NPD documents search: Váž. civ., 13 (1931), sv. 1

Čís. 14551.

Žaloba podle § 523 obč. zák. přísluší vlastníku proti každému rušiteli; nezáleží na tom, že rušitel jednal v zastoupení a zájmu třetího na základě jím domněle vydrženého práva.
(Rozh. ze dne 20. září 1935, Rv I 2057/33.)
Proti žalobě podle § 523 obč. zák. domáhající se uznání, že žalovaným nepřísluší služebnost cesty po pozemcích žalobců namítli spolužalovaní Rudolf a František K-ovi, že si neosobovali této služebnosti, poněvadž po pozemcích žalobců jezdili z příkazu žalované Marie K-ové, jež ostatně služebnost cesty na pozemcích těch vydržela. Prvý soud nevyhověl žalobě, pokud směřovala proti žalovaným Rudolfu a Františku K-ovým, jinak jí vyhověl, vzav za prokázáno, že Marie K-ová tvrzenou služebnost nevydržela. Důvody: Žalovaní popřeli, že by si byly kdy služebnost nějakou osobovali a tvrdili, že, pokud přejeli, přejeli z příkazu své matky a pro její prospěch. Již z pojmu služebnosti, která má sloužiti jen určitému objektu a nikoliv osobě, dá se usuzovati, že žalovaní tito neměli úmyslu nabýti služebnosti. Žalovaní sice po pozemcích přejeli, ale žaloba sama tvrdí, že byla to jen žalovaná Marie K-ová, která prohlásila při konání obecní komise, že se vždy tak jezdilo. Spolužalovaní neprojevili, že by si služebnost kdy byly osobovali a proto není žaloba proti nim odůvodněna. Nemůže proti nim býti rozhodnuto, že jim přísluší služebnost, když si ji nikdy neosobovali a žalobci sami to netvrdili. Odvolací soud uznal podle žaloby i proti Rudolfu a Františku K. Důvody: Žalobou zápůrčí může býti stihán i ten, kdo vlastnictví druhého rušil určitým neoprávněným způsobem, sobě však z toho neosobuje práva služebnosti. Naproti tomu může býti žalován také ten, kdo sám do vlastnictví druhého nezasáhl, avšak protiprávní zásah osoby třetí schvaluje, když dle poměrů, ve kterém jest k této třetí osobě, dlužno za to míti, že si tento její zásah na vlastní držbu počítá (viz rozh. čís. 3474 sb. z. a n.). Tak tomu jest v daném případě. Žalovaní František a Rudolf K-ovi, synové žalované Marie K-ové, sami udávají, že si služebnost chůze a jízdy přes pozemky neosobují a pakliže přes tyto pozemky přejeli, učinili tak pouze z příkazu prvžalované Marie K-ové, která služebnost jízdy si právem osobuje, poněvadž ji vydržela. Přiznávají tím, že jízdu podnikli k příkazu své matky, která si služebnost tuto osobuje, že tudíž zásah podnikli pro osobu, která si zásah jejich na vlastní držbu počítá. Osobovali si proto tuto služebnost pro Marii K-ovou a zasáhli, ježto Marii K-ové služebnost jízdy nepřísluší, bezprávně do vlastnických práv žalobců k pozemkům čís. kat....
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Žalobcové jako vlastníci pozemku brání se proti dovolatelům žalobou negatorní proto, že tito si osobují služebnost přejížděti trakařem přes pozemek ten. Žaloba taková přísluší vlastníku proti každému takovému rušiteli bez rozdílu, zda zásah do vlastnictví podniká pro sebe ve vlastním zájmu, či zda jedná v zastoupení někoho třetího a v zájmu jeho. Dovolatelé namítali společně se žalovanou Marií K., že tato nabyla tvrzeného práva vydržením a navrhli také zamítnutí žaloby. Ve skutečnosti, že na základě tohoto domnělého práva rušební čin skutečně vykonali, jest osobování si služebnosti, jak je ustanovení § 523 obč. zák. předpokládá a nesejde na tom, že dovolatelé proti této skutečnosti něco opačného prohlašují. Se zřetelem na toto stanovisko dovolatelů je odůvodněna obava, že by i nadále z příkazu matčina neb v jejím zájmu tvrzenou služebnost vykonávali.

Citace:

Čís. 14551.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 623-624.