NPD documents search: Váž. tr., 20 (1938)

Č
ís. 4535.

Vědomí protiprávnosti jednání po rozumu § 93 tr. zák. tu není, považoval-li pachatel zadrženého bezelstně za nebezpečného; tuto nebezpečnost nemusel spatřovali v trvalých vlastnostech zadrženého, nýbrž mohl ji shledati i ve způsobu, jak se zadržený v rozhodné době choval, najmě v tom, že podnikal protiprávní útok na statky zákonem chráněné, i na jmění (pokusil se svémocně s opomenutím vrchnosti — § 19 obč. zák. — odnésti věci, o nichž se pachatel domníval, že jsou jeho).
(Rozh. ze dne 17. listopadu 1932, Zm I 307/32.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném zasedání zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Písku ze dne 7. března 1932, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem veřejného násilí neoprávněným omezováním osobní svobody podle § 931 tr. zák., zrušil napadený rozsudek jako zmatečný a věc vrátil soudu prvé stolice, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Ve vývodech zmateční stížnosti, že obžalovaný chtěl jen odvrátili násilné a svémocné odnesení svářecího přístroje, který byl jeho majetkem, a že uzamčení dílny bylo k dosažení tohoto účelu nejvhodnějším prostředkem, dále, že ihned poslal L-e pro četníky a že několikráte prohlásil, jak dosvědčili svědkové P. a S., žé K-a a T-a kdykoliv z dílny propustí, jakmile zanechají věci, které odnášeli, lze spatřovali uplatňování nejen právního omylu při řešení otázky subjektivní viny (čís. 9 a) § 281 tr. ř.), nýbrž i neúplnosti rozsudku (čís. 5 § 281 tr. ř.), spočívající v tom, že si soud nevšiml obhajoby obžalovaného, potvrzené ostatně i svědky P-em a S-ým, že obžalovaný poslal učně L-e pro četnictvo, pak údaje svědka P-a, že obžalovaný po celou dobu trval na tom, že K-a a Ť-a pustí, zanechají-li tam věci, které jsou jeho majetkem, jakož i údaje svědka ,S-ého, že obžalovaný několikráte řekl K-ovi, že má cestu volnou, zanechá-li tam ony věci, a že Ť-a ihned pustil, když Ť. položil věci, jež držel. Tyto výsledky řízení nevystihl a nezhodnotil nalézací soud patrně proto, že neměl na zřeteli podstatný znak zločinu podle § 93 tr. zák., že si pachatel musí býti vědom protiprávnosti svého jednání a že tohoto vědomí tu není, považoval-li člověka, kterého zadržel, bezelstně za nebezpečného, při čemž nebezpečnost nemusí býti spatřována v trvalých vlastnostech, nýbrž může býti shledána i ve způsobu, jak se dotyčná osoba v rozhodné době chovala, najmě v tom, že podnikala protiprávní útok na statky zákonem chráněné, třebas na jmění (rozh. sb. n. s. čís. 2015, 2490, 2690). Uvěznil-li tedy obžalovaný Václava K-a a Josefa T-a jen proto, že se mu to jevilo býti nutným obranným prostředkem k odvrácení svémocně a s opominutím vrchnosti (§ 19 obč. zák.) předsevzatého pokusu odnésti věci, o nichž se obžalovaný domníval, že jsou jeho, a nepřekročil-li při tom hranice nezbytné k dosažení tohoto účelu, nešlo o neoprávněné omezování svobody lidí, jak je má na mysli § 93 tr. zák. Zmateční stížnosti bylo tudíž podle § 5 zák. čís. 3/1878 ř. zák. za souhlasu generálního prokurátora ihned při neveřejné poradě vyhověti, napadený rozsudek zrušiti a věc vrátiti první stolici k novému projednání a rozhodnutí. Na nalézacím soudu'bude, by náležitě zhodnotil všecky výsledky průvodního řízení, důležité z právních zásad tu vyslovených, najmě i ony výsledky neprávem pominuté, a by podle toho vynesl nový rozsudek.

Citace:

č. 4535. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1933, svazek/ročník 14, s. 319-320.