NPD documents search: Váž. civ., 1 (1919)

Čís. 5704.

Byl-li čin spáchán způsobem uvedeným v § 6, odst. 3 zákona čís. 108/1933 Sb. z. a n., vyžaduje se k beztrestnosti z důvodu § 6, odst. 2 lit. b) cit. zákona — ačli nejde o uveřejnění v zájmu veřejném — nejen, aby se uvedení nebo sdělení skutečnosti, o jaké jde, stalo k obhájení důležitého zájmu soukromého, nýbrž i, aby takové činnosti bylo potřebí k dosažení onoho účelu.
(Rozh. ze dne 6. října 1936, Zm II 30/36.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl zmateční stížnosti a odvolání státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu v Moravské Ostravě ze dne 4. listopadu 1935, jímž byli obžalovaní A. C. a R. S. částečně uznáni vinnými, a to A. C. přečinem pomluvy podle § 2 zákona č. 108/1933 Sb. z. a n. a § 1 zákona č. 124/1924 Sb. z. a n. ve znění vyhlášky č. 145/1933 Sb. z. a n. a R. S. přestupkem zanedbání povinné péče podle § 4 zákona č. 124/1924 Sb. z. a n. ve znění vyhlášky č. 145/1933 Sb. z. a n. a oba obžalovaní, byli částečně podle § 259, č. 2 tr. ř. zproštěni obžaloby vznesené na ně pro uvedené trestné činy, zrušil napadený rozsudek ve zprošťující části jako zmatečný a důsledkem toho i ve výroku o trestu a ve výrocích s ním souvisících a uznal oba obžalované vinnými podle obžaloby v celém rozsahu.
Z důvodů:
Zmateční stížnosti státního zastupitelství dlužno přiznati oprávnění, pokud s hlediska zmatku podle § 281, č. 9 b) tr. ř. uplatňuje, že nalézací soud neprávem dospěl k závěru, že je dán důvod vylučující trestnost podle § 6, odst. 2, lit. b) a odst. 3 zák. č. 108/1933 Sb. z. a n., t. j., že uvádění a sdělování skutečností bylo potřebí k obhájení oprávněného důležitého zájmu soukromého.
Nalézací soud, podrobiv zažalovaný článek »Z B.«, jehož obsahem, jak se v rozsudku výslovně uvádí, cítí se finanční respicient V. M. uražen, a to zejména tím, že mimo jiné je v tomto článku nazýván zločincem, který zastřelil P. C. jako psa, bezvěrcem, který bere život nevinnému mladému chlapci, a dále tím,, že se mu vytýká, že je nadále ve službě a že může dále vražditi — správně zabíjeti — lidi, rozboru a posouzení po stránce právní, uznal pisatele tohoto článku obžalovaného A. C. vinným přečinem podle §§ 2 a 14, odst. 5 zák. čís. 108/1933 Sb. z. a n. a odpovědného redaktora R. S. přestupkem opominutí povinné péče podle § 4 zák. čís. 124/1924 Sb. z. a n. ve znění vyhlášky ministerstva spravedlnosti ze dne 7. července 1933, čís. 145 Sb. z. a n. pouze ohledně výroku »Može nadal ludizí zabijác.« Ohledně ostatních částí článku »Z. B.«, od »nie mogo zapomnicí...« do ».. ..tylko przinieszony na inne mieisce«, a od »my sie juž...« až do »... A. C. zasmucony«, vynesl nalézací soud rozsudek zprošťující oba obžalované, a to z toho důvodu, že se,obžalovanému A. C. co do této části článku. podařil prý důkaz omluvitelného omylu, a ježto u tohoto obžalovaného byl odůvodněn »soukromý zájem na celém případě«, který ho přinutil zvolili cestu tisku, aby zjednal nápravu. Jelikož se rozsudek výslovně odvolává na § 6 zák. čís. 108/1933 Sb. z. a n., dlužno míti za to, že má na mysli Oprávněný důležitý zájem soukromý. Než v tomto směru je napadený rozsudek pochybený.
K opodstatnění beztrestnosti pachatele z důvodu omluvitelného omylu vyžadují se, jde-li, jako v souzeném případě, o čin spáchaný obsahem tiskopisu, kromě předpokladu uvedeného v § 6, odst. 2 b) zák. č. 108/1933 Sb. z. a n. ještě předpoklady vytčené v odst. 3, a to, aby buď bylo uvádění nebo sdělování skutečností, o jaké jde, ve veřejném zájmu, nebo aby tohoto uvádění nebo sdělování bylo potřebí k obhájení oprávněného důležitého zájmu soukromého.
Z tohoto znění zákona vysvítá, že v prvém případě stačí ovšem objektivní existence zájmu veřejného, při čemž arciť ve veřejném zájmu musí býti nejen, by urážlivá skutečnost byla uvedena (sdělena), nýbrž i, by způsob, jak se to stalo, nevybočil z mezí veřejného zájmu (rozh. č. 4971 Sb. n. s.). Že uveřejněni souzeného článku bylo ve veřejném zájmu, nebylo nikým tvrzeno a ani by se to tvrditi nedalo, bylo-li řízení proti V. M. v době uveřejnění jíž dávno zastaveno.
Pokud však jde o soukromý zájem obžalovaného — záležející prý v souzeném případě v tom, aby byla ve příčině domnělé křivdy, způsobené zastřelením P. C. zjednána náprava, — nestačila by ani případná jsoucnost oprávněného důležitého zájmu, nýbrž vyžaduje se k beztrestností pachatele najmě nutnost (potřeba) uvádění nebo sdělování skutečností, o jaké jde, k obhájení tohoto zájmu. Vyžaduje se proto, aby uvedení nebo sdělení skutečností bylo v konkrétním případě skutečným prostředkem k hájení oprávněného důležitého zájmu soukromého, aby tento účel byl pojat do úmyslu pachatelova a aby činností takové bylo též k dosažení onoho účelu potřebí (zpráva výboru úst. práv., tisk 2268 poslanecké sněmovny z roku 1933, str. 28).
