NPD documents search: Váž. tr., 16 (1934)

Čís. 3612.

Při výměře bolestného (§ 1325 obč. zák.) nelze přihlédnouti k poruše zdraví, jež, nemajíc za následek bolesti, jeví účinek jen na výdělek.
Je-li výše žalobního nároku odvislá od soudcovského uvážení, jest
sice přisouditi žalobci celé útraty v prvé stolici, v obou vyšších stolicích však pouze částečně, pakli žalovaný částečně dobyl úspěchu a to třeba až u stolice nejvyšší.
(Rozh. ze dne 12. března 1924, Rv I 1696/23.)
Žalobci byl v lékárně vydán omylem jed. Poživ ho, žalobce onemocněl. K žalobě jeho o náhradu škody proti majitelce a správci lékárny přiznaly mu oba nižší soudy 6000 Kč bolestného. Nejvyšší soud přiznal žalobci na bolestném toliko 2000 Kč a přisoudil mu celé útraty prvé stolice a polovinu útrat druhé a třetí stolice.
Důvody:
Spornou jest toliko výše bolestného, při němž dlužno vycházeti ze zjištění nižších stolic, že žalobce, utrpěv slabý zánět ledvin a močového měchýře, byl prudkými bolestmi týrán 2 až 3 dny, že byl v lékařském ošetřování po dobu 6 dnů, po kterou nebyl práce schopen, a že i po těchto 6 dnech byl nucen ještě 20 dnů zachovávati dietu. K tomu doložiti dlužno, že sice žaloba jmenuje vedle bolestného také poruchu zdraví, avšak tato porucha musí zůstati bez zřetele, protože zákon (§ 1325 obč. zák.) přiznává poškozenému toliko ušlý pokud se týče i budoucně ucházející výdělek a bolestné; porucha zdraví, pokud nemá za následek bolesti, kdež pak zahrnuta jest v bolestném, jeví účinek jen na výdělek, a zavazuje tedy, pokud je pouze přechodná, t. j. jen po dobu onemocnění, jako zde, k náhradě výdělku ušlého, a pokud je trvalá, t. j. má za následek úplnou nebo částečnou nezpůsobilost k povolání, i výdělku budoucně ucházejícího, jak to citovaný předpis výslovně stanoví; ale náhrady ušlého nebo dokonce i budoucně ucházejícího výdělku žalobce neuplatňuje, a tak zbývá jen bolestné, jež se vyměřuje pouze jen dle vytrpěných bolestí, t. j. jich intensity a doby. Vzhledem k tomu, že tato intensita a doba jest bezpečně zjištěna, a že výši bolestného určuje na jich základě soud podle volného uvážení, byl by znalecký důkaz o jeho výši, na nějž dovolání naléhá, zbytečným, protože by jím soud beztak vázán nebyl. Vzhledem ku shora udané zjištěné intensitě a době bolestí žalobcem vytrpěných má Nejvyšší soud za přiměřené za prvé 2 až 3 dny nejvýše po 500 Kč, tedy úhrnem za 3 dny 1500 Kč a za zbytek 500 Kč, dohromady 2000 Kč. Bolestné 6000 Kč nižšími stolicemi přiznané jest rozhodně přemrštěné, neboť zřejmo, do jakých závratných sum by to stoupalo v případech, kde bolesti trvají, jako při některých úrazech (zraněních) po týdny nebo dokonce po měsíce.
Co se týče útrat, přichází na řadu předpis §u 43 odstavec druhý c. ř. s., že soud může přisouditi i celé útraty, podléhala-li výše soudcovskému uvážení. To platí zde plně pro první stolici, kde bylo třeba napřed stav věci, t. j. intensitu a dobu bolesti zjistiti. Když však se to v první stolici stalo a získán takto bezpečný skutkový základ pro posouzení, jaké bolestné jeví se přiměřeným, dlužno v opravných stolicích dbáti nejen oné zásady, nýbrž i té, která dle §u 50 především zde v úvahu přichází, t. j. dlužno hleděti i k výsledku (úspěchu) opravného prostředku. A tu, když žalovaní úspěch mají, je zjevno, že jejich opravných prostředků bylo nutně třeba, avšak když s druhé strany zase úspěch ten jest jen částečným, tedy i odpůrce, docíliv částečného zamítnutí opravných prostředků jejich, má rovněž částečný úspěch a i jeho obrany proti prostředkům těm bylo třeba. Podle této zásady o rozhodujícím významu úspěchu bylo by útraty vyšších stolic navzájem zrušiti, ježto však zásada §u 43 odstavec druhý c. ř. s. také i zde platí, vyplývá z toho střední výsledek, aby žalobci přisouzena byla polovice útrat odvolacího a dovolacího řízení.

Citace:

č. 3612. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 388-390.