Čís. 1380.


V tom, že podnikatel nadále pracoval v provozovně neschválené příslušným úřadem, a že kupitelům provozovny zamlčel její neschválení, jest spatřovati zavinění jeho na úrazu, jenž vzešel z vadného zařízení dílny.
Příčinná souvislost mezi zaviněním (§ 335 tr. zák.) a smrtelným výsledkem není přerušena tím, že působili také jiní činitelé, již měli v zápětí smrtelný výsledek.

(Rozh. ze dne 24. listopadu 1923, Kr I 1239/22.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. října 1922, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným přečinem §u 335 tr. zák. Důvody:
Nalézací soud vzal na základě obhajoby obžalovaného o výpovědi spolužalovaných za prokázáno, že stěžovatel chtěl svým výrokem, že dílna je schválena a není schválena, spoluobžalované jako kupitele dílny uvésti v omyl a chtěl je utvrditi v domněnce, že dílna je schválena a že se jedná snad jen o nějakou maličkost, stran které jest podán rekurs, Dále vzal soud na základě spisů okresní politické správy za jisto, že dílna příslušným předpisům neodpovídala, že výměrem okresní politické správy ze dne 18. února 1921 byl obžalovaný vyrozuměn, že schválení uzenářské dílny se odpírá, poněvadž v žádném směru neodpovídá příslušným předpisům, že však obžalovaný přes to v ní svou živnost dále provozoval, žádných ochranných opatření neprovedl a spokojil se tím, že podal do výměru okresní politické správy odvolání k zemské politické správě, pracoval však v dílně dál a dokonce postavil do ní, ač byla přeplněna, ještě jeden stroj, který tam vůbec nepatřil. Když za těchto okolnosti obžalovaný dle vlastního udání kupujícím sdělil pouze, že dílna je schválena a není schválena, a když jim zejména zamlčel existenci a obsah hořejšího zamítavého výměru okresní politické správy, je plně oprávněn závěr soudu, že v tom spatřovati dlužno zavinění obžalovaného a dlužno odpor stížnosti proti tomu odmítnouti jako nepřípustné brojení proti přesvědčení soudcovskému. Oznámil-li obžalovaný kupujícím jen, že podal proti zamítavému usnesení rekurs, nestačilo to, poněvadž povinností jeho bylo, by kupující nepokrytě a dle pravdy o všem informoval a zejména jim sdělil, na kterých podmínkách bylo schválení dílny učiněno závislým. Neučinil-li tak, padá mu k vině opomenutí, o němž nejen již dle jeho přirozených, pro každého snadno poznatelných následků a podle svého povolání, ale jmenovitě dle pokynů, administrativním úřadem mu daným, nejen mohl, nýbrž musil nahlédnouti, že je způsobilé přivoditi nebezpečí, v §u 335 tr. zák. uvedená. Za tohoto stavu věci nemůže obžalovaného ospravedlniti, že se kupující sami nepřesvědčili u politické správy, jaké má námitky proti dílně, zvláště když dle zjištění rozsudku obžalovaný utvrdil je v domněnce, že dílna je schválena a že se jedná jen o nějakou maličkost, stran které jest podán rekurs, a když kupující v této domněnce mohli býti tím více upevněni okolností, že obžalovaný v dílně živnost provozoval. Není proto opodstatněn ani důvod zmatečnosti čís. 5 ani 9 a) §u 281 tr. ř. Důvod zmatečnosti č. 4 §u 281 tr. ř. spatřuje stížnost v zamítnutí obhájcova návrhu, by opatřen byl chorobopis o poranění učně Eduarda R-a a slyšen byl jako svědek ošetřující ho lékař Dr. H. o okolnosti, že Ř. nebyl by zemřel, kdyby si byl dal nohu amputovati. Právem však zamítl soud důkaz tento pro nerozhodnost. V příčinné souvislosti s určitým výsledkem jest činění neb opomenutí tehdy, když vyvolalo i jen tu neb onu z podmínek výsledku. V tomto případě spočívá příčinná souvislost v tom, že by výsledek, t. j. poranění a následující na to smrt u hocha nebyla nastala, kdyby se nebylo sběhlo ono zavinění obžalovaného. On to byl, jenž přivodil jednu a to hlavní z podmínek smrtelného výsledku. Jestli spolupůsobili také ještě jiní činitelé, kteří v zápětí měli. že poranění skončilo smrtí, nepřerušuje to příčinné souvislosti mezi zaviněním obžalovaného a tímto výsledkem. Stížnost přehlíží, že § 134 tr. zák., pokud jde o otázku příčinnosti stanoví pro celý obor trestního práva platnou zásadu, že příčiny mezitím se sběhnuvší, dlužno přičítati pachateli k tíži i tehdy, nebyly-li jím chtěny, a dlužno-li na ně vůči němu pohlížeti jen jako na náhodu. I kdyby proto správným bylo tvrzení stížnosti, že smrtelnému výsledku by se bylo předešlo amputací nohy, nemohlo by to přece obžalovaného vzhledem k tomu, co řečeno, ospravedlniti, poněvadž i za tohoto předpokladu byla zaviněním jeho vyvolána jedna z příčin smrtelného výsledku.
Citace:
č. 1380. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 534-536.