NPD documents search: Váž. tr., 11 (1929)

Čís. 3500.

Telegrafy (zákon ze dne 20. prosince 1923, čís. 9 sb. z. a n. z roku 1924).
»Zařízením« jest nejen i zařízení neúplné a provozu zatím neschopné, nýbrž i pouhá součástka zařízení.
S hlediska § 24 zákona je třeba povolení k přechovávání, nestačí pouhá přihláška (podání žádosti); omyl v tomto směru jest omylem právním (§ 233 tr. zák.).
(Rozh. ze dne 29. května 1929, Zm I 617/28.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku zemského trestního soudu v Praze ze dne 11. září 1928, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem podle § 24 zákona ze dne 20. prosince 1923, čís. 9 sb. z. a n. z roku 1924.
Důvody:
Zmateční stížnost uplatňuje důvod zmatečnosti podle § 281 čís. 9 — zřejmě a) — tr. ř. proto, že radiotelefonní zařízení, jež převzal obžalovaný někdy v květnu 1927, bylo naprosto nezpůsobilé, chyběly mu podstatné součástky, takže zvuk vůbec nepřenášelo, následkem čehož je hned druhý den vrátil trafikantce Anně N-ové, od níž je převzal. Výtka tato, že nelze nezpůsobilým a vadným zařízením radiotelefonním spáchati přečin přechovávání takového zařízení, vyvrácena jest správně již nalézacím soudem poukazem na doslov zákona, že žádné radiotelefonní zařízení není dovoleno přechovávat bez povolení; stačí poukázati na stálou praxi nejvyššího soudu, jak se jeví v četných jeho rozhodnutích (na př. čís. 1809, 1834, 2318, 2474, 2814, 2829, 2997 Sb. n. s.), jež nejen neúplné a provozu zatím neschopné zařízení, nýbrž i pouhé součástky zařízení staví pod trestní ochranu zákona před přechováváním bez povolení. Nepochybil proto soud, nevyhověv návrhu obžalovaného na výslech oné trafikantky (§ 281 čís. 4 tr. ř.). I další námitku zmateční stížnosti, spadající pod důvod zmatečnosti podle čís. 9 a) § 281 tr. ř., že si obžalovaný podal žádost za koncesi k držení radiotelefonního zařízení a že na základě této žádosti, na jejíž vyřízení marně čekal, zakoupil si později schopné radiotelefonické zařízení, vyvrátil již nalézací soud správným úsudkem, že podle doslovu zákona jest třeba povolení k přechovávání stanice a nestačí pouhá přihláška. Též v tomto směru jest praxe nejvyššího soudu stálá, poukazujíc na př. v rozhodnutí uveřejněném ve Sb. n. s. č. 2928 na doslov (»bez povolení«) a smysl § 24 odst. prvý zák. čís. 9/1924 Sb. z. a n., z něhož určitě vyplývá, že teprve daným povolením nabývá jednotlivec oprávnění k tomu, by beztrestně předsebral činnosti tam uvedené s radiotelegrafním nebo s radiotelefonním zařízením, mezi jiným je též beztrestně přechovával. Povolení to jest ryze osobní (§ 1 zák.) a podle §§ 6 a 7 a 19 zák. vázáno na přesně zákonem vytčené náležitosti, přes které, i když všechny byly prokázány, může býti bez udání důvodů odepřeno (§ 9 zák.), po případě povolení již dané bez udání důvodů odvoláno (§ 22 e) zák.). Z těchto předpisů jest nepochybně patrno, že jen daným povolením k přechovávání takových zařízení dosahuje se patrnosti, jak zákon má ji na zřeteli a nelze proto ani poukazem na účel zákona směřující k patrnosti o tom, kdo má taková zařízení, dojíti proti výslovnému ustanovení zákona, vyžadujícímu povolení, k výkladu zmateční stížnosti, že již podáním žádosti jest zákonnému důvodu vyhověno a že padl podklad provinění obžalovaného. Pokud v této souvislosti vzpomíná zmateční stížnost i neúplnosti rozsudku, tu, má-li snad podle dalšího obsahu na zřeteli nutnost zjištění důvodu, proč nedošlo k vydání koncesní listiny (pro nezaplacení kolků a poplatku rozhlasového), správně nalézací soud okolnosti ty v rozsudku nerozvádí, neboť při striktním zákonném požadavku, by bylo povolení dáno, jest pro trestnost přechovávání nerozhodné, proč povolení dáno nebylo. Obžalovaného nemůže omlouvati ani nevědomost o tom, jaké další podmínky se vyžadují k přihlášce radiotelefonního zařízení, na niž v dalších svých vývodech poukazuje, když ani řádně doložená přihláška nemohla by obžalovaného před daným povolením zodpovědnosti za přechovávání sprostiti a omyl v tom, zda stačí již přihláška, je omylem právním ve smyslu § 233 tr. zák., jenž záleží v neznalosti právního předpisu, že je třeba k přechovávání radiotelefonního zařízení povolení. Takový omyl však podle onoho ustanovení zákona neomlouvá. V těchto námitkách bezdůvodnou, v číselně uvedeném důvodu zmatečnosti podle § 281 čís. 10 tr. ř. však neprovedenou zmateční stížnost sluší proto zavrhnouti.

Citace:

Čís. 3500.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1930, svazek/ročník 11, s. 335-336.