Přípustnost dovolání proti rozhodnutí o přiznání uveřejnění rozsudku podle zákona proti nekalé soutěži. O této otázce jednají dva články časopisu »Soutěž a tvorba«, ročník 3/5—6 od Drábka a Gellnera. Východiskem k této sporné otázce jest poukaz na § 40 i 18, kteréžto oba §§ upravují uveřejnění rozsudku; § 18 v civilně-právní části zákona, § 40 v části trestně- právní. § 40 vylučuje po odvolání další opravný prostředek; z toho vyvozuje Skála »Nekalá soutěž« str. 269 také nepřípustnost dovolání pro řízení civilně-právní. Drábek zdůrazňuje naproti tomu podstatnou rozdílnost odvolání civilně-právního a trestně-právního a uvádí jako důvod nejvíce rozhodující podobnost uveřejnění rozsudku s uveřejněním odvolání zlehčování podle § 10, takže, ježto přípustnost dovolání v tomto případě jest nesporná, vznikl by zřejmý rozpor. Gellner vychází z právní povahy rozhodnutí o přiznání uveřejnění rozsudku. Podle něho jedná se v rozsudku civilním i trestním o soukromoprávní nárok na odčinění; uveřejnění rozsudku jest vždy trestem. Procesně nemusí býti uplatňováno v žalobě, ježto i zvítězivší žalovaný má nárok na uveřejnění. V každém případě však tvoří rozhodnutí o uveřejnění součást rozsudku. Z toho dovozuje Gellner nutnost odůvodnění příslušné části rozhodnutí a zmatečnost rozhodnutí, chybí-li odůvodnění (§ 417 a § 477 č. 9 c. ř. s.). Odůvodnění jest tím více žádoucí, ježto zákon o nekalé soutěži uveřejnění imperativně předpisuje na rozdíl od jiných zákonů (zákon o ochraně známek, patentní a autorský zákon). Právo na uveřejnění budiž přiznáno obzvláště žalovanému jen tehdy, jeví-li se nutným takovéto morální zadostiučinění a zpravení veřejnosti o rozsudku za daných okolností jest vhodným. Konečně zabývá se Gellner ještě důvody dovolání, kteréž mohou přijití v úvahu proti rozhodnutí o uveřejnění rozsudku.