Rozsudek po této stránce zjišťuje jen, že obžalovaný A. C., děd a poručník zastřeleného P. C.„ nebyl o výsledku trestního řízení proti M. ani úředně, ani mimoúředně uvědomen. Neprávem dospěl tu soud k úsudku, že obžalovaného již tato okolnost přinutila zvoliti cestu tisku, aby zjednal nápravu; mohlť si obžalovaný jako soukromý účastník takové sdělení, po případě nahlédnutí do spisů vyžádati a sám netvrdí, že by mu byl takový postup nějak znemožněn. Ostatně nebylo ani slovem naznačeno, jak mohl obžalovaný z uveřejnění stíhaného článku očekávali nápravu domnělé křivdy. Přikročil-li obžalovaný přes to bez jiného pokusu k uveřejnění urážlivého článku, nemůže býti řeči o tom, že se tak stalo za tím účelem, aby hájil uvedený zájem, natož že uveřejnění bylo k obhájení tvrzeného zájmu potřebí.
Jelikož oprošťující výrok u obžalovaného S. se zřejmě zakládá na ustanovení § 6, odst. 5 cit. zák., je zjevno, že nalézací soud u obou obžalovaných zatížil rozsudek zmatkem podle § 281, čís. 9 b) tr. ř. když, vycházeje z nesprávného právního výkladu ustanovení odst. 3 § 6 zákona čís. 108/1933 Sb. z. a n., vynesl rozsudek zprošťující.
Jelikož při činech spáchaných obsahem tiskopisu, jak již uvedeno, důkaz omluvitelného omylu sám o sobě k beztrestností nestačí a pachatel zůstává trestným., i když se mu takovýto důkaz podaří, není-li splněn předpoklad odst. 3 § 6 zák. čís. 108/1933 Sb. z. a n., bylo již z tohoto důvodu vyhověti zmateční stížnosti státního zastupitelství, aniž bylo třeba zabývati se jejími dalšími vývody, vytýkajícími rozsudku ještě s hlediska zmatku podle § 281, čís. 9 b) tr. ř., že neprávem dospěl k závěru, že se obžalovanému podařil důkaz omluvitelného omylu. U vyhovění zmateční stížnosti státního zastupitelství bylo zrušiti rozsudek ve výroku zprošťujícími oba obžalované a důsledkem toho i výroku o trestu a výroky s tím souvisící.
Jelikož nalézací soud způsobem postačujícím zjistil podstatný obsah inkriminovaného článku, v němž je finanční respicient V. M. nazýván zločincem, který zastřelil P. C. jako psa, bezvěrcem, který bere život nevinnému mladému chlapci, a v němž se mu vytýká., že je dále ve službě, a jelikož i další rozsudková zjištění postačují, podrobil nejvyšší jako zrušovací soud vytýkaná sdělení článku přezkoumání po stránce právní a dospěl k názoru, že jde o sdělování skutečností, které se vztahovaly na výkon úředního povolání jmenovaného finančního respicienta a které by ho mohly vydati v opovržení neb snížiti v obecném mínění. Na tom nic nemění tvrzená okolnost, že polské slovo »zloczynec« neznačí osobu spáchavší zločin, kdyžtě se přece jenom tímto výrazem označuje osoba působící křivdu, zvláště když se uvedená sdělení posuzují v souvislosti s výrokem, jímž byli obžalovaní uznáni pravoplatně vinnými. I když nelze tvrditi, že obžalovaný A. C. věděl, že skutečnosti, které dal uveřejniti tiskem, jsou nepravdivé, ježto byl, jak nalézací soud zjišťuje, nesprávně informován třetími osobami, a i když následkem toho není dána skutková podstata přečinu utrhání na cti podle § 3 zák. č. 108/1933 Sb. z. a n., nutno jednání obžalovaného A. C. podřadí pod skutkovou podstatu přečinu pomluvy podle § 2 cit. zák., a to nejen po stránce objektivní, nýbrž i po stránce subjektivní, jelikož z obsahu článku v jeho celistvosti, jakož i z použitých výrazů vyplývá závěr, že jmenovaný obžalovaný věděl, že jeho projev je způsobilý vydati M. v opovržení a snížiti v obecném mínění.
Z rozsudkových zjištění plyne dále, že obžalovaný R. S., který je odpovědným redaktorem časopisu »N. K.«, závadný článek nečetl, nepsal a do tisku nedal. Jelikož však jmenovaný obžalovaný ani netvrdí, že by byl nemohl dostáti své povinnosti dbáti o to, aby nebyly otištěny projevy urážlivého obsahu, jakým je inkriminováný článek, ačkoli při užití povinné pozornosti by k uveřejnění článku nebylo došlo, je zřejmo, že porušil povinnou péči, uloženou mu zákonem. Jelikož, jak dále nalézací soud zjistil, bylo s rozšiřováním časopisu již započato a obsah závadného článku i v dalších a shora uvedených částech tvoří skutkovou podstatu přečinu podle § 2 zák. čís. 108/1933 Sb. z. a n., dopustil se obžalovaný R. S. přestupku opominutí povinné péče podle § 4 zák. čís. 124/1924 Sb. z. a n. ve znění vyhlášky ministerstva spravedlnosti ze dne 7. července 1933, čís. 145 Sb. z. a n.

Citace:

čís. 5704. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1937, svazek/ročník 18, s. 424-427.