Č. 4275.

Mimořádná opatření: * Předpis § 14 č. 3 cís. nař. z 24. března 1917 č. 131 ř. z. o vyznačování cen na předmětech potřeby ve výkladech platil pro všecky předměty potřeby ve smyslu § 1 tohoto nař. bez rozdílu jejich ceny a jakosti.
(Nález ze dne 30. prosince 1924 č. 978).
Věc: Františka K. v Praze proti zemské správě politické v Praze stran trestního nálezu pro nevyznačení cen zboží.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nálezem ze 7. ledna 1920 uznal magistrát hl. m. Prahy Františku K., oprávněnou k živnosti šití dámských a dětských obleků, vinnou přestupkem § 14 cís. nař. z 24. března 1917 č. 131 ř. z., spáchaným tím, že neměla dne 12. srpna a 6. listopadu 1919 na zboží za výkladní skříni vyloženém ceny vyznačeny, a odsoudil ji proto dle téhož nař. k pokutě 50 K, po případě k vězení 5 dnů. Nař. rozhodnutím nevyhověla zsp odvoláni z tohoto nálezu, poněvadž skutková povaha přestupku zjištěna jest vlastním doznáním a seznáním stráže; zároveň bylo zamítnuto odvolání st-lčino proti výměru magistrátu z 12. března 1921, kterým nebylo vyhověno žádosti její za sproštění od povinnosti k vyznačování cen na zboží ve výkladu.
O stížnosti proti rozhodnutí tomu podané uvážil nss toto:
Dle předpisu § 14 č. 3 cís. nař. z 24. března 1917 č. 131 ř. z. o zásobování obyvatelstva předměty potřeby, které bylo v rozhodné době v platnosti, jest na předmětech potřeby vyložených ve výkladech v každém případě zřejmě vyznačiti ceny.
Stížnost brojí proti nař. rozhodnutí z důvodu, že st-lka do výkladu svého obchodu s dětskou konfekcí dává hlavně jemné šatečky zdobené ručním vyšíváním, jemné kloboučky a čepečky, že věci tyto jsou určeny pro stálé její zákaznictvo, patřící k zámožnějším třídám, a neslouží k získávání kupujících z ulice, ale spíše jako ukázky rázovitých prací v tomto oboru, že jsou to tedy předměty čistě luxusní, nespadající pod pojem předmětů potřeby ve smyslu § 1 zák. ze 17. října 1919 č. 568 Sb. a že náhled tento doznal též výrazu v oběžníku min. obch., uveřejněném Svazem čsl. textilního obchodnictva v Národních Listech z 18. února 1921. Výklad správních úřadů, že zákon nečiní žádné výjimky ani nerozlišuje předmětů potřeby dle jejich jakosti, jest prý nesprávný, neboť povinnost vyznačovati ceny zboží ve výkladech obchodů neplatila prý nikdy pro zboží ryze přepychové.
Vývodům těmto přisvědčiti nelze. Dle cís. nař. č. 131 ř. z. z r. 1917 rozunvěti jest předměty potřeby movité věci, které slouží přímo nebo nepřímo k ukojení životních potřeb lidských.
Zboží, o které tu jde, totiž dětským šatečkám, kloboučkům a čepečkům, nelze však upírati vlastnost předmětů potřeby z toho důvodu, že jest to zboží jemnější a proto dražší, neboť rozhodné jest jen, že jsou to předměty, které dle svého určení slouží k ukojení potřeb lidských, neboť uvedené předpisy nečiní žádného rozdílu co do jakosti. Uvážiti jest při tom, že opomenutí vyznačení cen dopustila se st-lka v prvním roce poválečném, kdy se právě všeobecně ukázala nutnost, čeliti nepřiměřeným cenám zboží všeho druhu, které slouží k ukojení potřeb lidských.
Stížností tvrzená okolnost, že dle zprávy denního tisku min. obch. oznámilo svazu čsl. textilního obchodnictva, že předměty čistě luxusní netřeba označovati cenou, jest pro posouzení věci bezvýznamná, neboť názor úřadu o smyslu a dosahu všeobecné právní normy není výlučně směrodatný pro výklad normy té. Žal. úřad přezkoumávaje nález první stolice posuzoval právem věc dle poměrů a okolností daných v době, kdy trestné opomenutí se stalo, tedy i se zřetelem na účel, jejž sledovaly předpisy cit. nař. vzhledem ke všeob. hospodářským poměrům tehdy panovavším.

Citace:

č. 4275. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 1114-1115.