Čís. 15451.


K § 20 zák. čís. 154/34 Sb. z. a n.
Předpis § 20, první odstavec zák. čís. 154/34 Sb. z. a n. vyžaduje, aby zaměstnavatel skutečně obdržel oznámení o úrazu nebo nemoci zaměstnance; nestačí, že oznámení bylo zaměstnancem zaměstnavateli odesláno.

(Rozh. ze dne 1. října 1936, Rv I 975/36.)
Žalobce tvrdě, že byl žalovaným bezdůvodně propuštěn dne 30. března 1935, ač mu příslušela čtvrtletní šestinedělní výpověď, domáhá se na žalovaném mimo jiné i náhrady platu za dobu odpovídající skončeni služebního poměru řádnou výpovědí. Proti žalobě namítl žalovaný, že služební poměr se žalobcem byl rozvázán důvodně, poněvadž ten, ač dne 26. března 1935 vyzván, by podal zprávu o svém zdravotním stavu, tak neučinil. Prvý soud žalobu zamítl. Odvolací soud uznal v této části podle žaloby vzav za prokázáno, že na výzvu žalovaného odpověděla žalovanému Marie T. jménem žalobcovým, že nemoc žalobcova potrvá ještě asi 6 dní.
Nejvyšší soud zrušiv rozsudek odvolacího soudu uložil odvolacímu soudu nové jednání a rozhodnutí.
Důvody:
K tomu, aby zaměstnanec vyhověl oznamovací povinnosti uložené mu v § 20, odst. 1 zák. čís. 154/34, nestačí, že zaměstnanec oznámení zaměstnavateli odeslal, nýbrž se vyžaduje, aby zaměstnavatel oznámení skutečně obdržel. Oznámení zaměstnancovo zaměstnavateli má pro tohoto značný význam, uváží-li se zejména, že zaměstnavatel v případě delší nepřítomnosti zaměstnancovy musí včas zaříditi, aby chod podniku netrpěl nepřítomností zaměstnancovou. Nevyhovění oznamovací povinnosti ve lhůtě stanovené v § 34 čís. 4 zák. čís. 154/34 oprávňuje dále zaměstnavatele, aby propustil předčasně zaměstnance. Oznamovací povinnost je tudíž uložena zaměstnanci v § 20, odst. 1 v zájmu zaměstnavatelově a jest proto na zaměstnanci, aby prokázal, že jeho oznámení, že mu brání ve výkonu služby nemoc nebo úraz, zaměstnavatele skutečně došlo. V souzené věci však bylo odvolacím soudem zjištěno jen, že Marie T. jménem žalobce psala žalovanému, že nemoc potrvá ještě asi 5 nebo 6 dní, nebylo však zjištěno, zda tato zpráva žalovaného skutečně došla. Bude proto i v tomto směru řízení doplniti (§ 182 c. ř. s.).
Citace:
č. 15451. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 892-893.