úřadem a nikoli některou filiálkou zaměstnavatelské firmy obžalovaného. Podle §u 320 písm. f) tr. zák. dopouští se přestupku, kdo napodobí nebo padělá veřejnou listinu beze zlého úmyslu §u 197 tr. zák., t. j. bez úmyslu, způsobiti škodu, nebo bez úmyslu, zmařiti účel dozoru §u 320 písm. f) tr. zák., vždy však předpokládá v subjektivním směru, by zde byl úmys1 klamati osobu třetí, t. i. vzbuditi zdání, že nepravé osvědčení v listině pochází od jiného, než kdo je do listiny vepsal (plenární rozhodnutí č. 2028/1896 a č. 3336/1907). Nalézací soud zjistil, že obžalovaný vymazal na úředním osvědčení úředně vepsané jméno stanice odesílací »T.«, vepsav vědomě místo toho jméno stanice »S.«, a shledává již v tomto jednání napodobení (padělání) veřejné listiny bez podvodného úmyslu. Nalézací soud nezjistil však, jak stěžovatel právem vytýká, zda obžalovaný měl při přepsání listiny úmysl staniční úřad neb třetí osobu oklamati, nezjistil, zda věděl, že jméno stanice t-ské bylo na osvědčení napsáno příslušným úřadem, či zda se domníval, že je tam vepsal nějaký úředník firmy, u níž byl obžalovaný zaměstnán, jak se to v hojných případech jiných za souhlasu okresní politické správy dálo, a nezjistil, zda by byl obžalovaný přepsání to provedl i tehdy, kdyby byl věděl, že jméno stanice není vepsáno firmou, nýbrž úřadem, a nezjistil vůbec, jaký úmysl obžalovaný sledoval při přepsání jména stanice nakládací, zda snad tak učinil jen proto, by dříví zbytečně nestálo na stanici a stojné se zbytečně z něho neplatilo. Následkem těchto nedostatků ve zjištěních, nejsou prokázány veškeré skutkové okolnosti, které tvoří skutkovou podstatu přestupku §u 320 písm. f) tr. zák. a proto shledal mylně nalézací soud ve zjištěném skutku čin soudně trestný, dokud nezjistil okolnosti svrchu uvedené (§ čís. 9 a) §u 281 tr. ř.).

Citace:

č. 2066. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7, s. 442-443.