NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 1

Čís. 2434.

Nárok na náhradu škody dle §u 932 obč. zák. předpokládá zavinění zcizitele dle 30. hlavy obč. zák.
(Rozh. ze dne 27. března 1923, Rv I 1550/22.)
Žalobce prodal a odevzdal žalovanému dne 23. června 1921 opotřebované motorové kolo za 8 000 Kč, na něž žalovaný splatil 3 500 Kč. Proti žalobě o zaplacení zbytku kupní ceny namítl žalovaný, že kolo má o 2 500 KČ menší cenu pro skrytou vadu, že vynaložil na opravu 1118 Kč
80 h a navrhoval, by o tyto položky byla požadovaná kupní cena snížena. Procesní soud prvé stolice vzal v počet menší cenu kola o 1 500 Kč, již odrazil od zažalovaného peníze, nepřiznal však žalovanému srážku za náklady na opravu kola, ježto nebylo prokázáno zavinění žalobcovo. Odvolací soud k odvolání žalovaného rozsudek potvrdil.
Důvody: Dle §u 932, nový doslov, obč. zák. přicházejí při správě kromě práva na zrušení smlouvy a vrácení plnění v úvahu: 1. nárok na doplněk nebo opravu, 2. nárok na slevu a 3. nárok na náhradu
škody. Zde přichází v úvahu nárok na slevu, ježto žalovaný snaží se dovoditi, že i náklady na opravu souvisejí se znehodnocením kola. Soud prvé stolice vzal za prokázáno, že cena kola byla snížena o 1 500 Kč, že vada kola nebyla pro žalobce poznatelna, ježto ji bylo možno zjistiti
teprve rozložením kola, což při prodeji není obvyklým. Vady, za něž prodatel ze správy ručí, jsou takové vady věci, jež tu byly v čase předání věci, nikoliv však takové, jež se objevily teprve později, třebas i souvisely s původní vadou. Vady posléz uvedené postihují prodatele
pouze tehdy, lze-li mu je přičísti k vině. Ježto však žalovaný zavinění žalobcovo ani netvrdil, nemůže žádati náklad na opravu kola.
Nejvyšší soud dovolání nevyhověl. Důvody:
Právní posouzení sporné věci, kterého se jí dostalo u odvolacího soudu, je správné a vyhovuje věci i zákonu. Jenom tehdy, když se prokáže zciziteli zavinění, je povinen nahraditi nabyvateli škodu (§ 1295, 1324 obč. zák.) podle všeobecných zásad (§ 932 druhá věta obč. zák.), tedy při prokázané nepoctivosti nebo zřejmé nedbalosti, a nemůže býti
nárok z náhrady škody ztotožňován s nárokem ze správy, poněvadž tímto nárokem se nárok z náhrady škody nemůže státi. Tomu svědčí prameny (Begründung III. T. N., strana 296), a významný jich poukaz na mínění redaktorů obč. zák. (Pfaff Gutachten 113 a násl.). To vyjádřeno je textem Návrhu panské sněmovny: »Ve všech případech vyhražena je příjemci náhrada škody« a zejména jasně je to vysloveno ve vládním odůvodnění slovy: »aby bylo v samotném textu zákona vyjasněno, že vedle nároku ze správy má nárok na náhradu škody jenom tenkráte místo, když je škoda zaviněna zcizitelem.« Není-li na zcizitelově straně zavinění, má nabyvatel jedině nárok na útraty způsobené vadou a v případě zrušení také na útraty vůbec způsobené celým právním jednáním. Ten smysl jedině mají rozhodnutí, pokud vůbec mohou míti vztah na tuto věc, jichž se dovolává žalovaný. Toť je
také názorem literatury. Stubenrauch (VIII. vydání, II. svazek, str. 119) míní, že může býti náhrada škody odpočtením z trhové ceny namítána kompensací. Stejného mínění je Krainz-Ehrenzweig. (System
r. 1920, II. svazek, § 323 II., str. 208). Nebylo tedy lze uchýliti se od právního názoru v odvolacím rozsudku vysloveného, a postačí odkázati dovolatele v dalším na dotyčnou část odvolacích důvodů.

Citace:

č. 3373. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 826-827.