NPD documents search: Boh. adm., 19 (1937)

Č. 14015.

Samospráva obecní: Úřad, rozhodující o odvolání poplatníka z usnesení obecního zastupitelstva obce na Slovensku, aby byl zahájen proti třetí osobě civilní spor na ochranu obecního majetku, má jen posouditi, nejde-li o spor neúčelný, který zřejmé poškozuje poplatnické zájmy.
(Nález ze 14. prosince 1937 č. 7032/35-4.)
Věc: Koloman V. v Liptovském Hrádku proti rozh. zem. úřadu v Bratislavě z 23. října 1935 o zahájení sporu obcí.
Výrok: Stížnost se zamítá.
Důvody: Obecní zastupitelstvo v Liptovském Hrádku usneslo se ve schůzi 8. února 1932 pověřiti obecního starostu, aby podal žalobu na Kolomana V. o knihovní vklad práva vlastnického na spornou část parcely pro obec a o postoupení její v užívání. Okr. úřad v Liptovském Hrádku k odvolání Kolomana V. usnesení to zrušil a zahájení sporu nepovolil. K odvolání obce Liptovského Hrádku zem. úřad v Bratislavě výměrem z 23. října 1935 potvrdil usnesení obecního zastupitelstva. V důvodech uvedl: V daném případě se jedná o části pozemků, které byly podle přesvědčení obecního zastupitelstva z obecní veřejné cesty třetí osobou neprávem přivlastněny. O tom, že posouzení vlastnického práva těchto částic pozemkových jest otázkou práva soukromého, jejíž řešení patří do oboru působnosti civilních soudů, nemůže býti pochybnosti. Hledíc k tomu, že podle § 21 zákona č. 329/1921 Sb. celý majetek obce má býti nezkráceně zachován, správně učinilo obecní zastupitelstvo, pověřilo-li starostu zahájením civilního sporu proti Kolomanu V., t. j. odhodlalo-li se použíti jediné možného prostředku k hájení vlastnického práva obce. Vždyť, kdyby tak nebylo obecní zastupitelstvo učinilo, byl by musil okr. úřad podle § 115 zák. čl. XXII:1886, resp. § 5 zákona č. 125/1927 Sb. a § 2 vlád. nař. č. 96/1928 Sb. z moci úřední se postarati o právní zastupování obce za účelem zahájení sporu v zájmu hájení jejího vlastnického práva co do oněch pozemkových částic. Ale nehledíc k tomu, hájení domnělých práv pořadem práva tvoří výlučně autonomní právo obce; v tom nemůže jí býti odpůrcem cestou odvolání před úřady správními bráněno, a to ani tehdy ne, je-li odpůrce současně i poplatníkem obce.
O stížnosti uvážil nss:
St-l, broje proti výroku žal. úřadu, že uplatňování práv obce po- řadem práva je výlučným autonomním právem obce, v němž nemůže jí bránit i odpůrce v instančním pořadí správním, ani když je současně poplatníkem obce, namítá, že:
a) uplatňování domnělých práv obce sporem vůči třetím osobám není jejím autonomním právem ve smyslu § 21 zák. čl. XXII:1886, i že
b) nepřiznání odvolacího práva poplatníka odporuje ustanovení § 25 cit. zák. článku. Ad a). Podle § 21 zák. čl. XXII:1886 rozhoduje obec o svých vnitřních záležitostech. Vnitřní záležitostí v nejvlastnějším toho slova smyslu je záležitost majetku obecního a jeho hájení v plném rozsahu, tedy i hájení jeho proti třetím osobám před soudem civilním sporem.
Ad b). Nesprávný je však názor, že odpůrce, ani když je poplatníkem obce, nemůže obci v této obraně brániti v pořadu instancí správních. Podle § 25 zák. čl. XXII:1886 mají poplatníci obce právo naříkati usnesení obce ve vlastních majetkových záležitostech, pokud usnesení ta mohou se dotýkati jejich poplatnických zájmů (Boh. A 12785/37). Toto právo nemůže frustrovati nahodilá okolnost, že poplatník jest osobou, proti níž jako odpůrci chce se obec domáhati ochrany obecního majetku.
Názor žal. úřadu je tedy nesprávný. Než úřad nevyvodil z něho žádných důsledků, nýbrž přezkoumával rozhodnutí nižších stolic věcně, takže st-li nevznikla po této stránce žádná procesní újma.
Stížnost vytýká jako vadu řízení, že žal. úřad nezjistil skutkového podkladu pro své rozhodnutí, zejména v tom směru, zabral-li st-l skutečně majetek obecní.
Po názoru soudu není věcí úřadů odvolacích, rozhodujících o odvolání poplatníka na usnesení obecního zastupitelstva, zahájili vůči třetí osobě civilní spor na ochranu majetku obecního, aby zkoumaly podrobně podstatu sporu a zjišťovaly skutkové okolnosti pro rozhodnutí v civilním sporu právně relevantní. Jejich úkolem je toliko posouditi, neběží-li o spor zřejmě neúčelný, ať již proto, že je na první pohled beznadějný, nebo že podstata sporu zřejmě je neúměrná možným nákladům procesním, nebo z jiných snad důvodů, svědčících zřejmému poškození zájmů poplatnických.
Není proto vadou řízení, že žal. úřad nekonal šetření o vlastnictví sporných pozemků, ježto běží o okolnost relevantní až pro spor samý.
V řízení správním tvrdil st-l, že věc byla ,v pořadu správním i soud- ním již vyřešena, poukazoval v té příčině na usnesení ns č. R III 396/1931, rozhodnutí býv. okr. úřadu v Liptovském Hrádku č. 552/27 a župního úřadu č. 10541/27, podle nichž je prý mimo spor, že st-l na sporném pozemku zřídil na základě stavebního povolení plot, a zaujal i stanovisko k vyjádření, jež si obec vyžádala od advokáta Dra K.
Z dějové části nař. rozhodnutí je patrno, že žal. úřad, tvoře si úsudek o účelnosti sporu, všechny ony akty vzal v úvahu.
Podle cit. dobrozdání právního poradce obce je spor se strany obce odůvodněný; st-lem dovolané pak akty nijak nedosvědčují, že by spor byl zřejmě bezúčelný, neboť z aktů stavebních nic neplyne pro spornou otázku vlastnictví k zastavenému pozemku, naopak župní úřad odkázal obec na pořad práva, právě tak jako ns, který ve svém usnesení č. j. R III 396/1931 vyslovil, že obec v nesporném řízení o zakládání pozemnoknižních vložek nemůže uplatňovati vlastnické nároky proti dosavadnímu stavu sporných parcel. Potvrdíl-li žal. úřad za tohoto stavu usnesení obecního zastupitelstva, zahájiti spor se st-lem, neshledav, že by vedení sporu bylo zřejmě nedůvodné, nemohl nss uznati, že by závěr ten nebyl dostatečně podložen nebo byl jinak vadný, ani že by odporoval zákonu.

Citace:

Č. 14015. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19, s. 1132-1134.