Čís. 1420.
Pořad stolic dle § 3 j. n. jest zachovávati pouze, pokud věc byla u řádného soudu zahájena, nikoli však, rozhodl-li v prvé stolici rozhodčí soud dělnický při okresním soudě.
Dovolací rekurs, správně rekurs, jest přípustný, třebas šlo o srovnalá rozhodnutí, rozhodl-li řádný soud o opravném prostředku do rozhodnutí rozhodčího soudu dělnického.
(Rozh. ze dne 17. ledna 1922, R I 17/22.)
Do usnesení rozhodčího soudu dělnického při okresním soudě v P.
vznesly obě strany na krajský soud stížnost a kromě toho přísedící rozhodčího soudu dohlédací stížnost do postupu předsedy rozhodčího soudu. Krajský soud stížnostem nevyhověl a nezařídil ničeho o stížnosti dohlédací. Nejvyšší soud zrušil usnesení krajského soudu jako zmatečná a vyslovil nepříslušnost jeho k rozhodování o stížnostech pokud se týče o dohlédací stížnosti.
Důvody:
Pořad stolic, jurisdikční normou stanovený, dán jest jen pro občanské (soukromoprávní) záležitosti, normou tou řádným soudum přikázané (§ 1 j. n.) a tudíž jen tehdy, když věc taková byla u řádného soudu zahájena.
Rozhodčí soud dělnický, u něhož rozepře, o niž tu jde, v prvé stolici byla zahájena, není však řádným soudem, nýbrž soudem mimořádným, a opravný prostředek do jeho rozhodnutí jde dle § 9 vl. nař., ze dne 19. prosince 1919, čís. 662 sb. z. a n. k rozhodčímu soudu úrazové pojišťovny dělnické v Praze, nikoli však na příslušný sborový soud prvé stolice. Podané opravné prostředky proti usnesení rozhodčího soudu dělnického a dohlédací stížnost do postupu jeho předsedy měl tedy krajský soud, když mu předsedou rozhodčího soudu z právního omylu předloženy byly, témuž soudu vrátiti s tím, že k rozhodování o nich povolán není, pokud se týče měl, pokud na něj adresovány byly (stížnost žalobců a dohlédací
stížnost) rozhodnutí odmítnouti a nepříslušnost svou k němu vysloviti (§ 42 j. n.), žádným způsobem však neměl se do rozhodování jich pouštěti a rozhodnutí o nich vydávati. Když však o nich rozhodl, bylo rozhodnutí toto dle § 42 j. n. jako zmatečné zrušiti a nepříslušnost jeho vysloviti. To se mohlo a musilo státi i při předpisu § 528 c. ř. s., dle něhož proti souhlasným usnesením nižších stolic rekurs není přípustný, neboť nejde zde o tento případ. § ten totiž předpokládá, že obě rozhodnuvší stolice
jsou řádné soudy, čemuž však zde tak není, neboť v prvé stolici nerozhodl okresní soud v P., nýbrž rozhodčí soud dělnický při něm, jenž není řádným soudem, vlastně pouze jeho předseda v této své vlastnosti, v které rovněž není soudcem řádným; tato stolice vůbec není ku krajskému soudu, jenž rozhodl pak neprávem jako soud rekursní, v poměru stolice nižší k vyšší, a není tu tedy vůbec dovolacího rekursu, nýbrž jen rekurs proti rozhodnutí krajského soudu. Tento je prvým řádným soudem, jenž
rozhodl a opravný prostředek do jeho rozhodnutí je tedy rekurs, nikoli dovolací rekurs. Zde jde o případ jiný, než když věc, nepatřící na pořad práva, byla u řádného soudu prvé stolice zahájena a rekursní soud rozhodnutí soudu prvé stolice potvrdil, kde potom ovšem další opravný prostředek je vyloučen (§ 528 c. ř. s.), nýbrž tento případ je úplnou obdobou případu, jako kdyby věc kterási zahájena byla u správního úřadu a o opravném prostředku proti rozhodnutí úřadu toho rozhodl by soud řádný druhé stolice (rekursní); i tu by bylo toto rozhodnutí teprve prvním soudním rozhodnutím a rekurs do něho pro nepříslušnost pořadu а k zachování zákonné příslušnosti přípustným.