NPD documents search: Váž. tr., 9 (1927)

Čís. 3022.

Do osvobozujícího rozsudku může podati zmateční stížnost jen státní zástupce (soukromý obžalobce); osvobozujícím jest i rozsudek, jímž uznáno, že jsou tu okolnosti, jimiž trestnost činu se ruší nebo stihání jest vyloučeno z jiných důvodů než z těch, jež jsou uvedeny v § 259 čís. 1 a 2 tr. ř. (na př. z důvodu promlčení).
Ve prospěch obžalovaného lze podati zmateční stížnost jen do odsuzujícího rozsudku.
(Rozh. ze dne 22. prosince 1927, Zm II 463/27.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl v neveřejném zasedání stížnost obžalovaného do usnesení krajského soudu v Moravské Ostravě ze dne 22. listopadu 1927, jimž byla jeho zmateční stížnost do rozsudku téhož soudu ze dne 11. října 1927 podle § 1 čís. 1 zákona ze dne 31. prosince 1877, čís. 3 ř. zák. na rok 1878 odmítnuta.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením byla odmítnuta zmateční stížnost opovězená obžalovaným do osvobozujícího rozsudku — správně pouze do výroku obsaženého v prvém odstavci rozsudku — z toho důvodu, že opověď byla podána osobou, jež není oprávněna ke zmateční stížnosti, ježto do osvobozujícího rozsudku může zmateční stížnost podati toliko státní zástupce nebo v případě soukromé obžaloby soukromý obžalobce. Vývody stížnosti nejsou s to, by vyvrátily správnost tohoto důvodu, a jsou v základě pochybeny, neuvědomujíce si rozdíl mezi rozsudkem osvobozujícím a odsuzujícím a nerozeznávajíce náležitě mezi výrokem rozsudku a jeho důvody. Otázku, zda jest rozsudek osvobozujícím či odsuzujícím, lze posuzovati jedině podle nálezu soudu o vině (§ 270 čís. 4 tr. ř.) a nikoli podle obsahu rozhodovacích důvodů. V tomto případě není pochybnosti o tom, že výrokem rozsudku byl obžalovaný podle § 259 čís. 3 tr. ř. sproštěn z obžaloby také ve příčině zločinu spoluviny na krádeži podle §§ 5, 171, 176 II. c) tr. zák. Jde tedy o rozsudek osvobozující, neboť rozsudek jest osvobozujícím nejen tehdy, když soud nalezne, že není prokázáno, že obžalovaný spáchal čin za vinu mu kladený, nýbrž i tehdy, když soud nalezne, že jsou tu okolnosti, jimiž se trestnost činu ruší nebo stíhání jest vyloučeno z jiných důvodů než z těch, jež jsou uvedeny v 259 čís. 1 a 2 tr. ř., tedy na př. i z důvodu promlčení. Do osvobozujícího rozsudku může však býti podána zmateční stížnost podle jasného ustanovení § 281 odstavce prvního tr. ř. jen v neprospěch obžalovaného, kdežto stížnost sama tvrdí, že zmateční stížnost byla ohlášena k jeho prospěchu, což právě dosud platný zákon vylučuje, neboť ve prospěch obžalovaného může býti zmateční stížnost podána jen do rozsudku odsuzujícího (Storch: Řízení trestní, str. 477). Napadené usnesení jest tudíž správné a stížnosti proti němu nebylo lze vyhověti.

Citace:

č. 2953. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9, s. 804-804.